+Prolog k Old Memories

31. prosince 2008 v 0:41 | Hannah Christopherová |  Old Memories



Myslela jsem, že to sem dám až pátého, ale nemám na to sílu. Takže to je zde. Tam ta da dá. Fajn, to by stačilo. Nová povídka. Co k tomu říct. Je opravdu hodně ovlivněná Anglií. A pokud by jste něco nepochopili, tak se neptejte. Všechno bude postupně vysvětleno. Nevím kdy, ale brzo přibyde první kapitolka a taky další k Late Love, kterou už mám napsanou. Doufám, že se vám bude líbit. Ten prolog není až tak komický, ale můžu vám slíbit, že zbytek povídky. Řekněme 75 procent bude. Docela se při psaní této povídky bavím. A mám už napsanou druhou kapitolku. Jeíš, já asi všechno vykecám. Mimochodem limity se ruší. Je to blbost. :D
Vaše, vzpomínkově naladěná Admin...




Osobní→Tahle povídka je hodně ovlivněná mým výletem do Anglie. Poznáte v kapitolkách...A četbou mé nejoblíbenější knížky po HP- Pýcha a Předsudek...

Obsah→Jo jede do posledního ročníku v Bradavicích. Spolu se svou dlouholetou kamarádkou Di zažívají různá dobrodružství. Dobrodružství asi není to správné slovo. Spíš vymýšlí různé vtípky, jak obohatit, jinak nudný život v Bradavicích. Skutečný život ale čeká i na ně. Jo měla celkem obtížnou minulost ale snadno to překonává. Co se vyklube z dlouholetého nepřátelství, když zjistí, že život není jen sranda a legrace? Poslední ročník v Bradavicích bude jiný. Ale to neznamená, že Jo a Di nechají svých "tajných" operací. Právě naopak. Jsou už dospělé, ne? Za Španělsko!

Postavy→Josephina Elizabeth Jonesová (Autp), Dianne Eleanora Johansová, Xenofilius Dunn, Lily Evansová, Katie Seasonsová, Pobertové, Prof. Sbor, další...

Doba→Dětství_Sedmý ročník Pobertů...

Žánr→Komedie, Romantika, Trochu Akční...

Stav→Rozepsaná...

Věnování→Mé milované Anglii...

++++++


Prolog- Old memories

Malá holčička stála u postele a dívala se své matce hluboko do očí. To co viděla, ji zarmoutilo, ale byla silná a mladá. To, že se nerozbrečela, příslušelo vnitřní síle. A to, že nic nechápala, zase mládí. Jako v mlze slyšela svého otce, jak křičí. Nerozuměla ničemu, nechtěla rozumět.


"Jane, Jane, to mi nemůžeš udělat. Jane…" Pan Jones křičel a zároveň brečel. Po tvářích mu tekly slzy, které v pozdějších letech vyřezávaly pořád stejnou rýhu. Klečel před postelí své umírající manželky a nevěděl, co má cítit dřív. Vířily v něm emoce jako v hurikánu. Má nejdřív cítit zlost, nebo snad neštěstí. Nevěděl. Kdo by věděl co cítit. Až mu ale jeho manželka bude zavírat naposledy oči, bude vědět co cítit- Zlost, neštěstí, utrpení, ale nejvíc ze všeho se nad ním bude vznášet aura pomsty. Zabije toho, kdo jí tak surově ublížil. Zničí tu nevyléčitelnou nemoc, tak jako ona zničila Jane. Tak jako ona zničila Josephině matku.

"Jane, neboj…bude to dobré, vyléčíš se… Jane!" Přesvědčovat spíš sám sebe pan Jones.

"Georgi klid. Všechno bude zase v pořádku." Uklidňovala ho usmívající se pani Jonesová. Usmívala se. Tak jako se usmívají umírající světci.

"Ano, vyléčíš se a vše bude dobré… Ne, Jane, co mi to děláš…" Držel svou manželku za ruku a modlil se. Modlil se k bohu, ať mu jeho jedinou lásku nebere.

Jeho jediná láska se usmála, ale teď už vážněji. Měla ještě něco na srdci."Georgi?"

George pozvedl hlavu, hlavu v naději."Ano, Jane?" Naděje umírá poslední.

"Postarej se o Josephinu… Postarej se o ni. Miluji tě." Paní Jonesová pronesla poslední slova k panu Jonesovi. Poté se otočila a pohlédla do šedomodrých očí své dcery. Josephina ji upřeně, mlčky sledovala a nevzdávala se. Věděla, že něco není v pořádku, ale její vnitřní síla ji vysloveně zakázala rozbrečet se. I když by snad chtěla. Její dlouhé rovné černé vlasy lemovaly bledý obličej. Asi čtyřletá dívenka konečně pochopila. V příštích letech toho ale velice litovala. Toho, že pochopila. Po tvářích, s aristokratickými rysy, jí stekla slza.

"Josephino, miláčku… Buď na tatínka hodná a nezlob. Vždycky tu budu s tebou… Navždycky. Víš, že tě mám moc ráda." Paní Jonesová pronesla poslední slova svého, příliš krátkého, života a vzlykla. Ale její dcera ne. Přístroj na stěně začal houkat. EKG se zmenšovalo, paní Jonesová umírala. Nemoc ji ničila poslední mozkové buňky. Dovnitř přiběhli doktoři, ale nic nedělali. Nemohli nic udělat. Jen se dívali, jak matce poklesla hlava a jak naposledy zavírá oči. Nad lůžkem se vznášela, aura pomsty.

"Jane. NE JANE!" Křičel pan Jones. Ale žádný zázrak se nestal.

"Mami…?"

Crrrrrrrrrrrrr.

Probudila jsem se. Zmáčená potem. Už zase.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 31. prosince 2008 v 10:35 | Reagovat

Dobré :)

2 Baruuss Baruuss | Web | 31. prosince 2008 v 13:32 | Reagovat

Stylovej začátek komedie....tragédie.......no, těším se na další kapitolu a doufám, že u ní se víc zasměju(nebo spíš, že se vůbec zasměju)

3 Baruuss Baruuss | Web | 31. prosince 2008 v 13:36 | Reagovat

P.S.Jestli to s HP-clubíkem myslíš vážně, tak si zajdi koupit hůlku...kdybys nevěděla jak tak ti poradím, ale ty to určitě zvládneš. Taky by jsi si měla koupit i zbytek školních potřeb(hábit, pergameny a brky)

Jestli tam necheš chodit, tak promiň za spamování

4 miriela miriela | E-mail | Web | 31. prosince 2008 v 14:24 | Reagovat

no ako z tohto vznikne komédia to som zvedavá :D ale krásny začiatok

5 Nessa Nessa | Web | 2. ledna 2009 v 14:02 | Reagovat

Vypadá to zajímavě =) hodně dobrý začátek

6 Dincie Dincie | 2. ledna 2009 v 14:11 | Reagovat

Krásné...teda až na to, že musíš zase někoho zabíjet...ale je to krásně smutné...už je z tebe hotová Rowlingová...:-)) Jinak se těším co bude dál...:-)) Mimochodem zajímavá jména...:-D Fakt báječný začátek...!!!! :-))

7 passia passia | E-mail | Web | 5. ledna 2009 v 18:06 | Reagovat

uh oh no idem dalej

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem