>Ha, ha, ha…Very funny<

6. srpna 2008 v 18:16 | Hannah x) |  Ty krásnější časy
Takže ano, je krátká, ale pokud chcete, aby jste si početli i v dnech, kdy tady nebudu, tak to tak musí být. Pokusím se sem napsat ještě ples, který je rozdělen do třech částní. První ještě jako nebude samotnej ples, ale bude to příští kapitolka. A na další dvě se rozepíšu, takže tak no...To je asi všechno. A hlasněte v anketce...kuju...

"Aha…" vydal ze sebe a vstal ze svého křesla. Otočil se na podpatku a otevřel vitrínu a vytáhl z ní něco velkého a lesklého.
"Tohle je meč Godrika Nebelvíra. Ukažte, jestli do své koleje patříte, Slešno Adieová." Řekl a podal mi ho. Byl lehký. Ostří se nebezpečně lesklo a rukojeť posetá rubíny se mi zaryla do ruky.
"Vytáhla jsem knížku, otevřela ji na straně, na které začínala kapitola- Smrtelná kouzla a bez váhání přitiskla čepel na stránky a bodla. Ozvalo nehlasité ječení, ale já bodla ještě jednou. Co kdyby, žhe?
Když jsme po chvíli vyšli z pracovny tak jsem nesla pod rukou jen krabici a v ní jen černého psa s tajným úkrytem.
"Emm…Lily?" Zeptala jsem se po chvíli.
"Nó…? "Tázavě se na mě podívala. A seběhla schody a já ji napodobila.
"Víš…nejlepší asi bude, když to nebudeš ostatní říkat…jo? Už tak je to …no em…Dost divné…"¨Řekla jsem a dívala se na Lily s výrazem…'jo?'
"Jasně" Řekla stroze a já si úlevně oddychla. Ale ona ještě dodala…
"Ale je ti jasné, že jim to někdy budeš muset říct?" Zeptala se mě. Já jen nepatrně přikývla a věděla, že má pravdu. Ale pro mě je mnohem stravitelnější jim to říct postupně. Teď, když se semnou zase všichni baví a není to ani týden, od toho všeho…
Zbavila jsem se krabice a pak jsme se už konečně vydaly ven. Hlad jsme neměly, takže jsme doufaly, že tam budeme hodiny…Venku sněžilo a ptáčci cvrlikali…dobře, tak jen sněžilo, romantické pojetí se sem asi nehodí. :D…Když jsme s Lily vyšly ze vstupní síně, dopadly na nás dvě přesně mířené sněhové koule…
"Siriusi Blacku, já tě snad uškrtím…" Křičela jsem na něho, když jsem se do něho snažila trefit už sedmou koulí. On však jen pohotově uskočil stranou. Bezúspěšně… On se tam svíjel v křečích smíchu a já toho využila. Skočila jsem na něho a povalila jej do sněhu. Nabrala si do obou ruk sníh a přiblížila se k němu na dva centimetry. Mile jsem se usmála a on se mírně zatřásl, ale pořád se tlemil, a tak jsem mu do toho jeho tlemícího se obličeje dala všechen sníh z ruk a ještě další, až kolem nás byla vidět tráva…Lily taky nezůstávala pozadu, akorát nemohla svého protivníka najít. Hold, kdo má neviditelný plášť, ten má výhodu…Ale to už mě Sirius převrátil na záda a já se mu snažila vytrhnout. Jak jinak než- Bezvýsledně. Alespoň jsem mu sevřela ruce kolem zápěstí, což ale nenechal na náhodě a a postupem času nebylo možné říct, kdo koho vlastně drží, ale když na mě Sirius vítězoslavně seděl, tak bylo jasné, že já to nejsem. Proto jsem nahodila milý a nevinný kukuč a usmála se. On se na chvíli zarazil, ale pak se zlomyslně ušklíbl a přetočil mě obličejem do sněhu…zrádce…:D
"Já ne-d-chám…lp…elp…HELP!" To už mě ale pustil a já chytala dech, pak jsem ale sebrala další kupku sněhu a udělala z ní kuličku. Hodila jsem ji, a vida, přímo do už tak promočených vlasů. Vypadal božsky…Co? Na co to myslím, vypadal děsně…Jo, bůh vypadá děsně ve stělesnění tohohle…em…přita…ne, ne ne…Zpět k tématu… Sirius se na mě tak divně podíval, že jsem druhou ruku s kuličkou spustila dolů a upustila ji na zem…jako tu kuličku…Pak jsem se zlomyslným úšklebkem natáhla už po druhé nohu a někdo se vedle mě rozplácl do sněho. A Lily se začala tak divně smát. Jakoby poprvé, co jí něco upřímně pobavilo od doby, co nám Brumla oznámil, že se bude konak karneval…
"No nic Lily, jdu na oběd, jdeš taky?" Zeptala jsem se Lily a společně s Miou, která tu taky byla a dobře se bavila, jsme odešly zpět do Velké síně. Něco se nám prohnalo nad hlavou a usadilo se to těsně u Brumbála na bidlu. Ten to pohladil a nabídl mu kus šunky. Někde vzadu zněla hudba a já rozeznala slova Bradavické koledy…
'Už zase přišla ta jedna z dob,
kdy uslyšíme přílet sov.
A přinesou nám všem dary.
Jsou tu vždy rok, co rok,
Když uslyšíme pře-es rok,
Před obchodem hlučící davy… '
Broukala jsem si slova této zvučné melodie, po chvíli přišli do síně poberti a usedli nedaleko od nás. Vedle nás totiž seděla Emílie Mollyová (V překladu Molly znamená Maminčin mazánek) a házela po Siriusovi koketní očka. Což se mi, bůh ví proč, ani trochu nelíbilo. Zamračeně jsem si ji prohlédla a podívala se na Siriuse. A naše pohledy se setkaly. A já upřela své kukadla na talíř s porcí hovězího. V tom momentě bych dala bůh ví co, abych to neudělala. Ne, že jsem se neměla dívat na talíř, ale na něho. Jeho tupý pohled mě provrtával, jako vrtačka projíždějící dřevem. Pak jsem se na něho ZASE podívala, on se jakoby probudil z transu a ušklíbl se a následovně se dál věnoval svému Vánočnímu obědu…Na co si to furt hraje?" Vrtalo mi hlavou celou cestu do společensky.
Bylo teprve půl jedné, když jsem se vracela z umývárny v sedmém patře. Zašla za roh a chtěla říct heslo Buclaté dámě…
"Lucerničky." Ozvalo se až nepříjemně blízko za mnou. Já jsem vylekaně nadskočila.
"To mi nemůžeš říct, že tu stojíš?" Vyjela jsem na něho. On se jen uculil a ukázal rukou jako-
'Dámy mají přednost a já jsem ten největší gentleman na světě…'Na co si to furt hraje…?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruuss Baruuss | Web | 7. srpna 2008 v 23:00 | Reagovat

Tyjo další kapča, já jsem štěstím bez sebe! A vidím, že si Sirius rád hraje:DJinak, ta hymna je dobrá.........

2 Hannah x) Hannah x) | 7. srpna 2008 v 23:38 | Reagovat

Dobrá? :DD haha, dobrej vtip...

3 Dincie Dincie | 8. srpna 2008 v 13:43 | Reagovat

mmmmm.....fajn....další viteálek to má spočítané......prima...jen aby našli i ty další...teda pokud už nejsou všechny....:-)

4 passia passia | Web | 2. září 2008 v 16:13 | Reagovat

good kapca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem