>Tarnation!…just it! 2/2<

20. července 2008 v 17:16 | Hannah x) |  Ty krásnější časy
>Tarnation!…just it! 2/2<

Ne, že bych svou babičku neměla ráda, ale Summerinko mi vážně říkala jen ona…Povzdechla jsem si a se zájmem sundala víko z krabice. Kouknu dovnitř, ale najednou uslyším jekot. A ucítím na krku Lily. Automaticky ji začnu utěšovat.
"To nic Lily, to bude dobrý…" ale když jsem uviděla co má v ruce hned jsem ji pustila.
"Já…Já děkuju moc, jsou nádherný…a…a…" Já jsem se zašklebila…
"A ano, něco ti povím, jdou ti k očím…" automaticky jsem uhla, aležádná výchovná se neblížila, jen další pevné objetí, jako svírací kazajka a zase:
"Děkuju…" Automation.
"Nemáš zač…" Ale ona se pustila a přisunula si k sobě krabici, kde byl malý plyšový černý pes.
"Kdo ti to poslal?" zajímala se Lily.
"Babička." Řekla jsem a vytáhla ho z krbice. Zkoumavě jsem ho prohlédla. Jeho packy obzvlášť a podala ho natažené ruce Lily.
"Aha." Řekla a podala psovi ruku.
"Lily." Řekla a stiskla. V tom se otevřela jeho malá tlamička a v ní byla ještě menší kniha.
"Um…Summer?" Ozvala se Lily znepokojeně, když jsem rozbalovala další dárek. Ale ne a ne…
"Nó?" vydala jsem a násilně jsem se vloupala do balíčku, na kterém sem uklouzla.
"Divej se…" Řekla a já se jukla…
"Á kurva…" Zaklela jsem, když jsem knihu otevřela.
"Další…to jsem myslela, že to zrcadlo bylo poslední…" A Lily na mě netrpělivě zírala s nedočkavým výrazem ve tváři, co to melu?
"Co to je?" Zeptala se.
"Slyšela si někdy o viteálech?" Zeptala jsem se ji.
"Boužel." Řekla. "V knihovně toho ale moc není. Pořád ale dost, abych věděla co to je."
"Moje máti totiž před tím, než měla mě a mou mladší ségru… jich pár udělala. /Pak si vylož to, jak jsme mohli projít bez následků porodem. Když nebyla psychicky normální…/ Nevím jak se ji to podařilo, ale během toho, než jsem se dostala sem moje bábi a já jsme pracovali na tom, jak je zničit. Zničily jsme už tři. Takové malé zrcátko bylo poslední. Pak ještě takový přívěšek a …misku na žrádlo pro kočku. Neptej se mě, jak z toho mohla udělat viteál…je mi z toho zle. Myslely jsme si, že už to bylo všechno, ale te´d jak vydíš, tohle je čtvrtý…no nic, budu muset zajít za Brumbálem…"
"A jak to víš?" Zeptala se mě a já beze slova ukázala na obojek psa, kde bylo vyznačené jedno slovo: Brumbál…
"No nic, tak dorozbaluj dárky a pak tam po snídani zajdeme, ale jakože jdeme ven…ju?" Zeptala se a já jen přikývla, nacpala ¨jsem tu knihu do jeho tlamy a ztiskla packu. Tlama se zavřela. Po úmorném snažení jsem vytáhla hůlku, klepla na papír a roztrhl se balící papír. Byl od Miy. Uvnitř bylo pěkné bílé pižamo s rudými fleky jako od krve, které měnily barvu…
"Ty jo…"
"Otevřela jsem dopis a začala číst.
Je mi divné dát ti dárek tvých peněz. Ale divnější mi je. Ti nedat nic…Takže, snad se bude líbit…
PS: Vybírala je i Lily…:o)
Mia
Dala jsem ji bokem a otevřela další balící papír, byla v něm kniha. Co mě ale překvapilo bylo, že byla od Jamese. A na ni byl titulek: Jak nejšetrněji říct ne. Tak to už jsem pochopila. Bylo mi jasné, že to nebylo zrovna určeno mě, ale Lily. Ale já jsem její kamarádka a tak by ji to mohlo pomoct. Protože když kluk dá holce, která se mu líbí, kníšku s takovým názvem, co by si ta konkrétní holka asi myslela…:D dala jsem ji vedle sebe a otevřela další dárek. Zase největší z těch, co se tu kolem ještě válely. Byl od Remuse. Zase nějaká kniha. Ti lidi si snad myslí, že jsem něaký knihomol. Pche…:D No nic. Přečetla jsem název: Sto zaručených rad, jak poznat lektvar od lektvaru…Jo, lektvary mi moc nešly. Snad mi to pomůže…:D Mě? Asi ne no…položila jsem ji na hromadu a otevřela poslední nejmenší dáreček. "Od Siriuse" Hlásal a já jsem otevřela krabičku o rozměrech sedm palců krát asi pět…
"O Merline, co jsem to udělala." Někdo by řekl, že to vypadá komicky, ale jak by bylo vám, v mé situaci?
"Sum…? Summer……? Co je?" Zeptala se Lily, když otvírala dárek od Petunie, kde byl prostředek na odstranění blech ze psů. Na to, že Lily žádného psa neměla asi zapomněla.
"Lily, já…" brečela jsem ji na rameno.
"Co je Sum?" Ale já pořád hleděla do krabičky.
"Vidíš to?" Zeptala sem se ji roztřeseným hlasem.
"Od koho je máš? Jsou nádherný. Od sinuse? Proto tak bulíš? Se dalo čekat…" A poplácala mě po zádech, ale já jsem se ji vytrhla.
"Jak to myslíš, že se to dalo čekat," Zeptala sem se ji vyjeveně.
"Si slepá, nebo to nevidíš schválně? Sirius je do tebe zabouchlej."
"Co?" Vykulila jsem na ni oči. "´Tak to je pěkná blbost…" Vyčetla jsem ji až do konečků prstů na noze.
"Žádná blbost. Ty hodinky to dokazujou…" já jsem se podívala na ty modrostříbrné hodinky a vypadlo ze mě:
"Nee…" To je inteligentní projev.
"Ale vždyť o to vůbec nejde. Ty nevíš, co jsem mu dala já." A zděšeně jsem se na ni podívala.
"Co jsi mu dala?" zeptala se Lily.
"Já si myslela /myslela a pak to tak dopadá/, že mu nebude vadit, že…že…Kdybych dala někomu něco takového." A ukázala jsem na hodinky.
"Určitě by mě mrzelo, kdybych dostala nějaký taškařiny a nějaký debilní trencle s ještě debilnějším vtipem." To už jsem byla opravdu zoufalá a dál jsem upírala své modrozelené oči na hodinky. Něco ale přiletělo na postel a sedlo si to na mé rameno. Byl to malý výreček s cedulkou. : Od Lily.
To jsem se zvedla, rázem jsem zpadla z postele. No nemehlo…a zase se zvedla. Popadla přemýšlející, stojící Lily a pevně ji objala. Výreček začal houkat a probudil Lily z transu.
"Děkuju, jak se jmenuje?" zeptala jsem se a koukla se na výrečka, který se nepatrně usmíval.
"Chicco." Řekla. Bylo to zvláštní, ale pěkné jméno. A tak jsem se rozhodla, že ho nakonec nepřejmenuju.
"Tak na něj alespoň volala." A usmála se.
"Co si dostala od Jamese?" Vypadlo z mě. Kde se tam ta otázka vzala se mě neptejte.
"Tohle," řekla a ukázala stříbrný náramek s jemnými kroužky. Já jsem zklesle sedla na postel vedle ni.
"Lily…?"
"Hm…?"
"Co by jsi dělala na mém místě?" Zeptala jsem se ji, a ona ke mně natočila hlavu.
"Asi bych se chovala, normálně. Ono se to stejně časem vyvrbí." A optimisticky se na mě usmála.
"No jo, naše Lily Evansová ví vždycky všechno nejlíp…" A ona se ohradila…
"Héj…já se ti tu snažím pomoct a ty…"
"Lily, to bylo bez ironie…" A jí se jakoby rozsvítilo a tajemě se usmála, při čemž se dala do smíchu, který ale ihned přešel. Bůh ví proč, prostě nám nebylo do smíchu. Komu by taky bylo. Po tak příšerném ránu. No dobře nebylo tak příšerné. Ale krapet nepříjemné. No nic. Povzdychla jsem si a zamířila do koupelny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Komentáře

1 Dincie Dincie | 27. července 2008 v 12:08 | Reagovat

Ahoj! Máš krásnou tapetu.Už se nemůžu dočkat až bude ten ples!

Hm....by mě tak zajímalo,jestli byl taky někdy zamilovaný Remus,nebo Petigriu (nevím jak se to píše přesně) by  jenom tak zajímalo,kolik si vůbec maminka stihla udělat vitealů ..ta snad předčila i Voldemorta!Šikovná mamka..Jak vlastně na to Summer a babka přišly,že si udělala viteály.a ,taky by mě zajímalo,jestli je nechala doma,nebo je někde poschovávala....

Jamese je mi líto....:-(  Chudák...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem