>Distressful story<

7. června 2008 v 22:09 | Hannah x) |  Ty krásnější časy
>Distressful story<

Mia vyšla schody k dívčím ložnicím a zaklepala na dveře od mého pokoje. Vešla do pokoje, kde vládlo šero a tichý pláč. Sedla se ke mně na postel a objala mě.


"No ták…to bude dobrý, oni to pochopí…" Řekla smutně, ale s nadějí se na mě podívala. Já sem tu naději ale zavrhla.

"Ne, já jsem je zklamala. Proč by se semnou ještě bavili, nemyslíš?" Zeptala jsem se jí.

"Ale budou, uvidíš. Lily to pochopí." Dodala a odešla. A nechala mě vejít do říše snů. Do říše netvorů a zapomnění…

###

Všichni odešli spát se svými myšlenkami. Jen já jsem žádnou myšlenku, která by se mi líbila, prostě nenašla…

"Hééj, Sum. Summer vstávej." Křičela mi do ucha Lily.

"Kerej chrobák…"Vyjela jsem na někoho, jelikož jsem ještě měla oči zavřené, ale když jsem je otevřela tak…"Emm, promiň" A vstala jsem na nohy. Chtěla jsem dojít do koupelny, ale nějaké individuum mě chytlo za ruku. Teda individuum, byla to Lily.

"Sum, já…já tě chápu a na tvém místě bych asi udělala to samé. Taky bych chtěla zapomenout, ale musíš pochopit, že to pro nás není lehce stravitelné. Moc informací na jednou." Řekla a objala mě.

"Díky…" Dodala jsem pořád tak nevědomě…

"Tak, a teď mi řekni, co nám včera chtěla říct Mia…" Řekla a stáhla mě na postel.

"Ona vám to neřekla?" Zeptala jsem se jí.

"No, nějak z toho sešlo. Tak nenapínej, co jsi…?" Zeptala se mě zas ona.

"Nooo…já…musíme o tom mluvit?" Zeptala jsem se zase já…

"Jo." Řekla a povzbudivě se usmála.

"Já ale nechci…" Řekla sem.

"Ale, dyť to není zase tak hrozný, nebo jo?" Zeptala se mě konejšivým hlasem.

"No, ani ne…" Připustila jsem.

"No vidíš, tak už to vysyp…" A dívala se na mě jako na děcko co něco hrozného provedlo.

"No prostě… Vím, že jsem ti to měla říct už dřív, ale nějak jsem to všechno přehlížela. Prostě jsem taky metamorfomág." Já vím, není to žádný objev, ale připadá mi to z mé strany jako pěkný podraz. A stáhla jsem se do koupelny. Nic to nebylo, ale i tak mi padaly slzy z očí. Kdybych nebyla vázaná k Americe, bylo by to všechno tak jednoduché. Nic by se nestalo. Řekla bych jim to hned na začátku, ale nešlo to. Nechtěla jsem je zatěžovat mými starostmi, když stejně za rok odcestuju zpátky. Opláchla jsem si obličej a s hrůzou shledala, že moje vlasy nemají barvu blond, jak tomu bylo už roky. Mají barvu vybledlé hnědi… Nalíčila jsem se a oblékla. Vyšla jsem z koupelky a podívala se na Lily, jak pořád nechápavě sedí na posteli.

"Ale vždyť to je jen prkotina." Mě to teda jako prkotina nepřipadalo.

"No právě Lily, právě proto jsem vám to měla říct, ale já to prostě nedokázala. Chápeš? Měla jsem vám to říct a je mi to opravdu líto… "

"Ale Summer, nic se přece neděje, jen jsme všichni zaskočení, to je všechno. Takový obrat jsme nečekali. To je opravdu všechno. Všechno zveličuješ." To je super. Takže teď všechno zveličuju já…

Jak jsem čekala, byli všichni zamlklí. Když jsme vešly do Velké síně, zmlkli všichni do jednoho. Z toho ticha se mi svíral žaludek. V jejich případě bych byla taky taková, ale jelikož jsem jim to prostě říct nemohla, tak sem taky nemohla s tím nic dělat.

"D-dobré ráno…" Řekla sem a posadila se vedle Miy a kousek dál od Siriuse. Ostatní jen kývli, jelikož měli plné ústa smažených vajíček se slaninou. Sirius mi nevěnoval jediný pohled a po chvíli se sebral a šel pryč. Pryč z Velké síně. Jestli tohle je to, že mě všichni pochopí, jak tvrdila Lily, tak opravdu nevím. Remus mi věnovat soucitný pohled ale v té chvíli jsem přemýšlela a po chvíli jsem se vydala za Siriusem. Neměla jsem hlad, tak jsem tam, jako Sirius, nechala celý tác smažených vajíček.

"Siriusi, Siriusi počkej na mě." Zavolala sem na něho a on se na chodbě otočil a podíval se na mě. Smíšené pocity jimi vířily.

"Ano?" Zeptal.

"Já…" Chtěla jsem se omluvit, ale v té chvíli se mi nedostávalo slov. Nakonec jsem ale promluvila třesoucím se hlasem.

"Vím, Siriusi, co si o mě musíš myslet. Že jsem se jen přetvařovala a lhala, ale opravdu jsem nechtěla. Kdybych vám to řekla, tak by, jste mě odsoudili hned zezačátku a to jsem nechtěla. A kdybych vám to neřekla nikdy, což by se asi stalo, kdyby nepřišla Mia, odjela bych na konci roku zpátky do Ameriky… Přijela jsem si jen oddychnout od všeho toho stresu a netušila jsem, že by se lidi tady mohli ke mně chovat jinak, než ve Phoenixu, kde jsem pro ně byla jen dcera vražedkyně." Skousla jsem si ret. Jak ráda bych mu řekla víc, ale nemohla jsem. "Promiň mi to…" Dodala jsem ještě, a když nic neříkal, tak jsem kolem něho prošla a šla jsem zpátky do společenky. Já jsem to věděla. Neměla jsem nic říkat. Vůbec nic a nic by se nezměnilo. Po tváři mi
stekla slza. Kolikátá už?

Tam sem si sedla a přemítala si celý náš prapodivný rozhovor, tohle ale asi nebyl rozhovor, to byl můj, a jen můj dlouhý monolog, se spoustou otázek a odpovědí bez útěchy a smyslu. Došla jsem k závěru, že to asi nikdy nebude stejné, nebo alespoň takové, jaké bych chtěla. Po chvíli sem vešli i ostatní a tak jsem se zvedla, chtěla jsem odejít, dneska byly na programu ještě Prasinky a tak jsem se musela ještě převléknout. Už jsem byla na prvním schodě k dívčím ložnicím, ale něco mě chytlo za loket. Poslední dobou se to děje až příliš často. Když jsem se otočila, uviděla jsem černočerné oči. Nikdy jsem je tak zblízka neviděla. Musím uznat, že jsem se docela lekla.

"Nechtěla bys jít se mnou na ten zítřejší ples?" Zeptal se a já se na něho dívala se smíšeným pocitem, jestli řeknu ano, tak… Navíc jsem na ten ples jít nechtěla…

"No…-…já…" Hledala jsem výmluvná slova, ale nějak se mi jich dostávalo méně a méně.

"Prosím…"Dodal… On o to prosil? Nemohla jsem tomu uvěřit. Opravdu jsem nevěděla, co říct. Tak ráda bych řekla ano, jenže na druhou stranu… Inu, risk je risk.

"Tak dobře." Řekla jsem a vymkla se mu z rukou. Vyběhla jsem schody a otevřela dveře. Asi poslední, co ze mě Sirius viděl byl můj závoj krátkých blonďatých vlasů. Musel se usmát…

Když jsem si sedla na posteli, tak jsem se zadumaně dívala před sebe. Nejdříve mě ignoruje, nevšímá se mě, nemluví semnou a teď? Mě pozve na ples. Dělá srandu? S těmihle slovy jsem se odebrala do koupelny, kterou jsem opustila ani ne před hodinou, ale zase jsem ji potřebovala použít. Podívala jsem se na můj odraz v zrcadle. Po tváři jsem měla rozteklou řasenku a vlasy jsem měla plavé. Zkoušela jsem to asi deset minut, než se mi povedlo přeměnit moje vlásky na normální blond barvu. Učesala si dva pletené copky, znovu se nalíčila, oblíkla manšestráky a mikinu. Vyšla jsem z koupelny, tam si nazula botičky s Mickey Mousem, asi jediné, co jsem pochytila z mudlovského světa. Usmála jsem se a vzala si kabát, rukavice a pletenou čepici, s takovými copánky, které vedly okolo uši, takže je 'držely v teple'. Vyšla jsem z pokoje, na chodbě stála Mia a o něčem bedlivě diskutovala s Lily.

"Můžem?" Zeptala jsem se.

"Jo, ale zeptej se tady Miy co ji zdrželo." Rýpla si Lily. Já jsem stočila pohled na Miu, která se hnusně dívala ne Lily.

"Představ si, že je ti třináct a ty už půjdeš na ples. Není to absurdní? Vždyť přece ani čtvrté ročníky na ples nesmějí." Oznámila mi Lil. Já jsem se jen usmála a zadržovala smích, nevím proč, ale v tu chvíli mi to přišlo vtipné.

"Co se tlemíš, dyť to není normální, ale nevěřila bys, s kým jde." Řekla Lily.

"S kým…" Zeptala jsem se.

"S Thomasem Ciesbamem ." Řekla Lily ale to už Mia taky zadržovala smích, když viděla, že se opravdu směju. Thomas měl patnáct. ten už na ples mohl. Ta holka měla nějaký štětsí.

"No a?" Zeptala jsem se.

"No a, no a? Já nemám s kým jít." Vykřikla Lily skoro hystericky. Ale to neměla dělat, protože před chvíli vešel do společensky Sirie s Jamesem.

"Jé…Evansová, tebe ještě nikdo nepozval?" Lily si jen povzdychla a podívala se na toho ubožáka.

"Ach Pottere, kdy už konečně pochopíš, že někdy nemám na ty tvé nepříjemné otázky chuť." Vzdychla a vyšla ze společenské místnosti. Vyšla jsem za ní. Cestou se naše pohledy střetly. Jako střet dvou meteoritů. Naprosto neuvěřitelné…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Komentáře

1 bibka bibka | Web | 7. června 2008 v 22:12 | Reagovat

Hlasuj v anketě na mojem blogu pro svoji neej celebritu xD

2 peace.boy peace.boy | Web | 7. června 2008 v 22:13 | Reagovat

VOLBA  TOP  CELEBRITY !!!!

HLASUJ PLS !!!

3 >>Žanettka.NiCi ><Devil oR Angel<< >>Žanettka.NiCi ><Devil oR Angel<< | Web | 7. června 2008 v 22:15 | Reagovat

wow máš pěkný blog moc se mi tu líbí....já se upe nudím tak koukám na blogy a ten mi padl do oka =)

4 Mislove Mislove | Web | 7. června 2008 v 22:18 | Reagovat

hezké záhlavkoa hezuu blog

5 Arriel Arriel | Web | 8. června 2008 v 8:45 | Reagovat

Jééééééééééééé tak to nemá chybu :D Ona vidí smrt?! NO tak to je hukot! :D Super kapitolka.......na tu délku by si člověk zvykl :-P

6 Dincie Dincie | 13. června 2008 v 20:10 | Reagovat

Sirius nějak zlobí,co???? :-D :-D :-D Kde chodíš na ty upe skvělé nápady....že vidí smrt....je to fantastické....už se těším co se stane v Prasinkách....:-D :-D:-D James zase určitě něco vyvede...

7 Baruuss Baruuss | Web | 28. června 2008 v 16:00 | Reagovat

Tak to by mě ani ve snu nenapadlo. Fakt uplně boží. Teď jsem moc neměla čas a tak jsem ty tvoje povídky jaksi nestíhala všechny číst a psaát komenty už vůbec ne tak to napravuji (aspoň částečně:-))

Ale s tou smrtí! Tak to je fakt mazec....to teda....nemám slov :-D*

8 MarryT MarryT | Web | 3. července 2008 v 11:21 | Reagovat

Páni komenty se tu nějak rozrůstají... ale to ti přeju je to super! Jinak pěkná kapitolka! Jsem zvědavá jestli má James něco v plánu, když Lilly ani nepozval... mno uvidím ... a to s tou smrtí je vážně super!!!!

9 passia passia | Web | 30. srpna 2008 v 19:36 | Reagovat

zuuzo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem