Christmas

26. listopadu 2008 v 17:49 | Hannah Christopherová |  Jednorázové povídky

Včera jsem byla na karlovi Plíhalovi. Super... Řeknu vám Karel má takový zvláštní druh humoru. Například jeho jedna báseň.- Obchodník venčí své dvě dogy, polepené svými logy...:D To nejde ustát... Nebo část jeho písně.- Co nevidím souseda, jak táhne domů medvěda. Originál medvěda, myslím značky grizli. A už ho ženě vnucuje a už ho zase pucuje... atd. No prostě skvělé. Ale teď už proč Christmas. Totiž napsala jsem jednorázovku. Je taková zvláštní. Vím, že bych spíš měla přidávat kapitolky, ale teď se mi nějak nechce. Tak jsem se rozhodla pro jednorázku. Tady ji máte. Nevěděla jsem, jak ji ukončit. chtěla jsem to se zápletkou, ale žádná mne nenapadala. Tak jsem to ukončila tak, jak to ukončené je. Ta jednorázovka je ale opravud zváštní. Trochu jsem se inspirovala AF, ale jen trochu, takže se odvažuji ji sem dát. Nesuďte mě za ní.Ten začátek jsem psala už v pondělí, takže se mi zdá lepší, než ten zbytek dodělaný dnes. No suďte, bez jednoho oka. :) Mějte se zlatka. :*

Christmas

Šla jsem v pozdním odpoledni, kdy slunce mávalo posledními slunečními paprsky na rozloučenou. Pod nohama mi křupal sníh a na vlněnou čepici mi tiše dopadaly sněhové vločky. Byla zima. Šla jsem právě z odpolední směny do kostela. Byl Vánoční večer a já nedostala volno, abych mohla pobýt se svou rodinou a přátely. Vím, že se říká, že život není spravedlivý, ale tohle byl extrém. Můj šéf si myslel, že bude ohleduplnější, když dá volno matkám s dětmi, a ne nějaké mladé praktikantce. Kolem snežilo a vzduch byl každým krokem studenější a studenější. Ledový vzduch mi šlehal do obličeje tvrdým bičem. Neměla jsem sníh ráda. Jediné co bylo na zimě pozitivní, byly Vánoce. A ty už taky ne.

Chtěla jsem alespoň stihnout mši, když už ne Slavnostní večeři. Stromy byly obsypané sněhem a slunce probodávalo svými paprsky snad každou sněhovou vločku, která se poté zatřpytila. To vše bylo sice moc hezké, ale nebyla jsem tak emocionálně založená, abych dokázala tu krásu patřičně ocenit. Na stromech parazitovalo jmelí a vedle vyšlapaného chodníčku poskakovali havrani a hledali něco k snědku. Když jsem byla malá, měla jsem obvykle vždycky o Vánocích volno, takže jsem se dlouho před slavnostní večeří procházela. Bruslila jsem, krmila právě tyto havrany, chodila na mši, zašla na mamčin hrob a pak se v klidu vydala na večeři. Ale dnes jsem mohla stihnout jen dvě věci. Mši a mamčin, teď i tátův hrob. Bolestně mi píchlo u srdce, když jsem si vzpoměla, že ještě před rokem jsem tudy šla s tátou. A na hrob jsme dávali svíčku oba. teď tam dávám jen já a Gabriel. Můj starší brácha. Pracuje teď ve firmě Philips v Holandsku. Na Vánoce a Na mé narozky sem vždycky přijede. K tetě Edis a strejdovi Charliemu. Teď tam byl ale jenom on. Umím si ho živě představit, jak tetě energicky vysvětluje jeho návrh- zázrak moderní vědy, který pro Philips navrhl, a jak mu teta trpělivě přikyvuje. To byl celý on. Zabrán do své práce a pak o tom ještě dlouze nadšeně mluvit. Sebekritiku by jste u něho hledali asi hodně dlouho. Zastavila jsem se před kostelem. Mše ještě nezačala, štěstí mi pro jednou přálo. Vešla jsem dovnitř. Namočila dva prsty do svěcené vody a pomodlila se. Vzduch příjemně, známě voněl jmelím a jehličím. Vzduch byl stejně studený, jako venku, ale nebyl tu vítr, takže to bylo jako přejít z mrazícího boxu do mikrovlné trouby. Sundala jsem se čepici a mé dlouhé hnědé vlasy se rozpustily. Vešla jsem a našla si místo nedaleko oltáře. Tohle by měl někdo fotit. Moc mladých věřících tady nebylo. Zezadu ke mě přistoupila osoba. Usmála jsem se, ale neotočila. Věděla jsem až moc dobře, kdo to je, a ještě líp jsem to věděla v momentě, kdy promluvil.

"Ahoj Cilko...Jsi tu brzo, čekal jsem tě později a tak jsem si dal načas. Podcenil jsem tvé pohybové schopnosti, odpustíš mi to?" Zeptal se a já se málem začla smát. Skrotilo mě mé rozumnější já. Byli jsme v kostele. Vstala jsem a otočila se. Přede mnou stál o pár let starší muž s černým kabátem a proužkovanou vlněnou šálou. Havraní vlasy mu padaly do tváře a jeho psí oči tomu dodávaly nevinný nádech. Jestli na tom muži bylo něco nevinného, tak bych se to chtěla dozvědět. Zatím jsem totiš k žádnému objevu nedošla. Usmála jsem se ještě víc. Jak dlouho jsem ho neviděla?

"Mám na váběr?" Zeptala jsem se na místo odpovědi.

"Ne." Odpověděl prostě. To už jsem ale nevydržela a přátelsky ho praštila do ramene. On ubliženě couvl.

"To jsem si nezasloužil."Ohradil se.

"Teď jsme si kvit." Řekla jsem pobaveně a pevně ho objala.

"Jak to, že jsi tady a ne na večeři, génie?" Zeptala jsem se ho, když se posadil vedle mne.

"Překážím?" Zeptal se. Někdy mi šel docela na nervy a to jsem s ním asi jen minutu.

"Ano, nevidím na tam tu stranu." Řekla jsem a ukázala za něho.

"Tak já si přesednu, co třeba před tebe?" Navrhl. Myslím, že označení génia se ukázalo jako neprávoplatné. Jestli ten měl inteligenci, jak se o něm říkalo, velmi vysokou, tak buď to výborně skrývá, nebo žádnou nemá.

"To nebude nutné. Bude stačit, když použiješ nějakou z těch tvojich prákovin a zneviditelníš se." Řekla jsem a samolibně jsem se usmála. Miluju roli ironického společníka.

"Tak hele, to nejsou žádné moje ptákoviny!" Ohradil se dotčeně. "To jsou zázraky moderní vědy, no chceš mi snad říct, že na téhle planetě někdo vymyslel neviditelné kombinézy?" zeptal se.

"Ne, nikdo neviditelné kombinézy nevymyslel. Ale jenom já jsem vymyslela tuhle neviditelnou pískající myš." A pozvedla jsem ruku, a palcem a ukazováčkem držela imaginární myš za ocas.

"Písk, písk, písk, písk...Ták je hodná..." Žekla jsem a málem jsem se začala řechtat.

"Velice vtipné drahá sestřičko, ale měl jsem na mysli, jesli na téhle planetě vymyslel neviditelné kombinézy někdo jiný, než ." Řekl.

"Ne. Ale ty taky ne. Kdyby jsi vymyslel neviditelné kombinézy, tak se semnou teď nebavíš tady v tomto zchátralém kostele, ale popíjíš bordeauxské a jíš kaviár na Tahiti." Řekla jsem a snažila jsem se bezúspěšně zakrýt pobavený tón.

"Tse... Já nemůžu za to, že ti blbci, co si říkají vědci, nějakou náhodou zpletou dvě úplně jasné složky směsi. Jaké to ti samozřejmě neřeknu, protože by tady někdo mohl odposlouchávat..." Tenhle člověk mě už zase začínal štvát. To dělal vždycky, když jsme se viděli a já neviděla nic pozitivního na tom, žít s ním v jednom bytě, v jednom městě ani žít v jenom státě. Proto jsem taky uvítala, že se odstěhoval do Nizozemí. Odtamtud alespoň málo volal. Když bydlel na druhé straně země, tak volal asi jednou týdně, že přišel na nějaký úžasný objev. Měla jsem ho ráda. Samozřejmě, ale jeho zápal do vědy a jeho stihomam mě dostával k šílenství. Rozhodně jsem neměla tolik tolerance jako teta a taky jsem mu to občas, docela ráda dala najevo.

"Aha, takže ty za nic nemůžeš, viď?" Zeptala jsem se ho pobaveně.

"? Nikdy, ale už buď zticha, začíná umění." Řekl, protože se už kostelem linula příjemná hudba varhan.

"Jo, jasně a já jsem Albert Einstein." Řekla jsem, ale už jsem mlčela.

"Ahoj kolego. Já jsem Gabriel Osaka." Řekl a já se jen zasmála a nekomentovala to.
"Mimochodem tvá ctěná teta na tebe čeká s večeří." Řekl a usmál se. Jen jsem překvapeně kývla a sledovala každoroční scénu. Z varhan se linula vánoční hudba a hnízdila v uších všech nehluchých občanů, kteří se dostavili, na tuto velkolepou mši.

*****
"Tak jaká byla mše?" zeptala se mě teta, když jsem ji předala kytku a poděkovala za čekání.

"Nádherná, jako každým rokem." Řekla jsem.
"A jak se máte vy?" zeptala jsem se.

"No...my se máme krásně." Řekla a mrkla na Charliho.
"Mysleli jsme si, že vám to řekneme až po večeři, ale když už jsi se zeptala..."

"Edis!" Zarazil ji Charlie a já je pobaveně sledovala.

"Když už pro jednou máme nějakou novinku my, tak je nech taky trochu napnout a nemusíš to hned vyžvanit." Zamračil se a naložil nám bramborový salát.

"Tak dobře. Ale hned po večeři..." Řekla, ale s plnými ústy ji to šlo trochu hůř, tak zmlkla.

Když jsme dojedli a dopouštěli oslední lodičku vzala si slovo Edis.

"Tak chtěli by jsme vám oznámit jednu velkou novinu." Řekla a zaculila se jako malé dítě a to ji bylo třicet dva. Jo, máme mladou tetu...:D

"Zanedlouho budete mít neteřinku." Prohlásila a čekala na naše reakce, které se zanedlouho dostavily.

"Fakt? Gratuluju." Zavýskla jsem a vyskočila tetu obejmout.
"Kdy máš termín?" Začala jsem se hned vyptávat.

"Čtvrtého července." Řekla pyšně, zatím co můj brácha otvíral třetí láhev šampaňského.

"Proč jste nám to neřekli?" Ptala jsem se.

"To víš. My hnedle tak žádnou novinku nemáme a navíc jsme to museli nejdřív rozchodit my." Řekla a radostně si vzala skleničku.

"Můžeš?" Zeptala jsem se jí. Moc se ptám.

"No jedna mě snad neporazí."

"No tebe ne, ale tady malou Cilku může." Řekla jsem nevinně.

"Cilku?" zeptal se Gabriel.

"No co?" Ptala jsem se, když se všichni začali smát.

"Vůbec nic, Cilko." Zase se začali smát. Ale co. Já se proti nim spiknu. To dítě se bude jmenovat Cilka, i kdyby to tak nebylo. Prostě to bude Cilka.

Zasedli jsme k Vánočnímu stromečku s dobrou náladou. Zase mezi nás příjde další člen naší malé rodiny. Zase se rodina rozroste a zase tu bude jedna bytost věřící na svatého ježíška. Zase tu bude jeden další důvod k radosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolikrát jste četli Harryho Pottera a Relikvii smrti?

Nečetl/a
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
10 a více...

Komentáře

1 miriela miriela | E-mail | Web | 27. listopadu 2008 v 17:22 | Reagovat

jééé toto bolo naozaj strašne krásne, hned som začala mať takú vianočnejšiu náladu tuším idem nakupovať darčeky :D

2 Mishkhá Mishkhá | Web | 28. listopadu 2008 v 15:34 | Reagovat

Jéé díky,ae ty máš lepší..Promiň,že nechodím moc k tobě na bloček,ae já se teď strašně málo dostanu na PC a když už na něm jsem,tak dělám úplné jiné věci..Tak měj se zatím pěkně..Papa..Snad se tu brzo ukážu..xD :**

3 Nessa Nessa | Web | 28. listopadu 2008 v 16:58 | Reagovat

krásně pozitivní =)

4 Monika-Hermi Monika-Hermi | Web | 29. listopadu 2008 v 17:48 | Reagovat

:)

5 Elizabeth Greenová Elizabeth Greenová | Web | 30. listopadu 2008 v 9:32 | Reagovat

Super... :)

6 Aňulka Aňulka | Web | 17. června 2009 v 15:15 | Reagovat

:-)Jé to bylo krásné!Úplně tak nádherný, šťastný konec, že by to takových chtělo víc...moc se ti to povedlo a na chvíli mi fakt připadalo, že jsou Vánoce:-)

7 Mišajz Mišajz | E-mail | Web | 29. června 2012 v 10:25 | Reagovat

Ajaja, to je síla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem