>Epilog<

22. prosince 2008 v 12:41 | Hannah Christopherová |  Ty krásnější časy


Tak jsem napsala epilog. Doufám, že se vám bude líbit. Když jsem ho psala, tak jsem se docela pobavila. :) Chtěla bych komentáře jak k epilogu, tak k celé povídce. Pozitivní potěší, kritika je vítaná.
UPOZORŇENÍ: Epilog se neschoduje s koncem dvojice Lily a Jamese ani Siriusem a Remusem. Od J.K.Rowlingové. Autorka tím pádem není zodpovědná za dotazy a nehodlá je zodpovídat. Děkuji.


Epilog

Psal se rok 1991.
Stála jsem právě v rámu dveří do kuchyně a pobaveně jsem se culila. Důvod mého zadržovaného smíchu byl jednoduchý - Sirius. Seděl vedle Eddieho a krmil ho mixovanou směsí pro batolata. Eddie spokojeně seděl ve své sedačce a neměl ani v nejmenším zájem o to, co mu jeho otec nabízí. Jak typické. Pouze plácal svými malými pěstičkami do opěrky sedačky a slintal. Sirius se snažil. To bylo třeba ocenit. Na malé plastové lžičce měl kaši a snažil se zaujmout jeho pozornost děláním obličejů.

"Eeediiee! Vidíš tady tu lžíícii? Tak to je vlááček. A tvá malá hladová pusinka je tunel. A víš co děla vláček v tunelu? Ztratí se tam. A tunel ho po-hl-tí." Každou slabiku vyslovoval zřetelně. Ne, že by to mělo nějaký zvláštní účinek. Jazyk měl soustředěně vystrčený z pusy a oči měl vytřeštěné. Myslím tím Siriuse, ne Eddieho. Eddie se otočil a pohled na zesměšněného otce ho pobavil. Začal se smát a to byla chvíle pro Siriuse. Vrazil mu plastovou lžičku mezi vznikající zoubky a pak ji vytáhl. Prázdnou.

"Juchůů!" Zajásal. "Já jsem to dokázal." Pak jsem se začala smát. To nešlo.

Obrátil se. Snažila jsem se zamaskovat smích zakašláním a poté jsem nasadila vážnou tvář, ale moc to nešlo.

"Moc se nesměj. Náhodou to umím daleko lépe. A ani k tomu nepotřebuju ženský talent." Bránil se.

"Ženský talent?" Nadzvedla jsem obočí. "Díky, za objasnění. Dosud jsem nezjistila, že něco takového mám." Ušklíbla jsem se.

Sirius se zamračil, a Eddie začal brečet.

"Děkuju ti pěkně." Odsekla jsem a vzala jsem Eddieho do náručí.

"Nemáš zač." Zamumlal Sirius uraženě.

"Radši běž vzít Danův kufr. Je už půl desáté." Poradila jsem mu.

"Kufr? Ty jsi ho už balila?" Zeptal se překvapeně Sirius.

"Já?" Otočila jsem se s hlavou na stranu. Byla jsem poněkud vytočená. Kdo by nebyl, na mém místě.

"No a kdo jiný." Zeptal se Sirius. Znovu. Zlostně jsem přimhouřila oči.

"Siriusi Blacku. Nechceš mi snad tímhle rozhovorem naznačit, že jsi svému synovi doposud nesbalil věci?" V duchu jsem se modlila, aby to nemyslel vážně. Podvědomě jsem ale tušila, že moje pochyby jsou správné.

"Ne. Já snad?" Bylo mi už třicet jedna. A ani třicet jedna roků nezabránilo mému mozku tuto inteligenci nepochopit. Potřebovala bych nějaký manuál, abych se v Siriusovi mohla vyznat. A i tak si myslím, že kdyby mi nějaký manuál opatřil, stejně bych se v něm nevyznala. Únikových východů tam měl nesčetně.

"Požádala jsem tě o to." Řekla jsem naštvaně. "Předevčírem." Dodala jsem.

Sirius se ušklíbl. " A co bych do něj asi tak měl dát. Včera si ještě všechno kontrolovala."
Přimhouřila jsem naštvaně oči. Už zase a ne naposled.

"Dane?" Zakřičel Sirius na svého staršího syna.

"Chmm?" Protáhl Dan a vešel do obýváku-jídelny-kuchyně.

"Kde máš kufr?" Zeptala jsem se ho už hystericky.

"Ve vestavěné skříni, tam kde dáváme kufry." Daniel byl zjevně zmatený.

"Fajn, tak ho dones." Položila jsem Eddiho do sedačky a šla jsem se podívat na seznam. Ale na ledničce nebyl. Tak to mi vysvětlete. Sice jsem se už smířila s tím, že se v našem domě věci ustavičně ztrácejí, ale tohle jsem fakt potřebovala.

"Siriusi, kam jsi dával ten seznam, co byl na ledničce?" Zeptala jsem se ho opatrně.

"Jaký seznam?"

"Ten z Bradavic." Přimhouřila jsem oči.

"Myslím, že jsi ho nechávala na sedačce, když jsi včera kontrolovala, jestli má koupené všechno." Zamrkala jsem a podívala jsem se na sedačku. Byl tam.

Vzala jsem ho a podívala jsem se na něj. Mezitím Dan přinesl kufr, a tak jsme začali "balit".

"Dane kde máš kravatu?"

"Na prkně mami. Včera večer jsi ji zase žehlila, pamatuješ?"

"Cože? Na jakém prkně? Já jsem žádné… jo aha…"Podíval se na mě jako na mimino, kterému musíte milionkrát všechno pomalu vysvětlovat. Došla jsem do haly a na prkně ležely tři kravaty.
Složila jsem je do kufru a znova jsem pohlédla na seznam.

"Kde máš učebnici lektvarů?"

"Zlato je v ložnici. Ještě včera jsi mi říkala, že lektvar dávení, si se učila ještě v Americe, pamatuješ?" Myslím, že tady někdo podléhá skleróze.

"Já bych ji přece nenechala v ložnici."

"Jsi si tím jistá?" Sirius se ušklíbl.

"Ne." Připustila jsem.

Když jsem ji dávala do kufru a podívala jsem se na stříbrné, staré hodinky, tak jsem zaskřípala zuby. Bylo deset hodin. Jediné štěstí bylo, že jsme byli kouzelníci a mohli jsme se přemístit. Oni byli klidní, myslela jsem, že zešílím…

"Kde máš knihy?" Zeptala jsem se. Nádech, výdech. Nepomohlo to.

"V kufru." Podívala jsem se tam, jedna chybí.

"Dane, kde máš učebnici přeměňování?" Už jsem fakt hysterická. Sama v jednom domě se dvěma Siriusi je peklo. A to nemluvím o Eddiem.

"V kufru."

"Tam není."

"Tak pod kufrem." Podívám se tam.

"Tam taky není."

"Tak pod postelí." Křičí z koupelny.

"Není."

"Za skříní…?"

"Není."

"Pod schodištěm…?" Úplně vidím Siriusův, tedy Danův úšklebek.

"Nemáme schodiště!"

"Tak bude za záchodovou mísou."

"Dane!"

"Ano?"

"Jestli tohle uděláš v Bradavicích, tak osobně dohlédnu na to, aby tě vyloučili." Blbec…

"Budu se těšit."

"Siriusi!" Křičím. V tomhle domě se někdy fakt naštvu.

"Ano zlato?" Zeptá se mě pobaveně. Pobaveně?

"Kde má hůlku?" Učebnici jsem našla. Omylem jsem si na ni sedla.

"Na ledničce."

"Co by dělala na leničce?"

"Položila jsi jí tam, když jsi vytahovala máslo."

"Ale na ledničce není." Kdyby někdo sledoval náš rozhovor, zřejmě by se bavil. Ne že bych té skleróze podléhala, ale jeden nešťastný experiment na odboru záhad mi seškvařil pár mozkových buněk. Většinou to byly paměťové buňky. Nikomu jsem to ovšem neřekla. A teď si ze mě utahovali.

"Tak bude uvnitř."

"Uvnitř čeho?"

"No ledničky."

"Co by-?"

"Asi jsi ji tam dala místo másla." Podívala jsem se na ledničku. Máslo? Otevřela jsem ledničku. Hůlka? Fakt skvělé. Myslím, že jestli tohle bude každý rok, tak se odstěhuju.

"SIRIUSI!"

"Ano zlato?" On byl opravdu klidný. Myslím, že bych potřebovala uklidňující lektvar.

"Pojď sem."

"Už jsem tady." Usmíval se.

"Udělej to ty, nemám na to nervy." Podala jsem mu seznam a sedla jsem si na sedačku. Něco zahoukalo.

"Jasně…"

"Dane? Kde máš hábit?"

"Na balkóně, máma ho tam nechala vyvětrat, když jsi tady omylem zapálil bombu hnojůvku."

"Dane, měl by, jsi vědět, že jediný, kdo u nás pěstuje, bomby hnojůvky jsi ty."

"Od dneška, si to budu pamatovat." Složila jsem obličej do dlaní. Co já jsem to provedla. Dát život takovému… myslím, že budeme mít dopisy z Bradavic častěji od Brumbála, než od Dana.

"Kde máš kotlík, od tety Lily?"

"Máma do něho zasadila kytku."

"Cože? Já jsem…"

"Dělám si prd…srandu. Chtěl jsem říct srandu." Upřesnil.
"Mám ho v pokoji."


"A kde máš sovu od Jamese?" Zeptal se Sirius a snažil se zakrýt úsměv.

"Za gaučem."

"A copak dělá tvá sova od Jamese za gaučem?"

"Nevím, se tam podívej, asi spí. Jako obvykle."

"Víš móc dobře, jak to myslím. Nesnaž se z toho vykroutit."

"Pořád dělala hluk a nemohl jsem najít nic, čím bych ji přikryl. Za gaučem je alespoň tma…"

"DANIELI BLACKU. Přísahám, že jestli tohle uděláš ještě raz, tak se zaživa…tak zaživa pohřbiju!" Křičela jsem a silou boží vůle jsem se uklidnila.

***

"A piš nám často." Říkal mu Sirius, když mu do vlaku podával kufr. Daniel neodpověděl.

"Mami nebréč, pošlu ti záchodový prkýnko…" To byla poslední věta Daniela Blacka před tím, než vlak zajel za zatáčku a nebylo ho už vidět.

"Víš někdy mám takový zvláštní pocit." Řekla jsem a Sirius mě objal kolem pasu a usmál se.
Stáhla jsem ruku z mávání dolů. "Že s ním trávíš příliš volného času."

Sirius se usmál. Neměl co říct. Vždyť to byla pravda. Otočil se a kývl na Jamese. Společně jsme se vydali domů a všichni, až na mě a Lily do práce. Lily, Lizz, já a Eddie jsme se vydali přes Londýn pěšky domů. Byli jsme taková ta rodinná idylka. Nikdo si nestěžoval. Obě jsme mlčely a přemýšlely, záchodové prkýnko z Bradavic by se nám možná i líbilo.
__________________________________
Zdroj nevím. Předem se omlouvám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dincie Dincie | 22. prosince 2008 v 19:45 | Reagovat

Je to legrace a rozhodně se s nima Summer nebude nikdy nudit...:-D Co dělala na tom odboru záhad, že se jí to povedlo..? :-D Očividně je Dan pravým synem svého otce...doufám, že bude Eddie aspoň trochu po Summer.... jinak jí to nezávidím...3 jsou přece jenom 3...:-D

2 Baruuss Baruuss | Web | 22. prosince 2008 v 20:41 | Reagovat

Wow.....hele drsnýxD Sem ráda, že to takhle dopadlo. I když smutný konce maj taky co do sebe:D

Ale fakt. Nádherná a skvělá kapitolovka...bude mi chybětxD Jinak dík že mi ještě pořád píšeš komenty na blog a tak.....přihlásila ses do Clubíku, že?xD

3 passia passia | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 1:28 | Reagovat

8-D tak ja som sa rozhodne pobavila..ja chcem zachodove prkynko z rokfortuuu! zuzo som rada, ze to neskoncilo jak to normalne konci, lebo by som zase revala a to teraz nechcem omg k poviedke ma napada len ze bola fakt super, aj ked to bolo take zdlhave aspon ja som mala taky pocit hlavne ku koncu ale zaciatok a koniec bol uplne uzasny... no neviem nic ineho ma k tomu nenapada maximalne, ze idem smutit za poviedkou fnuk

4 miriela miriela | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 11:49 | Reagovat

haluuuuz :D chuderka taká sklerotická :D a inak aj ja štem prkýnko :(

5 CiHaLeMa CiHaLeMa | Web | 23. prosince 2008 v 22:54 | Reagovat

Zvončeky už zvonia a ihličie vonia, svetlo sviečok mihotavé, Vianoce k nám prišli práve. Preto sviatky krásne maj, v pohode ich prežívaj.

Želá CiHaLeMa :D

6 Hope Hope | Web | 30. ledna 2009 v 11:23 | Reagovat

jé, to bylo dobré...mně se to líbilo :o) hlavně s tou její sklerózou...chudák

7 wisty (válící se smíchy pod stolem:) ) wisty (válící se smíchy pod stolem:) ) | Web | 22. března 2009 v 19:39 | Reagovat

teda...:D:D:D:D todlecot bylo úžasný!!!

8 Falcman Falcman | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 8:45 | Reagovat

Ale jo, proč ne....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem