>Everything isn’t lost… may be<

23. září 2008 v 17:55 | Hannah x) |  Ty krásnější časy
Ahojte lidi...tak se stalo neočekávané...Normálně jsem přidala další kapitolku k Ty krásnější časy a doufám, že se vám bude líbit...Prosím pište komentáře...Minule jich tam bylo víc, jak čtyři...Tím minule myslím před prázdninami...:) Dikes...
>Everything isn't lost… may be<

Ležela jsem a venku sněžilo. Na zasněžených kopcích už byly kopečky sněhu jako čepice zateplující kopce. Na věžích Bradavického hradu, bylo taky hodně sněhu a mráz zmrazil okna tak, že nešly otevřít ani kouzlem. Ano. Toto kouzelné místo. Pro někoho až tak kouzelné, aby tady strávil i Vánoce, místo, aby je trávil se svou rodinou. Rodina…Jak fádní slovo pro někoho, kdo ho denně požívá. Ale pro ty, kteří rodinu postrádají, je to slovo ještě nové. I když tak známé a vzdálené. Jako čerstvě natřený pokoj…Vánoce…Teď teprve lituju, že jsem se nechala překecat…Kdybych tam nešla. Nemusela bych tady ležet s hlavou v polštářích…Po tvářích mi tekly hořké a zároveň horké slzy…Nikdy jsem moc neplakala. Řekli by jste. Ne. Nikdy jsem se moc nesmála. Řekla bych já, protože když jsem nastoupila na tuhle krásnou a novou školu, i když se s Phoenixem nedaly rovnat rozměry, řekla jsem si, že začnu od nova a udělám za svým dosavadním životem tlustou a krvavou čáru, abych si co nejlépe zapamatovala okamžik toho zvratu, když jsem vyšla z kabinetu Prof. McGonnagalové a potkala mou nejlepší kamarádku…teda. Od té doby nejlepší…V Phoenixu to bylo jiné. Tam byli všichni rádi, že stíhali učení a zkoušky, protože přestávky nebyly zdaleka tak dlouhé, jako zde. Byly přesně tak dlouhé, aby, jste stihli, dojít na jinou hodinu a nachystat si věci…nebylo tolik…no řekněme možností na potkávání známostí, i když…No, tohle budeme vysvětlovat později…Potichu jsem vzlykla a ještě víc se zachumlala do peřin, přestože bylo horko na uvaření…přemýšlela jsem o tom osudném dni. Připadal mi už tak vzdálený, jakoby z dalekých výšin…a i tak to bylo necelé tři dny…Lily právě vešla. Ležela jsem zády ke dveřím se zataženými závěsy. Tak, jako ty necelé tři dny- v kuse. Lily mě sice přinutila, abych se alespoň převlíkla z těch šatů, ale už se nesnažila ze mě dostat, co se stalo. A jak jsem si všimla, neřekl jí to ani Sirius…Sirius. Další bolestná vzpomínka… Proč. Proč to musel dělat…Všechno tím zkazil…
"Sum…co se děje, proč si odešla…Summer?" Zeptala se mě Lily, když vešla do pokoje ve svých rudých šatech poměrně zadýchaná…Vzlykala jsem do polštáře…Proč?
"Sum, co se děje, slyšíš? Summer co se stalo?" Ptala se dál Lily…Ale jelikož jsem ji ani po dvou hodinách neodpověděla, tak mě poslala se převléknout…a sama šla spát…
Nechtěla jsem, ji něco udělat…Jako, nemyslím udělat jako hodit po ní svůj bágl, udělat myslím jako duševně, i když pochybuju, že by ji to nějak ublížilo. Spíš by zabila Blacka. Při téhle myšlence jsem se musela trochu pousmát…Ale hned jsem zase zvážněla…Black…Sirius Black. Největší děvkař v Bradavicích a já mu slemě věřila, že se semnou chce normálně bavit…Jako normální kmoši…To bůh nemůže jednou udělat to, co já si přeju? I Když, co bych si teď přála. Aby se ten večer nestal, jenže na to bylo už pozdě…To by ani Bůh nedokázal…I když by to asi udělal jindy…A ještě jsem mu řekla, že s ním na ten ples půjdu. No nejsem já blbá? Co jsem si jako myslela. Že si se mnou zatančí a půjde střídat další takové opice, jako jsem já, a já se budu moct nerušeně bavit s Lily, která prováděla duševní souboj a já ji tam nechala…Ani vlastně nevím, jak se z toho večírku dostala. Z těch zrádných drápů Thomase Michaela…
"Summer, dáš si topinku?" Zeptala se mě Lily. Zavrtěla jsem hlavou, i když mi došlo, že to nevidí, ale nechtěla jsem, aby slyšela můj roztřesený, tolik nepoužívaný hlas…
"Ale nic jsi nejedla…Něco musíš jíst…" Řekla a opatrně oddělala závěsy a přisedla si ke mně na postel… Chtěla jsem nepozorovaně utřít oči do přikrývky, když mě lily popadla za ruku a vrazila mi do ní topinku se sýrem…
"Ale já nech…" Zkusila jsem namítnout…
"Tady máš vodu. Až to vypiješ, tak se obleč. Mia chce s tebou mluvit…" Řekla a zase odešla…Já zatím čučela do "blba" a bezděčně se zakousla do teplé topinky a v břicho se mi snad po sté ozvalo…
Když jsem dojedla, lokla jsem si, ale oblíknout jsem se nehodlala…Jestli něco potřebuje Mia, tak ať jde sem…
"Si tu?" Ozvala se Mia, asi po půl hodině…Neodpověděla jsem.
"Co se ti stalo?" Chtěla vědět. Ona si nedala říct. Bylo mi jasný, že prostou odpověď- Nic- by asi nevzala. Neodpověděla jsem a hodlala dál mlčet…
"Summer…" Řekla už docela podrážděně.
"Ty nejíš, Sirius nejí. Ty nepiješ, Sirius nepije. Ty mlčíš, Siriu prohodí sotva půl slova. Ty jsi tu zavřená. Siriu se prochází po hradu sám. Řeknete mi konečně, co se stalo? Nebo tu budu dál tak sedět?" Řekla…Sirius nejí…Ha, je to zase Siriusm, a ne ten blbej Black…
To je fakt divné…Z trucu jsem se na ni nepodívala, ani neodpověděla ale nebylo znát, že ji má netaktnost rozhodila, a tak si moji hlavu přidržela tak, aby na ni viděla… uhla jsem pohledem a zase měla hlavu pod svým řízením…
"Ty brečíš?" zeptala se a já jen zavrtěla hlavou a zabolelo mě pomyšlení, že jsem se tři dny skoro nehla…Jenom na záchod…
"Jestli mi to neřekneš, tak ti slibuju, že s tebou do konce svého ži…to ne, do konce roku nepromluvím…" Já jsem se ušklíbla, protože do konce roku zbývalo jen asi pět dní…to zas není takový trest…
"Do konce školního roku…" Dodala…a já ztuhla…to ještě bude zajímavý… jak to do té doby vydrží. Vydržela jsem to léta. Proč bych to nevydržela teď? To by bylo od mě zlý…ale její problém. Stejnak to poruší…Sázím sto dolarů…
"Summer, to myslíš vážně, Tobě je to jedno? Jak chceš. Já to myslím vážně…" Řekla příkře a zabouchla dveře…Počítáme? Jasně. 1,2,3,4,5,6,7…
"Dobře, máš na to den…" Dodala a zase zmizela za dveřmi…Ha, jak hodné dívčico. Den mi dává…Jako by jich nebylo dost…:P
***
Lily se otočila. Do společenky vešel James se Siriusem…Uhla od Potterova pohledu a vsatala…
"Siriusi? Mohl bys na chvilku?" Zeptala se a Sirius nesrozumitelně zabručel… Vyšli před obraz a vydali se po schodech dolů…Kam, to nevěděli…
Lily se otočila, takže do ni bezduchý Sirius málem narval. Otočila se, aby se ujistila, že je nikdo neposlouchá.
"Co se stalo mezi Tebou a Summer?" zeptala se, ale nepomohl jí ledabylý tón… Sirius uhl pohledem a chtěl Lily obejít, jenže Lily se nedala…
"Zeptej se ji, když tě to tak strašně zajímá…Je to tvoje nejlepší kmoška…A mě neotravuj…" Vyštěkl na ni a po dalších marných pokusech to vzdal a otočil se a chtěl odejít…
"Počkej…" Křičela na něho Lily a obešla ho.
Uhl pohledem k jednomu "velice překrásnému" obrazu…
"Ona mi to ale taky neřekne…Už jsem se ji ptala…" Řekla…Že by ji to tak zdeptalo? Zeptal se sám sebe a snažil se pokračovat…ale bezúčelně…
"Hele…já ti to neřeknu. S tím se smiř. Jedině ona, nebo nikdo…" Řekl a nechal ji tam. Zaplněnou nejrůznějšími myšlenkami, které se netýkaly, jen její kamarádky a tohohle individua…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | Web | 24. září 2008 v 16:45 | Reagovat

super!moc krasna kapitola tak si plsky pohni s dalsiu:)

2 Annie Annie | 25. září 2008 v 13:55 | Reagovat

moc pěkná kapitolka.....doufám že se zase usmířej....tak rychle další;-))

3 Dincie Dincie | 25. září 2008 v 14:26 | Reagovat

Pěkné...chudák Summer...je mi jí líto,jak se trápí...teď ještě aby

se udobřili,nebo aby se objevil NĚKDO ke komu bude něco víc cítit i ona...  ;-) Jinak...Lily už ZASE nemluví s Jamesem ???

:-((   !???

4 passia passia | Web | 25. září 2008 v 22:57 | Reagovat

super konečne som to dočítala vždy som prečítala časť heh inak Mia je fakt zlatá... no proste teším sa no ďalšiu kapitolu

5 Alberto Alberto | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:04 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem