-Teď už ne, ale už ZASE-

20. července 2008 v 21:30 | Hannah x) |  Bridge of depression
Tak lidi nezmatkujte. k očnímu určitě nechoďte. Škoda času. Vidíte dobře. Je tu nová kapitolka. a to je tento den druhá. Možná, že stihnu napsat třetí...:o] To by byl ovšem šok i pro mě. Tse.Tse...No jo, mám čas...
-Teď už ne, ale už ZASE-

Jak čas plynul, tím sem se víc a víc uzavírala sama do sebe. No co sem měla dělat. Přátele jsem neměla. Odkud a proč. Ne, že bych snad nechtěla, ale protože se semnou bavit nikdo nechtěl. A když už jenom, tak proto aby si ode mně opsal úkol do bylinkářství, ve kterém jsem opravdu vynikala. Na pokoji to taky nebylo jiné. Byla jsem tam s Lily Evansovou a Susan Lakeovou. No jo, to se někdo má, když má takový přijmení. Byly to nejlepší kamarádky. A já jim, ani ony mě neměly nikdy moc co říct. Bylo to takové to: Ahoj Loreline, Měj se Loreline. Dobrou Susan, dobrou Loreline…Takže nic moc. Spíš to nic, než moc. No a…brácha…? Kapitola sama o sobě. Byl to ten nejhorší člověk, hned po rodičích, kterého jsem z celého srdce nenáviděla. Ale rodinu si člověk boužel nevybírá. Pak tu byl ještě ten debilní frajírek Black…Pěknej kretén…Teď ale půjdu do sedmýho ročníku. Do posledního ročníku. Co budu dělat pak, to nevým…Ale pochybuju, že se za ten rok něco změní. Tak, jak jsem pochybovala vždy. Právě teď jsem našla po dlouhý době volný kupé. Položím kufr na sedadlo. Sedám si a zahledím se z okna. Vlak se právě dal do pohybu a smutné tváře všech rodičů mizely. Pokud se nepočítaly obličeje mých rodičů, kteří se chladně smáli. Otevřely se dveře kupé a slyším každoroční:
"Ahoj Loreline."
"Ahoj Lily." Odpovím a ona sedne. Nastane trapné ticho, které znovu přeruší každoroční:
"Ahoj holky…Lily jak se máš? Jaké si měla léto?" Zeptala se Susan.
"Ahoj Sus…To víš, jako každý rok jsme nikam nejeli. Petunie…nuda…Petunie…nuda…Tvůj dopis…Petunie…Příčná…Petunie…Vlak…" Abyjste rozuměli tou Petunii myslí každodenní hádku mezi její sestrou a ji samou…Ani neví, jaké má štěstí. A stěžuje si.
"A co ty Sus?" Zeptala se Lily…a tak se tam bavily, zatímco já se začetla do knihy o bylinkářství. Jeli jsme asi půl hodiny a když jsem uslyšela každoroční…
"No ahoj Evansová. Víš, že jsi zase nějak zkrásněla?" Zeptal se James Potter kamarád toho debilního fracka. Zase jsem se začetla do knihy a už si chtěla přitlačit ruce na uši, ale nestihla jsem to.
"Jamesi Pottere, vypadni z našeho kupé." Vyjela na něho Lily. A James se nenechal vytočit a mile se na ni usmál.
"Ahoj Lakeová…Smím si přisednout?" Zeptal se ji Black a neodpustil si ten svůj balící úsměv, ale když viděl znechucený Susanin výraz dodal.
"Pojď Dvanácteráku, tady o nás zjevně nikdo nemá zájem. Protože tady Zibová si myslí, že když ji nikdo nikam nezve, tak je na ně až moc dobrá…" Už zase, ten spratek si nedá pokoj.
"Ne," Ozvala jsem se.
"Quackenzibová si myslí, že když ji nikdo nikam nezve není to proto, že si o sobě myslí, že je na ně až moc dobrá, ale proto, že ti, co ji nikam nezvou, mají prostě velké ego na to, aby ji někam pozvali a nepoužívají mozek. A taky si myslí, že se do této kategorie Black zrovna nejlíp hodí." Řekla jsem s klidným hlase a až teď se na něho opovrženě podívala. On tam na mě zíral neschopen slova a výrazu: Ona má jazyk?
"Ne, Black do této kategorie nepatří. On v ní naprosto viniká. Až na ty poslední dvě věci. To s tím egem a mozkem." Řekl a znova se na mě zhnuseně podíval.
"A kam tedy patří? Do kategorie nechutných, zkurvených děvkařů, co si ani jednou nenechají ujít možnost si do Quackenzibové pořádně kopnout?" Řekla jsem ale klidným tónem, což jeho ještě víc a více vytáčelo…
"Ne, tam ne. Tam je moc narváno…" A pobaveně se zašklebil… Ten nechutný hajzl.
"Já mám takový pocit…" Vjel do naší hádky nečekaně James, když už sem chtěla něco říct.
"Že my už půjdeme." Dodal a ještě posledně zamrkal na Lily a už byli ti tam. Na naše hádky byly už zvyklé. Ale jelikož to byly hádky klidné, bez vyššího tónu, neslyšel je nikdy než pět nejblíž sedících. Začetla jsem se do knihy a po chvilce, no čtyřech hodinách, sem dojel vozík a já si koupila jednu maxiho žvejku. A začala se převlíkat do hábitů. Nesnášela jsem ty sukně, co sem pod tím musela mít. Nemám ráda sukně. I když byly laděné do temě šeda, tak jsem sukně nesnášela. Vyšla jsem do chladného večera, jehož obloha měla barvu inkoustové modři a tiše jsem zaklela. A sedla si do nejbližšího prázdného kočáru s táhnoucími testrály. Dojely jsme na hostinu. Tam jsme vyslechli každoroční zpívání klobouku, zařazování, Brumbálův projev.
"Vítám vás v novém školním roce. Chtěl bych zaprvé uvést pár změn v pedagogickém sboru. Především bych chtěl uvítat paní profesorku Trelawneyovou, která vás bude učit Jasnověděctví. A ¨profesora Kratiknota, který vás bude učit Kouzelné formule. A potom bych chtěl říct ještě pár slov. Faul, gól, out, házená. Trochu víc jsem se díval na milovské sporty, ale neptejte se mě, co to znamená. Ale teď už se dejte do jídla." Síň se chvíli smála, ale neudržela hlasitost, poněvadž nejde jíst a smát se zároveň. Nabrala jsem si vrstvený salát. Nejsem si tak jistá, co do něj dávají, ale chutná to vždycky nejlíp. Pak jsem ještě sáhla po větrových bonbónech, strčila je do kapsy a mezi prvními vyšla do Nebelvírské věže. Od Lily jsem už znala heslo a tak jsem bez problémů vyšla schody k ložnicím. Vybalila jsem si kufr a než se holky vrátily z slavnosti, už jsem měla zatažené závěsy a pomalu usínala. Ještě se mi nestalo, aby mě hned první den neodchytil můj 'milovaný' bratr. Jaké jsem to měla štěstí. Ráno jsem se probudila jako vždy první. A opětovně využila chvíle, ztratit se mému bratrovi a všem z očí. Šla jsem temnými chodbami po celé škole. Myslela jsem si, že na snídani už nepůjdu, ale když jsem se náhle objevila před Velkou síní, nebyla náhoda, že jsem si pak vzala dvě jablka. Jedno strčila do kapsy a doplnila kapsu větrovými bonbóny. Mcgonnagalová nám rozdala rozvrhy. Právě jsme měli Obranu proti černé magii s Mrzimorem a hned potom lektvary se Zmijozelem. On to dělá naschvál…Ale né. Už zase sem jde…Kurva, kurva, kurva…víc jsem neslyšela, protože jsem za sebou uslyšela tak známý pronikavý hlas.
"Čau ségra. Jak to, že jsem tě přes prázky neviděl?" Zeptal se a já měla sto chutí říct, že si za to mohl sám, kdyby svůj volný čas netrávil s Voldemortem.
"To je snad dobře ne?" Vyjela jsem na něho.
"Jak pro koho sestři. Musíš pochopit, že některé věci v životě prostě nejsou fér…" A začal mě poučovat…Blá…Blá…bléé…
"…" Neodpověděla jsem mu, protože měl dozajista pravdu. Nemohla jsem mluvit, že je smrtijedem. To bych si rovnou mohla sbalit jednu švestku a odkráčet pryč z domu…Všimli jste si, že jsem záměrně nepoužila slova domovu? To proto, že ho nesnáším. Nemám totiž nikde domov, alespoň né ten, za jaký ho ostatní vždycky považují…
"Cha…no jasně. ZNÁMÁ němá Loreline Quackenzibová. To jméno se k tobě nehodí, krve zrádkyně…" Dodal, ale to já si to už mířila k učebně a každý by si myslel, že z toho jsem se musela rozbrečet. Ne…Já jsem už pěkně dlouho nebrečela. Jakoby se zdálo, že jsem všechny slzy už dávno vybrečela. Teď už to nešlo. Teď už ne…
/Tady jsem to chtěla utnout, ale mám čas, návštěva tu není odjeli dřív a to sem myslela, že u nás budou spát…:o( Mám čas.../
Začalo se mírně ochlazovat, z Vrby mlátičky začaly padat listy. Neví se, jestli je to přicházejícím podzimem, nebo tím, že tudma Black prohnal Severuse Snapea. A Vrba mlátička se na něho zuřivě vrhla. Ale vzduch začal bát chladný a bez svetru se člověk neobešel. Píše se devatenáctého října a na dveře klepe zima. Já teď kráčím k Nebelvírské věži plna hnusných vzpomínek když slyším kroky. Známé těžké kroky. Přidám do kroku. Ne…Teď ne…
"Ahoj sestři…" Ozval se chladný a pobavený hlas Chrise Quackenziba.
"Co chceš…" Ozval se stejný chladný hlas, ale bez kapky pobavení.
"Toho je moc, byli bychom tu do rána…" Ušklíbl se a prohlédl si mě. Měla jsem na sobě bezzipová svetr barvy tehdejší inkoustové modři a úzkých černých kalhot. Když už jsme u toho popisu, tak mám dlouhé černé vlasy někde po konec žeber. A čokoládové oči. Hnus…
"…" a chtěl jsem odejít, ale chytl mě pevně za zápěstí.
"Nikam nejdeš." Konstatoval a já jsem se na něho zhnuseně podívala. On mi vrazil facku, kterou jsem neustála a přepadla přes schodní zábradlí, o které jsem se opírala. Padám, padám a všechno kolem vidím rozmazaně. Slyším jen jeho chladný smích. Dopadla jsem asi o dvě patra níž na další schody. Cítila jsem, jak mě všechno začíná bolet, a jak mi z úst kape krev. Zase…to jsem myslela, že po měsíci bez něčeho takového to snad přejde. Ale on ne. Cítila jsem, jak se mi bledé tváře odkapává krev z hlavy a na bradu z úst. Pomalu jsem se zvedla. Věděla jsem, že musím, zdrhnou dřív, než mě tu někdo najde. Už zase… Postavila jsem se. Točila se mi hlava, ale ustála jsem to. Kotník sem měla fialový a ztěžka jsem se na něj mohla postavit. Dokulhala jsem k Buclaté dámě, a zase jsem musela společenkou proběhnout. Zase… Proběhnout mi dělalo menší…větší problémy, než bych čekala. No ale jednou se to podařilo. Prokulhala jsem místností a otevřela dveře ložnice, podívala jsem se, jestli sou uvnitř holky. K mé nemalé radosti. Tam nikdo nebyl. Vklouzla jsem dovnitř a posadila se na postel. Vytáhla jsem lahvičku s hojícími účinky, ze zásuvky, kde bylo takových asi patnáct. Nevím, jak mi to vydrží do konce roku. Vytáhla jsem knížku a nalistovala kapitolu zlomeniny. Přečetla konkrétní zaklínadlo a vytáhla hůlku. Zamumlala kouzlo a namířila ho na žebra a následně na kotník. Bolest v těch místech povolila a pak jsem sáhla na lahvičku a ze zásuvky jsem ještě vytáhla balení milovských prášků. Tak jo, na které dáme? Rozhodla jsem se pro prášky. Rozbalila a strčila si tři do pusy. Jak jsem se rozhlédla po pokoji, tak jsemzjistila, že to nemám čím zapít. Podívala jsem se na lahvičku a zasténala. Tak jo… A kopla sem to do sebe. Reakce byla okamžitá. Málem mi vypadli oči z důlků a já poklesla v kolenou. Vyrazila po nich do koupelny. Vrhla jsem se k záchodové míse a aby toho nebylo málo tak jsem začala zvracet. Po chvíli to přestalo a já se podívala na mou zelenou tvář do zrcadla. Super. Vyšla jsem z koupelny už čistá, ale zevnitř v dezolátním stavu.
"Na co sis to brala?" Zeptala se Lily když jsem ji uviděla sedět na mé posteli držíc lahvičku v ruce. Lily se v lektvarech vyznala tak jako já, takže nemělo smysl jí lhát.
"Bylo mi špatně." Zatvářila jsem se rozpačitě.
"Jo? A proč sis pak ještě brala tohle?" zeptala se a ukázala na balení prášků a já jsem to rychle schovala.
"Pro jistotu." Řekla jsem a zalezla v pyžamu do postele.
"Pro jistotu sis brala prášek na uklidnění?" Zeptala se.
"No…jo…" Vypadlo ze mě a ona se dál už nevyptávala…Proč taky. Kdo by chtěl Quackenzibovou zpovídat…
Ráno jsem se probudila zase brzy a ještě se mi točila hlava. Když jsem se ale posadila začala mi nevysloveně třeštit. Oblíkla jsem se do stejných, už čistých věcí a zalezla do koupelny. Jak bylo mým zvykem, nalíčila jsem si silnou černou konturou oči a řasenkou řasy. Bledá pleť napomáhala k drbům, které se roznesly vždy až ke mně. No co, takhle mi to vyhovuje. Vlasy jsem si rozčesala a padaly mi do obličeje.
Když jsem zaklepala na dveře ošetřovny, bylo už čtvrt na osm.
"Copak si přejete slečno…"
"Quackezibová…" Odpověděla jsem a pokračovala…
"Chtěla bych poprosit o lektvar na bolest hlavy. Nějak je mi divně." Přeměřila si mě divným pohledem, jestli nemám kocovinu a odešla. Nechala mě tam napospas bílému okolí ošetřovny.
"Tady to máte. A už jděte…" A zabouchla za mnou dveře…Kopla jsem do sebe lektvar a prázdnou lahvičku strčila do kapsy. Vydala jsem se na snídani. Ach jo…Zase pozdě…
"Co je Zibová. Seš nějak opozdilá…" Bavil se Black. Asi si umínil, že bude 'milý'…nedaří se mu to…
_____________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Komentáře

1 S.A.M. S.A.M. | E-mail | Web | 22. července 2008 v 21:53 | Reagovat

fuuha....tak toto bola vazne skvela kapca....skoro som ani nedychala....pises strasne ale strasne krasne ..... len tak dalej ....chuda Quackezibová nema to lahke .....

2 miriela miriela | E-mail | Web | 26. července 2008 v 16:50 | Reagovat

wow táto poviedka sa mi páči a teda nezávidím jej ...

3 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 9. září 2008 v 21:55 | Reagovat

Zatím fajn..jen jeden dotaz, není náhodou její brácha o 1 rok starší? A tím pádem, když ona je v posledním ročníku, neměl by on být dávno ze školy pryč?? Jen taková otázka.... :)

4 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 20. listopadu 2008 v 15:55 | Reagovat

Díky za připomínku a musím se přiznat, že mi to nějak nedošlo. Hups...*pardon*...Ale co už to je fukk...:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem