>I must say true…<

30. září 2008 v 20:51 | Hannah x) |  Ty krásnější časy

Překvapeni? Asi tak, co já... Tahle kapitolka byla hotová už v neděli, ale nemohla jsem to sem dát v jeden den. Žhe? No a tak je to tady teďka... Pište komentíky a hlasněte v anketce. Děkuji...:) P.S.: Já jsem nehlasovala, ale četla jsem ho 3*.

>I must say true…<


Lily stála jak opařená. Doufala, že ji to Sirius řekne. Nikdo nepochopil, že chce jen jedno. Že chce jen pomoct. Tak, jako Mia. Tak jako James s Remusem. James… Jedno slovo, a co neudělá… Tolik hřejivého pocitu. Tam někde uvnitř…

***

Ležela jsem…(Už zase…) Vlastně ještě pořád…Od toho, co odešla, Mia se fakt rozhoduju, jestli ji to mám říct. Zatím jsem došla k názoru…Hm…chvilka napětí, k neutrálnímu. Páč já pstě nevím… mám ji to říct, nemám ji to říct. Jasně. Když ji to řeknu tak se bude smát. Tuhle možnost teda zavrhneme. Ale tu druhou…Já fakt nevím…Jsem blbá. Měla jsem si toho všimnout…Proč by se semnou jinak bavil.

"Největší sukničkář Bradavic…" Zašeptám sarkasticky…

"Summer?" Kurňa, že by mě někdo slyšel…Neslyšela jsem otevírat dveře…

Neodpovím…

"Summer. Pokud mi to nechceš říct, tak mi to neříkej. Ale nelež tady jak povalený solný sloup…" Řekla Mia… Musela jsem se, u té představy povaleného solného sloupu pousmát, ale neodpověděla jsem…

"Summer… Mě to přece můžeš říct…" Řekne…Ha, jasně už vidím ten její usedavý smích…Ha ha ha…To si fakt dokážu odepřít…

"Tak se na sebe podívej." Řekne. Ale proč se mám na sebe dívat, vždyť jsem se viděla včera…zas tak okouzlující nejsem, abych se musela denně sledovat… Nadzvednu obočí a nechápavě se na ni podívám…Už nebrečím, takže vidím normálně a zaostřeně… toto trvalo…

Nic neřekne a mlčky mě táhne za ruku. Á…sletim z postele…

"Hej, co to děláš…?" Promluvim nakonec, jelikož fakt spadnu, ale ji to zřejmě nevadí…Au…

"Uvidíš…" Řekne a táhne mě ze dveří ven na schody…tak to ne…ať na to hned zapomene…

"Tak na to zapomeň…" jelikož jsem měla všechny svaly ztuhlé, tak jsem se dosud nevzpírala… Ale tohle ne. Zapřela jsem se nohy o rám dveří a tou silou, kterou mě táhla, tak mě vytáhla až na nohy a já ji pohotově chytnu tak, že zavřu dveře a opřu ji o ně.

"Co to mělo znamenat?" zeptám se ji.

"Co by…" Řekne nevinně.

"Co coby… Já se ptám, proč si mě chtěla odvléct bůh ví kam?" Zeptám se, jelikož mě fakt už sere…

"Jen tak…Z hecu…" No tak to ať pustí z hlavy. Já nikam nejdu…

"Z hecu…A kdo tě vyhecoval?" Zeptám se… Nedá mi to…

"Nikdo…" Řekne, ale když vidí můj zákeřný pohled *zlý oči* tak dodá…" Nikdo mě nevyhecoval. To jenom Lily, já Remus, i James se snažíme zjistit, co se stalo mezi tebou a Siriusem…" Řekne…

"Mezi námi se nic nestalo…" Řeknu…

"Né? Vážně… Ale my by, jsme řekli něco jiného…" Odvětí.

"A podle čeho tak usuzujete…" Moje němost se vytrácí. Pomóc!!!

"No…" Protáhne a dělá, že přemýšlí. Prst k ústům atd…

"Asi proto, že oba říkáte opak…" Řekne a já nechápu- co tím chtěla jako říct?

"Co?" Zeptám se tedy po krátké odmlce.

"Ach jo…Tobě nic nedochází, že?" Zeptá se…

"Nevím co by mi mělo docházet…" Namítnu..

"Summer, to si tak slepá. Oba chodíte jako tělo bez duše, až na tebe. Vlastně. Ty ležíš jako tělo bez duše…" Teď už vážně přemýšlí… No, tohle mi už ale říkala…

"No a co?" zeptám se…Pořád nechápu pointu…

"Zdá se, že s tebou tu jen marním čas…" Řekne…

"Jo, to teda marníš…" Řeknu a nekompromisně si ji změřím od paty až k hlavě…

"Jo, jinak ti vzkazuje, Lily, že tě volá Brumbál…" Řekne…

"Cože?" zeptám se udiveně…Tohle bylo asi to poslední, co bych čekala, že řekne…

"Summer, slyšela jsi dobře. Špatně si se vyspala, ale prostě tě volá Brumbál, tak neobleč a běž za ním…Nevím, co po tobě chce, když nezavolal taky mě…" Dál nahlas uvažuje…

"No to by mě taky zajímalo…" Kurňa, kvůli Brumbálovi tam ale jít musím. To je pech…

***

Po necelé půl hodině kráčím po schodech dolů…bože. Točí se mi hlava…dlouho jsem nechodila… Oblíkla jsem se, i když myslím, že to není důležité, do menčestráků značky Wild Roses a do nějakého hnědého svetru, který ladil s mými rozpuštěnými špinavě-hnědými vlasy.

"Summer…" zavolal někdo z křesla a vyskočil… S vytřeštěnýma očima jsem ho sledovala… A po chvilce trapného ticha jsem rozhodně vyšla zkrs Buclatou dámu ven. Ten někdo se asi loudal zamnou, protože jsem slyšela kroky… Chjo, proč je všechno tak složité…

"Summer…" Zase… Ať mi dá pokoj…

"Počkej…" Zavolal, ale já naopak zrychlila, schválně jsem ho chtěla setřást…nechtěla jsem, aby věděl, kam jdu…

"Summer…" Někdo mě otočil dozadu za loket… pohlédla jsem mu do obličeje a mé rýhy, se znovu objevily. Mé rýhy po potůčku slz… Zakroutím hlavou a osoba mě pustí. Naposledy se mu podívám do obličeje. Vidím v nich zklamání i něco, co nešlo vyčíst… Něo jiného…Odvrátím se a rychle pokračuju… nikdo už mě nesleduje…

***

"Volal jste mě, profesore?" zeptám se…

"Ach ano, slečno Adieová. Prosím posaďte se…" Řekne a znovu se usadím do pohodlného křesla. Vzpomenu si, proč jsem tu byla naposled, ale nejsou to hezké vzpomínky.

"Zaprvé se vám chci omluvit, že jsem vám svou domněnku neřekl dřív, protože jsem si to chtěl ověřit." Řekl a já znejistím…Domněnku? Nic neřeknu a nechám ho, ať pokračuje…

"Vaše matka…"už je to tady…

"Měla viteály čtyři…Prví, ten, co zničila vaše babička spolu s vámi. Opravdu netuším, co to bylo. Druhý tu knížku, co jste zničila před pár dny. Třetí sama sebe. Který žije v jejím těle a čtvrtý, který jsem před nedávnem objevil…Oprvandu musím říct, že hluboce lituji toho. Co vám musím teď říct, ale nemáme jinou možnost…" Odmlčel se a já čekala co z něho vypadne…

"Víte. Zkoušel jsem ho z toho úkrytu dostat. Ale nemohl jsem…Nemohl jsem protože ho chránilo tak mocné kouzlo, že i já jsem se bál, o vlastní život…Ne, neberte to špatně…Chtěl jsem něco zkusit. Nejspíš ho chrání kouzlo, že jen ona sama může proniknout do toho úkrytu…Podle krve to kouzlo pozná, jestli je to ona, nebo ne. A tak se chci zeptat, jestli by jste byla ochotna jít semnou na toto odlehlé místo, aby jste přinesla nám všem mír a klid…" Řekl a já nebyla schopna slova…

"A…To jako teď hned?" zeptala jsem se po tom tichu, které nastalo.

"Ano, pokud by vám to nevadilo, tak ano, teď hned." Řekl…

"Dobře…" Řekla jsem celkem flegmatickým dojmem…

"Dobře? Takže opravdu jste ochotna podstoupit to riziko, které představuje stejná krev vaší matky a vás?" Zeptal se ještě jednou…

"Ano…" Řekla jsem prostě…alespoň mě to nepřekvapilo…

"Dobře. Tak se zajděte přiobléknout. Venku je celkem zima…A ještě poslední otázka, slečno Adieová." Řekl, když už jsem se začala zvedat.

"Víte, co představuje onen viteál…" Doufala jsem, že tato otázka nenastane. Ale cítila jsem, že musím říct pravdu. Bohužel…

"Ano, vím…" Řekla jsem prostě a on přikýkl. Zjevně to čekal…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolikrát jste četli Harryho Pottera a Relikvii smrti?

Nečetl/a
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
10 a více...

Komentáře

1 passia passia | Web | 30. září 2008 v 22:22 | Reagovat

zaujímavá kapitola

2 Dincie Dincie | 2. října 2008 v 15:07 | Reagovat

Teda...nový viteál...teď ještě ať se jí ho podaří zničit...ještě mě zajímá...má Summer svou matku ráda??? Protože každý má svou matku rád..ať je jaká je protože je to matka...a  tak...mě to napadlo ,jestli ji má Summer ráda a jestli jí nebude líto,že až třeba umře tak už si to s ní přece nikdy nevysvětlí...a nikdy už nebude mít příležitost dát jí novou šanci...a to je přece hrůza ,ne??? :-o   A taky jsem zvědavá... ,jakto,že Summer ví, co je ten viteál zač...  :-))   :-D   :-))

3 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 2. října 2008 v 15:12 | Reagovat

:) Musíš mi důvěřovat...Ale jedno ti prozradím z hecu... Nemá ji ráda. Kdyby tě tvá matka mučila, tak by jsi ji měla ráda?... Jenže to asi nejde představit, když je tvoje mamka hodná...A rozhodně tě nemučí kletbou cruciatus, co?

4 Dincie Dincie | 3. října 2008 v 14:19 | Reagovat

To nikdy nemůžeš vědět!!!!  ;-)   :-D   :-D  Já ti přece věřím pořád!!!! :-)) :-))  :-))  Ale jinak díky za vysvětlení...za prozrazení děkuju..tak to je jasnačka..potom...:-))  a ještě k tomu mučení...chudák Summer...to mají asi s Loreline společné..že ??? Jako my,že se naši rodiče jmenují stejně a nemučí nás kletbami...

:-D  :-D  :-D  Děkuju....ještě že tě mám...:-{}

5 Lili Lili | Web | 4. října 2008 v 14:58 | Reagovat

super!moc pekna kapitola:)

6 Mari Mari | Web | 4. října 2008 v 18:53 | Reagovat

Tvoje povídka se mi moc líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem