>Little jackass<

1. srpna 2008 v 12:48 | Hannah x) |  Ty krásnější časy
Tak zjistila jsem, že jedu zítra do Liberce. A vrátím se pátého nebo šestého. Na tábor jedu devátého. A tak smůla. Nemám tolik času napsat tolik kapitolek, aby vám ru přibývala každý den jedna. Ale k časům už mám napsanou a další právě dopisuju. K Late love asi nestihnu napsat, ale jestli jo, tak vám ji tu dám. K mostu to vypadá bídně. Je to to samé jako Late love. Pokud stihnu, tak napíšu. Prostě se vám to tu bude objevovat postupně. Až přijedu z Liberce tak určitě taky nejednu napíšu, takže to tu alespoň nebude zaostalé...:))) Jinak ke kapitole, je to taková blbost, nic horšího jsem ještě nenapsala...no nic, hlavně komentujte a hlasněte v anketce. Máte poslední možnost, uzavírá se ve 16:00...:))) Tak se mějte a Papa...Jinak už nebudou žádné takové kecy, jenom vždycky bude kapitolka...Takže nebudu ani na icq...Jinak chápete to? Tohle je patnáctá kapitolka. Tipuju to na dvacet, ale nevím...:) Papa...:* *Hugs for you*
>Little jackass<

"Siriusi?" Zeptal se ho James, když seděl na posteli a rozbaloval krabici cukroví.
"Hmm?" Odpověděl Sirius a zamyšleně hleděl na jeden nevinný balíček.
"Co si dostal od Sum?" Zeptal se zase.
"Nevím, zatím jsem to neotevřel…" Řekl a James se pobaveně uchechtl-
"Bojíš se?" Zeptal se a Siriusová hlava odpověděla sama…Ne asi…
"Nevím…Měl bych?" Zeptal se pro tentokráte Sirie.
"Ne, proč, myslíš, že když to otevřeš, bude tam tikající bomba?" Zeptal se a pobaveně ho sledoval, jak rozbaluje dárek.
"No?" Zeptal se James a Siriu se na balíček začal kuchtit…
"A jé, tak ukaš." Řekl James a sedl si k němu na postel. Pak se začal smát, až dopadl zádami na postel. Sirius se na to díval s odstupem a podotkl.
"Snad si nemyslí, že to na sebe vezmu?" Zeptal se mírně zděšeným tónem a vytřeštil oči.
"Tak to fakt nevím Tichošlápku…To fakt nevím…třeba jo…" A zas se tlemil…V tu chvíli to však nepřišlo vtipné jen Siriovi. Remus se na ně pobaveně díval, jak Sirius zvedl trenky z krabice a Peter se něčím nehorázně cpal…
"Ale jenom, že to je ona…" A začal se převlíkat. James jen zakroutil hlavou a odešel si zpátky sednout. Když však došel k posteli.
"Petře, neřek sem ti nejednou, že máš nechat MOJE jídlo na pokoji!?" Polovina krabice totiž už byla někde dole v Peterově žalůdku a on, určitě ne na prázdno polkl, když viděl Jamesův vražedný pohled.
"To já…ně…" A mlaskl o horní patro, a jazyk se mu tam doslova přilepil.
"A co ty si dostal od Evansový.?" Zeptal se Sirius a navlékal si kalhoty. V tu chvíli James zrudl.
"No…" protahoval James.
"Ale copák…copak ti nic nedala?" Zeptal se Sirie.
"Ale jo…dala." Soukal ze sebe James.
"No a co?" Zeptal se ho Sirius a nedočkavostí snad puknul…James se zašklebil a podíval se na dárek od Lily.
Byl to plyšový oslík, který koulel očima a kejval ocasem. Teď se smál Sirius.
"A dopis ti nedala?" Zeptal se.
"Jo, ale je nějakej divenej…" A podal Siriusovi dopis.
"Jak divnej?" Ale když si přečetl těch pár řádku, cukaly mu koutky jak při zemětřesení.
-Věčnému oslovi posílá osla, Lily-
"To ti poslala ona?" Zeptal se ten inteligent.
"Te, to marský mimozemšťan v podobě sovy a osobně mi to předal." Vyjel na něj sarkasticky James.
"Fákt, A byl to on, nebo ona?" Zeptal se a Jamesovi už ruply nervy.
"Už mám toho všeho dost. Evansová na mě ječí, následně odmítá, pošle mi osla k Vánocům a ty mi tu ještě věčně připomínáš, že nejsi gay." Řekl a vystřelil už převlíknutý do společensky.
"Co mu furt je? Vždyť jsem mu nikdy neřekl, že nejsem gay…teda, jakože nejsem, ale…" Inteligenti…
###
"Lily, dělej, ja se bojím víc jak ty a ty tu mezitím chceš strávit na posteli celej den s řetízkem od Lily a jeho kytkou, vzpamatuj se hm???" Křičela jsem na svou kamarádku ode dveří.
"Summer, já se nebojím, ale nech mě alespoň oblíknout tu sukni jo?" a dál se do ní soukala, ne, že by byla tlustá, ale když si člověk neuvědomí, co už na sobě má…
"No jo furt, ale nestihnem snídani." Ale to už vylezla Lily z koupelky a já na ni čuměla jak debil.
"Co je?" Ptala se.
"Co to je?" Zeptala jsem se.
"To," ukázala na onu věc," je školní uniforma.
"No nejsem blbá, ale chtěly jsme jít přece po snídani ven a pak se semka nevracet, ne?" Zeptala jsem se, jako bych byla já ta blbá. A v ruce pořád svírala krabici s pejskem.
"No jo, však ještě nejsem oblečená…!Ještě svetr, kabát a jde se.!
"No jo, ty chytrá. A co ta sukně?" Zeptala jsem se ji.
"Si mohla říct dřív…" A začala si tu sukni sundávat a pod ní měla ještě kalhoty…:D
"Ó Merline, zabijte mě někdo, nebo umřu…./Toe drsný, prosím o smrt, jinak umřu…:D/
Když jsem dorazili k Nebelvírskému stolu, tak tam seděla jenom Mia.
"Ahoj Mio."
"Ahoj Sum, díky za Jane." Řekla, když si mazala topinku marmeládou. Lily se po mě nechápavě podívala a já řekla.
"Kotě…" A taky poděkovala za pyžamko…
"No nic…jdeme ven, jdeš s náma Mio?" Zeptala se Lily, která taky nezapoměla poděkovat za plyšového slona.
"Ne, musím si ještě něco zařídit v knihovně." Řekla, a já jen přikývla.
"Jsi tu jen tři dny a už máš zařizování?...Tse…Co si dělala, že ti napařili školní trest v kni…ehmm…hovně? Nebo ty tam snad chceš jít dobrovolně?" Zeptal se…no jo, Sirius, co by ho taky napadlo jiného, než utahovat si z knihovny. :P Mia se na něho nevraživě podívala, ale nekomentovala to.
"No nic, my jdeme. Esli chceš, mužete přijít za námi, pokud nás najdete." Poslední tři slova jsem spíš zašeptala Lily, která se pobaveně ušklíbla.
"O tom silně pochybuju." Řekla…
"Co?" Zeptal se Sirie.
"Ale nic, spi dál…" A vydali se naproti šíleným mrazům, kam jsme samozřejmě namířeno neměly. ;)
Když jsme došli před brumbálovu pracovnu, zkoušely jsme různá hesla, ale nic nefungovalo. Posadily jsme se na schody a čekali asi hodinu a půl. Už odbíjelo jedenáct a nám bylo jasné, že ven asi nepůjdem. Čekaly jsme tady s kabáty, svetry, kalhotami a mickeyho vírou, že se tady někdo objeví.
"Lily?" Ozvala jsem se.
"No?" Zeptala se a čekala, co řeknu.
"To nikoho nenapadlo vyjít ty schody pěšky?" Zeptala jsem se.
"Fór je v tom, že to nejde. Dveře jsou za schodištěm."Zasmála se Lily a dál čekala na schodech.
"Aha." Řekla jsem zklamaně, ale to už si to k nám někdo šmakoval. Profesor Bins, který učil Dějiny se k nám blížil a divil se, proč nejsme venku, když je tam tak "hezky". Vypadalo to, že si dnes vyjímečně nezapoměl někde své tělo a tak s námi začal navazovat náš krátký rozhovor.
"Dobrý jitro, co vy tu?" Zeptal se.
"Potřebujeme mluvit s profesorem Brumbálem." Ujala jsem se slova.
"Aha. Dýňové paštičky a Mudlovské Lentilky jsou výborné, že?" Zeptal se a kamenný chrlič se dal do pohybu. Všichni jsme nastoupili a vyjeli jsme po schodech nahoru.
"Děkujeme." Ozvalo se dvojhlasně.
"Nemáte zač. A s těmito slovy vstoupil do pracovny. My jsme ho následovaly a já si prohlédla pracovnu. Uvnitř to bylo jiné, než v kanceláři za Velkou síní. Tady to bylo o hodně větší. Za vitrínami se leskly různé přístroje. A v misce u krbu byly lékořicové hůlky. Vedlo nahoru velké točité schodiště a pod ním byl velký mahagonový stůl a za ním křeslo. Vedle něj stálo velké bidýlko s fénixem, který dospíval k ohnivému období.
"Dobrý den dámy, co se stalo takhle po ránu? Á profesore Binsi, tu knihu, úplně jsem na to zapoměl, tady ji máte.Uvidíme se později. Tak co pro vás mohu udělat?" Zašvitořil skoro jedním dechem a já se ujala vypravování. Zřejmě se už domyslel, co je v oné tlamičce a jeho obličej nepřirozeně zvážněl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Klikni, pokud si tady byl/a :))

Klik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem