-Někdy prostě musíme ustoupit 2/2-

3. listopadu 2008 v 17:31 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression
Nová kapitolka, co víc napsat?








-Někdy prostě musíme ustoupit 2/2-



"Čau Zibová…Tak co, hodila si držku?" Bože ne, to jsem v pekle?
"Quackenzibová…"
"Je v pohodě, už se poznává…" Křičel ten idiot až mě třeštěla hlava.
"Drž pec…" Zašeptala jsem a otevřela oči. Nad mnou se sklánělo to pako a pozorně si prohlíželo mé ruce a obličej. Měla jsem pocit, že zadržuje smích… Kolem druhé postele byly závěsy, odkud vykouklo to druhý pako a ušklíblo se na to první pako… Znechuceně jsem se na něho podívala snažila se posadit. Nešlo to. Ani zatáhnout závěsy se mi nepodařilo. Kruci.
"Poppy je fuč. Šla pro lektvar pro…no pro lektvar, takže máme celý areál pro sebe. Že jo, Dvanácteráku?" Zeptal se a já se ohradila.
"Nikdo se tě na nic neptal…"Řekla jsem a chtěla jsem, aby to neznělo ani v nejmenším roztřeseně. Bohužel asi marně. Vstal a šel za ty závěsy vedle a místo něho vyšlo druhé pako. Tak jako jsi mě prohlížel Black, tak si mě prohlížel i Potter, skryla jsem ruce pod přikrývku a sáhla pro sklenici vody. Ale tak těžké břemeno jsem neunesla a sklenice se rozbila o kachličky.
"Kruci…" Ulevila jsem si a rozhlížela se po svojí hůlce. Ne, já ji zapomněla venku?
"Copak, neposilovala jsi? To by si měla." Řekl Potter posměšně a sám to uklidil a vtiskl mi sklenici pod rty. To si jako myslel co? Že budu pít jako malý děcko? No dobře nic jinýho mi asi nezbývá. Napila jsem se a polila jsem si krk a polštář byl mokrý.
"Neumíš pít Quackenzibová?" Zeptal se a já na něho vražedně vzhlédla.
"Nikdo se tě neprosil…"
"No sorry, tak ti to příště vyliju na hlavu, když si to tak přeješ" Řekl a do místnosti naštěstí vešla Poppy.
"Slečno, už jste vzhůru? Výborně." Řekla a začala do mne lít lektvary. Nebránila jsem se. Jak taky, že? Ošetřila mi rány a zbyly mi jen ty na zádech a jedna na břichu. Nohu jsem ale měla totálně zdemolovanou, takže si mne tam prý ještě nechá… Super. A přešla k závěsům. Odtáhla je a za nimi byl…Remus? No ano Remus, co mu zase ti dva udělali? Stal se obětí skutků těch dvou napáchaných? Black si všiml mého překvapeného a ustaraného pohledu a přestoupil blíž.
"Spadl ze schodů." Řekl. Nic jiného si fakt vymyslet nemohl.
"Jasně a proto je za závěsy, že?" Řekla jsem ironicky a pozorovala Poppy jak do něho lije lektvar bílé barvy. Bílé barvy? To nějaký takový existu-…ne…přestávám věřit. To není pravda. Vykulila jsem na to oči a Black se roztržitě a zděšeně toho, co jsem viděla, upřímně zděsil a stoupil si mi do okna. Zacláněl ve výhledu a slov se mu nedostávalo. Kdybych před tím neviděla to, co jsem viděla, něco bych namítala, ale to jsem jen stočila pohled před sebe a s vykulenýma očima pozorovala protější postel. To nemůže být pravda. Odmítám věřit. Chudák Remus…
***
Po čase mě pustili z ošetřovny a já se mohla zase neslyšně rozběhnout. Musela jsem najít hůlku, ale přišla sama… Seděla jsem a přemýšlela, kde by mohla být, a přišel za mnou Frank. Co ten tady dělal, nechápala jsem. Byla jsem totiž na pohyblivém schodišti v posledním patře tam, kde nikdo nechodí a schodiště se pořád pohybuje, takže jsem byla neobjevitelná…
"Nechybí ti něco?" zeptal se a já vzhlédla. Držel mou hůlku a točil s ní ve dvou prstech…
"Kde…" byla jsem překvapená… Nečekaně…:DD
"Colin jí našel na trávníku, když šel na trénink a já se ho ptám, jestli si to můžu vzít a on jako že je mu to fuk a…"
"Jak jsi poznal, že je moje?" Zeptám se.
"No…slyšela jsem, že jsi ztratila hůlku a tak jsem se dovtípil, že je to tvá…" Řekl a já se rozzářila…To by, jsme měli. Řekla jsem a natáhla ruku. Ucukl…
"Přece si nemyslíš, že za to nic nechci." Řekl… Cože? Protočila jsem oči.
"A co za to jako chceš?" Řekla jsem.
"Půjdeš semnou na ples." Řekl sebejistě.
"Ohledně toho už jsme mluvili a já to považovala za uzavřené." Řekla jsem zkysle.

"No ale tohle je druhý rozhovor." Řekl . Uaaa, uškrtit…
"Fajn nech si ji…" Řekla jsem… A chtěla odejít, ale on mě nekompromisně chytl za ruku. No prosím fajn, vyhráls, můžeme jít od karetního stolku dál…
"Nebudeš moct kouzlit…Pouze se dívat…Stačí jenom říct- Ano půjdu s tebou navýsost ráda a jsem skálopevně přesvědčena, že ty taky…" údivem jsem otevřela pusu a tupě se na něho podívala. Si dělá srandu…
"Hele, já netančím, s tím se prostě budeš muset smířit, proto…"
"Dobře, až za mnou polezeš, nepůjde to tak snadně." Řekl…Proč bych za ním měla lozit. Nemám hůlku, no a?
"Hej čekej…" Řeknu…Jo, nemít hůlku je fakt blbý…
"No?" Řekl a otočil se s vítězným úsměvem.
"Dobře…půjdu, ale tančit nebudu, to po mě nechtěj…" Řekla jsem nekompromisně a on se ještě víc usmál…
"Fajn…" Řekl a pak zašeptal-"Stejně budeš tančit." Řekl a hodil mi hůlku…
"Nebudu…" Řekla jsem a přimhouřila oči. To teda nebudu…
Kurňa příště si ji najdu sama…


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lukynka lukynka | Web | 3. listopadu 2008 v 17:34 | Reagovat

na mojom blogu je párty pls príď a bav sa!!!

2 Monika-Hermi Monika-Hermi | Web | 3. listopadu 2008 v 20:27 | Reagovat

Ahojík máš u mňa diplomík pre SB-čka....

3 Dincie Dincie | 4. listopadu 2008 v 15:56 | Reagovat

No..teda...ten je ale mazanej...nějak podezřele hodně mu jde o to,aby s ním na ten ples šla....to se chlapec pěkně vybarvil...  jsem teda zvědavá jestli nakonec bude Loreline tančit nebo nebude...:-D :-D :-D máš krásný nový image...strašně dobře se na něj kouká....je to v takové jemné harmonii...prostě nádhera!!!! :-))

4 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 4. listopadu 2008 v 20:12 | Reagovat

:) DIky...:)

5 passia passia | Web | 7. listopadu 2008 v 15:28 | Reagovat

juuu zuzo som zvedava na pokracko btw nemohla by si dat to pismo tmavsie lebo to neni dobre vidiet

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem