-Den za dnem, noc za nocí-

3. srpna 2008 v 14:48 | Hannah x) |  Bridge of depression
-Den za dnem, noc za nocí-

Ignoruj ho, Nenech se vytočit…napoví mi hlásek v hlavě. Kurňa, ale proč to nejde?
"Quacken-Zibová…"Zašeptala jsem. Už zase se do mě navážel…"Nech mě bejt Blacku." Vyjela jsem na něho.
"A proč pak Zibová…"
"QuackenZibová…"Šeptala jsem," štveš mě Blacku štveš…" Řekla jsem klidně. Jinak by to ani nešlo. Nikdo naše hádky neslyšel, tak proč teď.
"Nepovidej Zibová…fákt…jsem si nevšim." Řekl a zamířil pryč. Došla jsem k Nebelvírskému stolu a posadila se. Jako obvykle jsem si vzala dvě jabka, jedno strčila do tašky a jedno snědla a ohryzek následně položila na talíř. Doplnila kapsu větrovými bonbóny a zamířila na další hodinu přeměňováni s Havraspárem.
Došla jsem tam a sedla si dozadu do kouta. Tam jako obvykle. Hodina proběhla celkem v klidu. Nikdo si mě nevšímal, já si nevšímala nikoho, kromě učitelů a všichni byli spokojeni. Po hodině jsme měli lektvary se Zmijozelem. Dvě hodiny. No super. Došla jsem dolů do sklepení a cítila známý zápak spáleniny a vycpaných zvířat. Nikdo tam nebyl a tak jsem počkala u dveří. Sesunula se na podlahu a otevřela učebnici bylinkářství. Za nedlouho se sem začali dostávat studenti ze Zmijozelu, kteří to tady měli blíž. Ještě že je Chris starší, protože by tady určitě byl…
"Quackenzibová. Ty krvezrádkyně." Slyšela jsem pobavené hlasy jak na mě křičí. Ale když si čtu, vnímám je jako z veliké dálky. Naštěstí…
Když došel nebelvír, a za ním Křiklan, který otevřel dveře, tak se všichni nagrnuli dovnitř. Zbylo na mě místo, vedle Malfoye, tak tam určitě ne a pak vedle Remuse Lupina. Tak tam proč ne?
"Em…Můžu?" Zeptala jsem se, když jsem se tam dobelhala.
"Jasně." Řekl a odsunul židli, abych mohla projít.
"Díky." Zamumlala jsem a posadila jsem se. Seděla jsem v předposlední řadě…
"Dobré ráno. Dneska budete míchat lektvar zapomění. Tak doufám, že jste vše nezapomněli a před koncem hodiny je vyberu a obejdu vás a vyberu nejlepší." Dokončil svůj monolog a já i remus si zašli pro přísady.
Byla jsem asi v polovině, když do mě někdo zezadu šťouchl. Nereagovala jsem na to, ale když to bylo už po třetí, tak jsem se otočila.
"Co chceš?" Vyjela jsem na dotyčného, který se jen pobaveně zasmál.
"Chtěl jsem se zeptat, jetli ti náhodou nezbyl lichokořen." Řekl Potter a já si ho nepříjemným pohledem změřila.
"Smůla…"řekla jsem a poslední zbytek hodila do kotlíku a ten zabublal. Otočila jsem se a dál pracovala. Už jsem to měla a tak jsem na odebrala odměrkou do zkumavky určitou část. Označila ji štítkem a donesla ji Křiklanovi. Ten to převzal a řekl.
"Ještě pět minut." A já odešla ke svému kotlíku a uklidila přísady.
"Ták, už jduu…Odevzdejte své vzorky…" A všichni postupně odcházeli ke Křikovi a on mezitím procházel mezi stoly.
"Hm…To nevypadá špatně… Severusi…Máte naději na vítězství…Ale notak slečno Blacková, tomuhle říkáte jemně řídký?" A Blacková se na něho zašklebila… A Lupine. Váš lektvar taky je dobrý…hm…Slečno…emm…
"Quackenzibová…"
"Ano…To je nejlepší, co jsem zatím viděl…hm…ale ještě jsme neviděli ostatní…Slečno Lakeová…To je ale trochu hodně modré, nezdá se vám, Ale Slečno Evansová, myslím, že máme vítěze. Jen se všichni podívejte, jaký slečna Jansová udělala skvělý lektvar."Řekl a lily zrudla. Tohle bylo běžné, vždycky vyhrála Lily, i když ho měla třeba stejně dobrý, jako někdo…jako například já…nechcu se tím chlubit, ale někdy to je fakt nefér…Po lektvarech jsme měli mít Bylinkářství. To byla vždycky moje záchrana. Utíkala jsem Ven a na školních pozemcích zpomalila. Obloukem obešla Vrbu mlátičku a vydala se ke skleníku číslo pět.
"Slečno Quackenzibová, už jste tu zase brzo?" Zeptala se Prýtová a já se mírně usmála. Právě rovnala ušní klapky do řady a já jsem se postavila za stůl. Pomalu přicházeli ostatní a pak se sem najednou vecpal Mrzimor. Byla kosa a tak jsem si přitáhla můj oblíbený svetr víc k tělu. Byl přilnavý z bavlny v barvě inkoustové modři…Noční oblohy…
"Slečno Quackenzibová, mohla by jste mi pomoct?" Zeptala se Prýtová a já k ni došla.
"Podejte mi tu hlínu prosím…" Řekla a já jsem ji z vedlejšího skleníku přitáhla kouzlem dva pytle čerstvé hlíny.
"Tak tady to je. Budete přesazovat mátonohy." Řekla a já se pobaveně ušklíbla. Nasadila jsem si rukavice z dračí kůže a dál poslouchala Prýtovou. Tohle jsem už dávno věděla.
"Tak a tam vzadu jsou květináče. Pusťte se do toho." Řekla a já jako ostatní došla k regálům. Byla jsem těsně u něho, když mi někdo nastavil nohu a já zakopla. Podívala jsem se do pobavené tváře, kterou jsem tak nenáviděla a on mi poslal nevinný pohled. Všimla jsem si, že na rukách nemá rukavice. To jsem se spokojeně a pobaveně ušklíbla a stálo mi to za to, abych to nijak nekomentovala. Vzala jsem dva květináče a zavířila ke svému místu. A jen čekala, kdy uslyším zaječení. Ještě furt nic, ještě pořád nic. Právě jsem zasadila mátonohu a zasypala ji hlínou když…
"Jáůů…Ono to hryže…Aůů, sundejte to ze mě…" To je nešika…:DD Prýtová k němu přiběhla a křičela.
"Pane Blacku, copak jsem jasně neříkala, ať si oblečete rukavice? Jak vás teď dopravím na ošetřovnu?" Zeptala se ho. Ale to už jed proudil v jeho žilách a dostával se i do končetin.
"Na nosítkách paní profesorko…" Řekla jsem tiše, aby to slyšelo jen pár lidí, kteří se smáli…Jo…
"Já to zvládnu." Prohlásil Black a všichni se mu začali opět smát…Kyž chtěl udělat krok pravou nohou, tak zvedl levou a naopak…Tak hned sletěl na zem. Jelikož samozřejmě chtěl hýbat zase pravou…tak pořád hýbel jen levou.
"Co sou to za věci?" Řekl ten debil a pozoroval v sedu svoje nohy… Magor…Prýtová očarovala nosítka a poslala s ním Pottera. Já se pobaveně zašklebila, když projížděl kolem a on mi poslal pohled typu- to si ještě vyřídíme…
Den za dnem se vlekl jako jízda na kole do kopce a jezero pomalu začalo zamrzat. Nebylo zamrzlé úplně, ale ledové, jako led. Už ani jeden strom neměl listy, jen jehličnany se pyšnili tím, jak jsou vyjímeční. Bylo Prvního listopadu a domácí úkoly se jen hromadili. Seděla jsem v knihovně, a hloubala v knize- Přiručka zaklínadel přeměňování pro sedmý ročník a učila se na Ovce. Nemohla jsem se ale soustředit. Cítila jsem na sobě něčí pohled.Vlasy mi zakrývaly ve výhledu a tak jsem je strčila za ucho a podívala se po knihovně. Kousek ode mne seděla Lily a Susan. Kousek od nich pak Snape a pak za nimi jsem viděla ty modré oči, co se na mě upíraly. Neznala jsem je, ale ani toho kluka jsem neznala. Ale co je mi do toho…Začetla jsem se zase do příručky, ale to fakt nejde, když se na vás furt někdo dívá. Vy ho neznáte, ani nevíte proč na vás upírá svou pozornost. Zase jsem se na něho podívala…Nebyl škaredý…to ne…Ježiš, na co to myslím…to nejsem já…pomoc…Sbalila jsem si věci. Měla jsem sto chutí si sednout k němu, ale když jsem viděla, jak se na mě usmál vykulila jsem oči a odešla do společensky. Teď jsem fakt neměla na nic a na nikoho náladu…Možná jen na Bylinky…
__________________________________
Obrázek/Portrét Loreline- Devinantart.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Komentáře

1 miriela miriela | E-mail | Web | 3. srpna 2008 v 17:49 | Reagovat

fííha už sa nemôžem dočkať, kto je ten tajomný neznámy... inak krásna kapča, hlavne na Siriho "nehode" som sa schuti zasmiala, tak mu treba :D

2 Baruuss Baruuss | Web | 3. srpna 2008 v 17:53 | Reagovat

Tak to je dobrý. ,,CHudák" malej Sirie, ale v téhle kapitole docela hajzl, co?

No jinak doufám, že nebudeš dělat takový drahoty jako minule:D

3 Lili Lili | Web | 4. srpna 2008 v 18:59 | Reagovat

kto je ten neznamy???pls pokracko!

4 Mishkhá Your SB♥♥♥ Mishkhá Your SB♥♥♥ | Web | 5. srpna 2008 v 13:32 | Reagovat

Jo dobrý...Už se těším na pokračování..;))

5 Dincie Dincie | 8. srpna 2008 v 20:44 | Reagovat

Super....myslím,že je to lepší než ,,TY nejkrásnější časy "

!!!!!!!!!!!!!! Paráda....je to víc....ještě líp se to čte a je vidět, že jako spisovatelka jenom rosteš a rosteš...

6 Hannah x) Hannah x) | 8. srpna 2008 v 22:00 | Reagovat

Rostu...:DD Ty si vtipná Ell, pořád mám 162...:DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem