>Stroke in the heart<

2. července 2008 v 21:04 | Hannah x) |  Ty krásnější časy


>Stroke in the heart<

Po dlouhé chvilce ticha, když kočár zastavil a my se z hřejivého kočáru dostali na chumelenici. Venku byla děsná zima a tak jsem si ještě víc přitáhla copky čepice na uši ale ani tak to nepomohlo.


"Tak my jdeme do obchodu Madame Malkinové." A podívala jsem se směrem Siriusovi.

"Sejdeme se ve čtvrt na tři u třech košťat." Řekla jsem a zatáhla Lily s Miou do obchodu za rohem… Lily se nijak zvlášť nelíbila představa- Sejdeme se s Poberty ve čtvrt na tři u třech košťat, ale na druhou stranu by ke třem košťatům šly stejně.

###

"Podívej, co tohle?" Řekla Lily a ukázala mi žlutou razící látku. Ale když viděla můj zděšený výraz., tak ji vrátila zpátky.

"A tohle?" Zeptala se Mia a ukázala Lily rudou hebkou látku.

"Jo, to by šlo…" Uznala jsem …

"Dobře, vezmu si tohle a ještě tuhle stuhu." Řekla a vytáhla z košíku smaragdově zelenou stuhu.

"A co si vezmeš ty?" Zeptala se mě Mia, když podávala hnědooké prodavačce bílou látku s fialovou stuhou a drátkem.

"Nó…tohle a tohle a tohle." Řekla jsem, ale jelikož byla Mia za regálem, neviděla, na co ukazuju a tak řekla.

"Děsně vtipné, ale fakt…" A neodpustila si protočení zorniček svých zelenomodrých očí.

"No dobře, tohle je taková…hmm…řekla bych modrozelená látka. A když se na ni podíváš zblízka, tak je tam nepatrný vzor kytiček. Ne dělám si prdel. A tohle je zelená stuha, a tohle je taková látka z modrých drátků místo nitek…" Řekla jsem a zadržovala smích, jelikož mi to v tu chvíli připadalo nehorázně vtipný. (Všichni víme, že to k tomu mělo daleko…)

"Ták je to všechno?" Zeptala se mě hnědooká prodavačka.

"Ano, všechno dohromady." Řekla jsem a vytáhla váček s penězi.

"Patnáct a půl galeonu." Řekla zase a já jí dala příslušnou částku. Vzala jsem tašky a rozrazila dveře k odchodu. S "Naschle" jsem vykročila do té zimy a rozhlédla jsem se kam teď. Ale coby, vidím, jak se ke mně blíží nějaké stopy. Byly čtyři metry daleko a stále se přibližovaly. No uznejte, odolali by jste, asi ne. A tak ani já nemohla zůstat pozadu. Otočila jsem se, jako že nic… Když stopy byly už jen metr u mě, natáhla jsem nenápadně nohu, a ten neznámý, neviditelný, přistál s pleskotem vody na zemi u mých nohou.Když jsem se podívala, kdo že byl ten neznámý, nebyl to hezký pohled. Viděla jsem Siriuse, jak leží na zemi jak dlouhý, tak široký. Ležel na zádech a polovina pláště mu zakrývala nohy. A byl celý mokrý…

"Ou…" Vydal ze sebe po chvíli ticha.

"Promiň…" A zatvářila jsem se ironicky.

Sirius se zamračil. Ale v tom jsem si všimla, že je tu jen Sirius a nahodila jsem spokojený úsměv.

"Ále, kdepak máš své vnitřní orgány?" Zeptala jsem se ho se zájmem.

"Tam, kde mají být." Řekl a prohlédl si celé tělo, od krku k patě.



"Právě že tam nejsou…" Řekla jsem a on jakoby zázrakem pochopil. Bez ironie…

"Jo ty myslíš Jamese?" Řekl, když se mu rozsvítilo…

"Ty si chytrý…" Konstatovala jsem…

"Já vím... mno, šel si něco zařídit..." Řekl po pravdě. A usmál se.

Tohle nebylo ani trochu příjemné. Ani trochu. A oni tam jen stáli, teda až na Siriuse, který se pořád válel na zemi. A najednou jsem pochopila, že mu vlastně mám být vděčná, byl na mě po právu naštvaný, ale z ničeho nic není. Z minuty na minutu. To byla další věc, kterou jsem nechápala. Podala jsem mu ruku, kterou přijal a vyhoupl se nahoru. Omluvně jsem se usmála a otočila jsem se k obchůdku, který jsem už podle pachu poznala, že to bude taškář. Buď byli všichni v šoku, nebo co já vím, ale podívali se zmateně po sobě a vešli do obchůdku, kde jsem otevřela dveře. Já jsem mezitím našla pár malých dárků pro Jamese a Siriuse ale pořádného jsem musela ještě koupit. Říkáte si, odkud jsem měla peníze? No totiž, těch nevím kolik let jsem se nejen ládovala babiččinou zmrzlinou a dívala se na televizi /I když ta jahodová byla úžasná/. Teda jako o prázdninách, protože jsem chodila na školu, že jo… Ale chodila jsem si vydělávat do místního baru, kde jsem po večerech dělala barmanku…Musím přiznat, že mi to docela i šlo. A tak nejednou se stalo, že mi peníze prostě samy naskákaly do banky. Teď už zpět k realitě. No prostě jsem si to nechala zabalit a otočila se a teď jsem se chtěla rozesmát, ale jen mi zacukaly koutky, radši, protože tam stál Sirius, vedle něho Lily a vedle ní Mia. /Postupně jak Matrjoška/ a všichni stejně si mě prohlédli od hlavy až k mým…ehmm taškám…

"Máš všechno?" Zeptala se mě Mia.

"No, ne a sejdeme se ve čtvrt na tři ne?" Řekla jsem a chtěla odejít, ale ještě jsem se otočila na Miu.

"Mio?"

"No?"

"Jdeš semnou, nebo budeš s Lily a Siriusem?" Zeptala jsem se ji.

"Budu s nima." Křikla na mě. No fajn, běž si… Ccc

"No dobře, ale dávej na sebe pozor." A podívala jsem se na ni věru ublíženě. A vysoukala jsem se zkrs zástup studentů ven. Venku byla kosa, alespoň v krámech bylo teplo a tak jsem se vydala k obchodu s cedulkou Velkoprodejna Mžourov.

"Dobrý den." Pozdravila jsem

"Ahoj Sum, jak se má ta tvoje sovička?" Zeptala se mě prodavačka, jinak skvělá ženská, s ní si člověk strašně dobře pokecá…

"Dobře. Net se má…dobře …" Řekla jsem s úsměvem.

"No nic, co si přeješ?"

"Chtěla bych jedno kotě." A řekla jsem to tak, Jako bych ho chtěla později chytnout za ocas a utopit z mostu, ale předtím ho přivázat na olověnou kotvu.

"Tak ty máme vzádu. Naše Kočanda nám porodila asi před lunou…" Když viděla můj nechápavý výraz, tak se zasmála a řekla.

"Před měsícem…" A odvedla mě do temnějšího kouta krámu, kde pobíhala koťátka. Jedno se mi začalo třít o nohu, tak jsem se rozhodla. Bylo bílé a konec tlapky a ocásek mělo černý…Dobře bude to Jane…

"Tak tohle." Řekla jsem a chytla ho do ruky, přičemž mi podala košík a tak jsem ho do něj dala a zakryla ho nějakým plátnem…látkou…

"Kolik jsem dlužná?" Zeptala jsem se.

"Ále, jen tři galeony a pět srpců." Mávla rukou a já ji dala čtyři.

"To je dobrý…" Zakývala jsem.

"Ale to né…" Ošívala se prodavačka.

"Ale je to jen pár srpců. Kupte Beth hračku." Usmála jsem se.

"No dobře, ale příště tě zvu na kafe." Křikla na mě, když jsem byla už u dveří…

"Jasně…Na shledanou…" Řekla jsem a otevřela jsem dveře. Vyšla jsem na ulici. A teď jsem
nevěděla, co mám dělat. Lily hůlku měla. Mia taky. Tak jsem se rozhlédla kde sem, všimla jsem si, že pořád stojím před Velkoprodejnou Mžourov a okolní lidé si mě "starostlivě" prohlížejí. Ach, se z toho zcvoknu. No je toho na mě moc. Měla bych se jít vyspat. Co to kecám, vždyť je tři čtvrtě a já spěchám…Mi došlo brzo, že? Ježíš…sem to ale pako. No nic když půjdu dál, měl by tu být ten malý krám s cedulkou na dveřích: Tisíc druhů dárků, pro každou příležitost. A pod tím ještě jedna cedule. : Své mazlíčky /PSY a jiné havěti/ nechávejte laskavě před vchodem…Řekla jsem si, že tady Jane nechat nemůžu, takže jsem ji nechala v košíku a vlezla dovnitř. Rozhodla jsem se, že tady koupím něco pro Lily, ale náhoda je svině, a najednou vidím tak fešandovskej pro Siriuse. Byly to trenky nejvyšší kvality…Smích…Byly na nich balónky a kaktus. Balonky stoupaly nahoru a až zavadily o kaktus tak praskly a objevilo se jméno. V tomto případě Sirius. To sem se začala řechtat až se po mě ostatní pobaveně otáčeli. To byl ten pravej dárek pro Siria. Jen nevím, jestli není blbé mu koupit trencle. No co aspoň si na mě vzpomene, když se bude převlíkat. Při té představě jsem dostala další výbuch smíchu. Bože nad čím to tady přemýšlím. Sirius je kámoš. Ne nic jiného…No dobře, to by jsme měli. Cestou k pultíku jsem ještě sebrala přísady na upravování košťat pro Jamese a dala to všechno prodavačce. Ta když viděla ty trencle tak ji cukaly koutky.

"Bude mít radost, když mu to dáte." Řekla a já se zazubila.

"Ještě aby ne…Víte jaký to bude fešák, to tedy nikdo nemá…" Ježíš to bylo zase tak inteligentní. Jde to se mnou od dvou k nu…ne k jedné, tak hrozně na tom nejsem. Za to muže Sirius…

"No ještě jsem se chtěla zeptat, jestli tady nemáte takové…ty jak se tomu nadává…em, Vánoční balení čokoládových žabek."

"Ano, myslíte tohle?" Řekla a vytáhla z pultu nádhernou srdcovou krabičku a v ní byla čokoládová žabka, která skrývala věc, nebo něco, co jste do ní dali.

"Jo, a prosím mohla byste mi do toho dát tohle? Víte, bojím se, jsem nemehlo, že bych to nějak pokazila…" A omluvně jsem se usmála. Podala jí nádherné stříbrné náušnice s drobnými malými smaragdy.

"Jistě. Ty jsou překrásné. Odkud je máte?" Zeptala se.

"Rodinné dědictví." Zalhala jsem a ona se usmála. Doopravdy byly z mudlovského klenotnictví, ale to už vědět nemusela. Ona všechno zabalila a podala mi tašku s účtenkou.

"Třicet dva galeonu, dvanáct srpců" A já ji podala peníze.

"A ať se to tomu Siriusovi líbí." A začala se víc než usmívat. Tyhle dárky se neprodávaly často. Ale život je jen náhoda /u mě spíš nehoda a tak to taky podle toho vypadá/. A tak kdo si to našel cestu do onoho krámku.

"Ahoj Sum." Pozdravil mě Sirius.

"Ahoj Siriusi." Usmála jsem se zářivě. Jak to bylo všude prohlášené. A prodavačka se začala nekontrolovatelně smát, až se sesunula za pult na zem. Sirius se na ni jen podíval a obrátil se ke mně.

"Co jí je?" Zeptal se inteligentně. Poslední dobou potkávám samý inteligentní lidi, třeba sebe potkávám na každém kroku.

"Ale, to ji časem přejde. Ještě musím něco zařídit. Zatím." A chtěla zmizet z toho trapasu. A poslední co jsem viděla i slyšela, bylo to, jak se prodavačka zvedla a mile se na Siria usmála.

"Přejete si…?"

Vstoupila jsem na mráz, přitáhla si šálu víc ke krku, a to samé, jsem udělala s límcem kabátu, co jsem měla na sobě. Vešla jsem hned do vedlejšího obchodu s názvem Krucánky a Kaňoury s míněním, že tady něco koupím Remusovi a Babičce. Pro babičku jsem vybrala hned. Musela jsem se usmát, když jsem onu knihu viděla. §Jak na zahradu po pobytu trpaslíků§ To bylo originální a přesně tohle jsem hledala. A pro Remuse jsem vybrala §Jak nezblbnout v přítomnosti blbců§ To jsem se smála až ke Třem košťatum, protože lepší dárky jsem fakt najít nemohla…

###

"Ahoj Lily, ahoj Mio, jak se vedlo?" Zeptala jsem se a objednala jsem si kafe. Něco teploučkého, co potěší. Ale všimla jsem si, že tu zase James chybí.

"Siriusi?" Zeptala jsem se, když do sebe chtěl vlít, už ZASE ohnivou whisky.

"Ano?" A opilecky se na mě usmál.

"Kde je James." Usměv mu zmrzl na tváři. Kopl do sebe pulku a odpověděl.

"Šel si něco zařídit." Řekl a významně pohlédl na Lily. Já jsem se jen usmála a napila se kafe. Ale rozhodně to jako kafe nechutnalo. Chutnalo to…ano to byl svařák. Kerej vůl mi dal svařák. Jak jsem se pomalu podívala na Siriuse, který se zase "mile usmál" hned jsem pochopila.

"Ty si takové pako Siriusi, víš, že jsem na víno alergická?" A Sirius zkoprněl…Zašklebil se a nakrčil horní ret a při tom se chtěl omluvně usmát, ale to už mě začínalo být blbě a tak jsem se rychle zvedla a radši neřešila nic jiného. Protože kdybych se tam pozvracela, tak by to ten zchátralej stůl nevydržel. Když jsem se vrátila byla jsem bledá a Sirius se zvedl, ale zacinkal zvonek a vešel James. Jednu ruku za zády, druhou nesl tašky. Zajímavý způsob otevíráni dveří…

"Em…Lily?" Zkoušel James a Lily se na něho ani nepodívala, po těch šesti letech by ten hlas poznala i o půlnoci.

"Co chceš Jamesi?" Ale neusmála se a ani se na něho nepodívala. James byl nejistý sám sebou, natož aby si byl jistý něčím, co chtěl udělat. Byl ale rozhodný.

"No viš…chtělseptat má naho na ples?" A Lily jen nadzvedla obočí a konečně se na něho podívala, jak před ní stojí s kyticí růží.

"Co?" Zeptala se a hledala pomoc v otáčejících se obličejích.

"Chtěl jsem se zeptat," dal si pauzu, aby to nezvoral." Jestli by, jsi semnou nechtěla jít na ten ples." A s nadějí se na ni podíval. Ale byla tam jen pramalá naděje. V těch jeho oříškových očí byl vidět strach z odmítnutí.

"Já…no, víš…už mě někdo pozval…Prostě už s někým jdu." Lily s někým už jde? Mě to neřekla. Bylo vidět, že to říká nerada…no nerada. Kdyby se ji nezeptal takhle, tak by ji to bylo jedno… A skousla si spodní ret. James nasadil smutný a zklamaný obličej a zpustil kytici dolů. Otočil se, že už půjde, ale pak se ještě otočil a kytici po Lily spíš hodil, než aby jí ji podal. Ale i tak se dotkl její ruky a ona se mírně zachvěla. Ten si toho všiml a podíval se do těch jejích smaragdových očí. Ucukl a ještě dodal.

"Tohle byl…je pro tebe." A vydal se na pospas mrazivému větru, který zařezával do obličeje sníh, jako by to byly malé střípky skla. Jemu však se sklopenou hlavou bylo jedno, jestli bude mít obličej do krve rozškrábaný, v tu chvíli už mu bylo jedno všechno… Já jsem se překvapeně podívala na Siriuse a řekla jsem mu, že ten svařák si zaplatí. Lily tam jen seděla s kyticí růží, bez zplněného účelu a Mia do ní mírně drcla.

"Lily, my už jdeme. Nebo tu ještě budeš?" Zeptala se jí Mia.

"Ne, co -co…" Lekla se Lily, ale když viděla, jak jsme všichni už oblečeni u dveří, nasadila si kabát, vzala do ruky opatrně kytici a vydala se s námi směr Bradavice. Jelikož jsme šli pěšky, tak nám byla větší zima než obvykle. A tak jsme nijak nevyužili, naštěstí pro mě, napadlého sněhu a ani se nekoulovali, nebo házeli do sněhu…byl den před Vánoci, den před plesem, den před dnem velkých oslav. Po hradu vonělo jmelí a cukroví. A Kratiknot nazdobil stromeček, který mu klíčník a šafář donesl. Jo a taky tu vonělo jehličí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Komentáře

1 Dincie Dincie | 3. července 2008 v 9:56 | Reagovat

Super kapitolka!!! Už se těším na pokračování.....ukončila jsi to hezky.Je škoda že nám to moc nevychází,protože máš nabité prázdniny a já taky....doufám že se zase někdy uvidíme a že někdy se stejně rádi uvidí Sirius a Summer....mockrát ti děkuju za mail od srdíčka...

2 MarryT MarryT | Web | 3. července 2008 v 11:26 | Reagovat

Je fakt škoda žes to takhle utla, ale snad brzy přidáš další kapču ;-)

3 Arriel Arriel | Web | 6. července 2008 v 14:27 | Reagovat

Co to prosím jako je?! Takhle to utnout! Cche! Jsem pohoršena! :D Ne, dělám srandu, báááááááájo děvčico, jen tak dál:-P Ale šiklo by s epokráčko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem