-Když padá hvězda…-

19. září 2008 v 22:42 | Hannah x) |  Bridge of depression
Nevím, co napsat...Jedině asi to, že kdyby mi včera naskočil net, tak je tady ta kapitolka rychleji. Možná už včera. Dneska bych ji sem dala taky dřív, kdybych nedělala dva laye. Takže jsem založila layoutovej blog. Jelikož nikdo neměl zájem...:P Smůla, takže jsem celý den, od jedné, patlala design na ten blog a dalších pět hodin zkoušela to, co mi přišlo, pro mě, nezvládnutelné...A hele, povedlo se to... adresku vám sem dám hned, co dodělám menu a taký ty úvodní články...Takže to by bylo asi všechno. Mějte se a užijte si kapču. pokud zítra někam nepojedeme, jakože asi ne...Možná...tak tady přibyde další k Late love...
Pa...Vaše Hannah x)
P.S.: Třeba ten název někdo pochopí před přečtením této kapitolky...:)
P.P.S.: A příště na to bude navazovat i ten název... :D Konec žvástů...
-Když padá hvězda…-

Venku sněžilo. Což by nebylo divné. Tento týden sněží pořád. Už nasněžilo víc jak dvě stopy tohoto chladivého nepříjemného sněhu… Listopad už začínal odbíjet, a co nevidět tu budou Vánoce. Jako každé jiné. Pořád ty samé, opuštěné ve zdech Bradavického hradu…Šla jsem právě jednou z mnoha chodeb, tohohle hradu a v hlavě mi vířily vzpomínky jako v tornádu.
"Jak si to jako představuješ. Ty malá mrcho? Ty krvezrádkyně? Neříkala jsem ti snad jasně, že Zmijozel je to jediné, co si tvá rodina přeje?" Neposlouchala jsem ji, protože jsem měla před sebou jinou tvář, jí tak podobnou s aristokratickými rysy…
"Já mám bratra?" Vypadlo ze mě a má matka se chladně zasmála…
"Samozřejmě, že máš bratra. Co jsi si myslela? Myslela jsi, že jdu s tvým otcem na večeři? No jasně, vždyť jsme ti to taky tak říkali, že?" Zase se tak zhnuseně zasmála…"Ne milá…zrádkyně vlastní krve. Byli jsme za svým pravým dítětem. Za synem, za kterého, by, jsme se nemuseli stydět. Teď to ale bude všechno jiné. Tohle tě naučí…Crucio!"
I teď jsem se otřásla odporem.
***
"Ahoj Susan,jaké bylo léto?" Zeptala se Lily…
"Celkem fajn, ušlo to. Byla jsem s rodiči v Belgii, a ty?" Ptala se Susan…V tom se dveře kupé rozlétly dokořán…
"Čau Evansová…" A dál jsem slyšela jen tlumené Lilyniny nadávky, jelikož jsem měla ruce jako přilepené k učím…
"Čau Lakeová…co takhle malý oběd u mě v kupé?" zeptal se. Ale když viděl jak mírně brunatěla udržovaným vztekem, zmlkl… A otočil se na mě…
"No teda Zibová, ty ještě žiješ? Kdo by to řekl…" Moc dobře věděl, u jaké jsem rodiny…Zmije jedna…
Procházela jsem právě před gobelínem s trolly, když jsem si všimla opuštěného obrazu. Ten tu nikdy nebyl…Obrazu, na kterém nebylo nic, krom pověšených hodin, odbíjejících tři hodiny… Už jsem se zase procházela déle, než to bylo nutné…po večerce. Rychlým, ale tichým tempem jsem se vydala k společenské místnosti. Ale když jsem zahla za roh, evidentně opuštěné chodby, tak jsem zahlédla postavu. Filch. Napadlo mě bez přemýšlení a zahla jsem znova, ale tentokrát do výklenku s brněním, za kterým byla výtečná skrýš. Ale postava se přibližovala. Ale nebyla to tak známá kulhavá chůze školníka Filche. Ani nebyl tak vysoký a už vůbec neměl bouřkové oči, který by s tak velkým pobavením pozorovaly mě. Kruci…Ulevila jsem si v duchu, ale moje hrdost to nedovolila říct nahlas a už vůbec nedovolila uhnout jeho pohledu. S velikým odporem jsem se na něho dívala a on se díval na mě. Kurňa. Do horší situace bych se fakt mohla dostat leda já. To už by byl lepší ten Filch. Ten by mi napařil školní trest. A v klidu bych někde umývala poháry. Ale teď. Tohle mi byl čert dlužen. I když neznám žádného čerta, ale to vezmi čert…:D
"Ale no ták, Zibo…"
"Quackenzibová, Blacku, Quackenzibová…" A se zvednutou bradou a jistým odporem ho odstrčila, abych mohla projít. Nepohnul se…Krucinál hergot fagot a já nevím jaké další hudební nástroje… On se jen pobaveně a škodolibě zasmál…
"No ták, klidni se… Nechceš přece, aby se ti něco stalo…" Ha, to uhod. Nevraživě jsem se na něho dívala a on měl mé ruce jako ve svěráku…Kolik lidí mi ještě bude zařezávat své prsty do mého zápěstí, to fakt nevím, ale doufám, že tohle je ten poslední člověk…
"Nech mě jít…" Řekla jsem v klidu, skrz zuby, ke kterému jsem se musela značně přemáhat.
"A proč bych to dělal?" Ptal se dál a v mém obličeji se pomalu rašilo zoufalství…
"Snad se nebojíš?" optal se mě, jako minule ten zmrd, který si říká Christ…
"A tebe jako?" Zeptala jsem se a má hrdost pomalu ustupovala. Mozek byl silnější…
"No já nevím čeho. Třba školního terstu…" Řekl…
"Jedině s tebou. A toho se opravdu bojím…" A pohrdavě jsem si odfrkla…
"Jsi myslíš, bůhví jak nejsi vtipná, co?" Konečně jsem v hábitu našla jednou rukou hůlku. Tu druhou totiž neůmyslně, bezděčně pustil- moje jediná šance…
"Expelliarmus…" Zašeptala jsem a on se ode mne odmrštil a prudce dopadl na protější stěnu…
"Ty cekneš, já ceknu…" sykla jsem a nechala jsem ho tam vztekající ho se.
"Za to zaplatíš…moc si nevyskakuj, zachránil jsem ti život…" Křičel ještě za mnou.
"Kdo ale říkal, že ho chci zachránit?" Teď už jsem ale utíkala a brala schody po třech. Za necelých deset minut už jsem spěchala po schodech k dívčím ložnicím a vyhledala tu mou… Bezděčně jsem padla na postel a nevysloveně vztekle jsem čuměla na nebesa…ošklivý nebesa…
***
Už nesněžilo. Byla noc, ale nesněžilo. Byla jedna z drahých velmi drahých nocí, kdy byla obloha vymetená, byly vidět hvězdy. Ležela jsem na napadaném běloskvoucím sněhu, a nad ničím jsem nepřemýšlela. Venku mě nikdo nenajde a už vůbec ne na míle od mé ložnice…u jezera…
Tady se toho tolik stalo, tady v Bradavicích, ale stejně, jakoby se nestalo nic…tak blízko, ale přeci daleko byly ty řeči, že Bradavice jsou to nejkouzelnější místo na zemi? Jasně. Rozhodně jsou Bradavice kouzelné. V jistém slova smyslu, ale jsou chladné. Chladné zdi, tohoto hradu ještě víc ochladili tento sníh. Jako by ho kouzlem přiměly, aby neroztál. Alespoň vevnitř bylo teplo. Jasně, když ležíte v kožichu na sněhu, tak je vám to dvakrát platné…
Podívala jsem se nahoru…Na nebi se třpytily hvězdy, jako malé diamanty (pro Zoe safíry…:) kdo se nedívá na Eureku, nepochopí…J) Padala hvězda. Je čas, abych si něco přála…Přání…Jedno z nejkouzelnějších přání. Moje nejskrytější přání…Moje přání…
***
"Omluvte mě, milí studenti, ale musím vám oznámit dvě, doufám, že dobré zprávy." Ozval se Brumbál, když jsem se den na to dostavila na snídani. Nevím jak se mu to podařilo, že byli všichni na snídani ve stejnou dobu, protože jsem tu byla jednou z prvních…
"Zaprvé, jsme se shodli s profesorským sborem, že se letos bude pořádat Vánoční ples." V jedné nanosekundě se rozprostilo ve Velké síni ticho, jakoby někdo čekal, že to někdo zapře. Ale když se tak nestalo, začal nevyslovitelný vřískot. "Bohužel bude se ho moct zúčastnit jen sedmý, šestý, pátý a čtvrtý ročník." Síni proběhlo nesouhlasné mručení prváků, druháků a třeťáků…Hold smůla…J
"A zadruhé se bude konat výlet do Prasinek dvacátého Prosince. Prosíme, aby jste odevzdali své potvrzení školníku Filchovi. Tak to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct, a teď už hurá do hodin…
V mé mysli se objevila jediná slova. Jediných pět slov… - Nikdo mě nepřinutí, tam jít…
***
"Ahoj Line…" Pozdravil…
"Ahoj Franku…" Kurňa, už je tu zase. Já se nic nenaučím…
"Jak se máš?" Zeptal se…Už zase ty blbé otázky- Co si měla z hodinu. Jak se máš? Není ti něco?
"De to…" Něco mi napovídalo, že se na to musím taky zeptat…
"Em…no…a ty?" Zeptala jsem se konečně a dopisovala úkol do přeměňování…
"Taky tak…" Řekl a dál jsme moc nemluvili. Taky se učil…
Poslední dobou to tak bylo pořád. Jeho blbé otázky a mé, ještě blbší, jednotvárné odpovědi… Vždycky- Ahoj. Čau. Jak se máš? Jde to, co ty? Ale dobře…Atd. atd. …
"No tak se měj…" Řekla jsem a vypálila odtud dřív, než stačil cokoli říct…
***
"Nazdar ségra…"
*** Dnes bez obrázků...:P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | Web | 20. září 2008 v 16:26 | Reagovat

waw krasa! ja uz ani nwm co napisat proste uzasne!

2 Dincie Dincie | 21. září 2008 v 18:44 | Reagovat

Teda....chudák Quackenzibová....mě jí bylo úplně líto jak tam tak ležela na sněhu sama...opuštěná...:-(   a pozorovala hvězdy....už k tomu chybělo jen to,aby plakala....:-(  ...ale jinak to je krásné,ikdyž smutné... A taky mimochodem má fakt dobrou matku....k té jako není co dodat....   :-!  :-!  :-!

3 miriela miriela | E-mail | Web | 21. září 2008 v 21:05 | Reagovat

teeda, absolútne netuším, čo sa z tohto vyvinie...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem