Kapitola čtyřicátá-druhá: Budoucnost

12. srpna 2011 v 20:18 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Poslední kapitola... :)
Ahoj, Kellee! Ahoj, I-love-summer!
Budete mi chybět!

Kapitola čtyřicátá-druhá: Budoucnost

Kdybych nevěděla, že teď mě dole čeká už netrpělivý Simon, snídaně a okamžitý odjezd pryč, byla bych zůstala i hodiny v tomto krásném okamžiku. Jen vychutnávat si ten nádherný pocit, který se mi rozléval tělem - že v tom mém zmrzačeném, chudém těle je i další život. Další život, který miluji, který je mi cenný nade všechno na světě a který musím chránit. A že patří mně. Je to mé a nemusím ani činit nějakou volbu, patří mi a je to tak pevně dané, že mi jej nikdo nemůže vzít - mé dítě. Mé dítě!
 

Kapitola čtyřicátá-první: Úžas

8. srpna 2011 v 8:05 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola čtyřicátá-první: Úžas

Vzpomínala jsem si až příliš živě, co se stalo přesně v tutéž hodinu téže dne před celým rokem. Seděla jsem na posteli, ještě v kalhotách si objímala kolena. A přestože jsem si uvědomovala, že tím jenom protahuju ten čas bez Simona, věděla jsem, že jestli tohle uspěchám, bude to špatné později. Musela jsem projít tou hranicí, která oddělovala můj život do teď a můj život od teď. Možná by někdo řekl, že není vhodná doba, že by ta hranice měla být, až odjedu z Bradavic, nebo až se provdám za Simona, ale ne. Všechno je to ve volbách, a pokud jsem už tu volbu provedla, svatba byla jenom obřad, odjezd byl jenom skutek. Musela jsem se naladit na jiný životní styl, na něco, o čem jsem vždycky snila, představovala si to, ale nikdy se na to psychicky nepřipravila, a tak to teď musím udělat teď. Cítila jsem, že teď je právě ten vhodný okamžik, a když sejdu po schodech do společenské místnosti, najdu tam Simona ne, jako svou spřízněnou duši, ale Simona jako svého muže, toho, který si vybral mě a já si vybrala jeho - učinili jsme oba volbu a to bylo něco víc než jen spřízněná duše. U té se může stát, že se nenajdou, nebo že oba nebudou ochotni se do té hry života zapojit s tím druhým. Ale když dojde k volbě, jdete na jistotu.

Kapitola čtyřicátá: Náznaky

1. srpna 2011 v 14:11 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola čtyřicátá: Náznaky

Ráno jsem se probudila dřív než on. Ležela jsem na boku, přitisknutá k němu; vzájemně jsme se objímali. První, co jsem uviděla, byla část jeho krku a pootevřené okno.
 


Kapitola třicátá-devátá: Pohřeb

30. července 2011 v 22:40 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-devátá: Pohřeb

Dopadli jsme na koberec Hodlerovského obýváku jako tři pytle brambor.

Kapitola třicátá-osmá: Déjá vu

28. července 2011 v 0:29 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-osmá: Déjá vu

Už jsem si navykla vstávat ráno brzo, ještě za šera se obléct, sejít dolů do společenské místnosti, kde mě čekal Simon, a společně pak vyrazit přes školní pozemky k sovinci. Byla to naše ranní procházka. Ranní čas, který jsme mohli trávit spolu, jen sami dva. Ani jednomu z nás nevadilo brzké vstávání, obzvlášť když ty ranní hodiny mohl trávit s tím druhým. Byla to tak nepatrná cena za tak velkou odměnu.

Kapitola třicátá-sedmá: Uzdravování

26. července 2011 v 23:36 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu

Kapitola třicátá-sedmá: Uzdravování

"Co že udělal?" Zeptala se, i když dobře slyšela.

Kapitola třicátá-šestá: Nabídka

14. července 2011 v 21:35 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Kapitola třicátá-šestá: Nabídka

Ačkoli mě Simon dennodenně ujišťoval, že mu to nevadí, viděla jsem jak je celý nervózní. Snažil se to nedávat najevo, ale já ho prokoukla. Viděla jsem na něm, jak je nervózní, když pomocí hůlky měl chodit přes celý hrad. Všem ostatním asi připadal v pohodě, ale neusmíval se tak často, jako když mohl sedět v naší společenské místnosti, se mnou v náručí. Býval zbrklý, přehnaně ostražitý. Věděla jsem přesně, co jeho nevoli způsobuje. Když chodil pomocí hůlky, nemohl mě před Denisem bránit. Kdyby mě měl bránit, musel by použít hůlku a byl by následně tělesně neschopný posunu, a kdyby nepoužil hůlku a bránil mě pěstmi, jeho soustředění na kouzlo by jistě zmizelo a on by stejně spadl. Snažila jsem se mu vysvětlit, že není čeho se obávat, že mi nijak nemůže ublížit, že tady v Bradavicích na to není vhodné místo, a on mi přizvukoval, ale nesouhlasil semnou.

Další články


Kam dál

Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem