>The second life 2/6<

7. prosince 2008 v 19:11 | Hannah Christopherová |  Ty krásnější časy


Tak jsem napsala druhou část. Snad se vám bude alespoň trochu líbit. Je poněkud krátká. Chtěla jsem ji napsat delší, ale to bych musela zbytečně prodlužovat, anebo rozepsat třetí, takže nic no. Omlouvám se, že nepříbyla už v pátek, ale můj počítač jaksi odmítal spolupracovat s mou maličkostí, takže se mi sekl net. Celý víkend jsem byla pryč, takže s třetího dílu taky sešlo. Zítra píšeme z Frániny a nějakých sedmdesát slovíček vůbec neumím. A to jsem měla Franinu tak na 1-2. takže se budeme muset rozloučit s Jedničkou. Mám ale pro vás vynikající zprávu. K vánocům dostanu Notebook, takže snad budou kapitolky přibývat rychleji, než doposud. Jsem ještě pořád trochu omámená z tohoto vynikájícího objevu, že moje přání schválili. Nádech výdech... No nic, už mi zase šibe.

Ps: Máte tam podtitulek, k třetí taky bude. Jen tak, aby jste věděli...

Btw: MNOHOKRÁT DĚKUJU! MÁM 3001 NÁVŠTĚVNOST. :) :*

Chtěla bych komentíky pls...:)
Mějte se fanfárově...

>The second life 2/3<
Podtitulek- Ruku v ruce.

Neuvažovala jsem o tom, že by čas na Bradavické škole čár a kouzel mohl tak závratně běžet. Ale uvědomila jsem si, že jsem o tom uvažovat měla. Bylo úterý a v sobotu ráno jsme už měli být ve zpětném vlaku z Bradavic. Přiznám se, ještě jsem nepřemýšlela nad tím, kde budu celou dobu bydlet, ale jak to tak vidím, pronajmu si na čas garsonku a později, až se všechno vyřeší, odjedu do Ameriky a budu bydlet Calm Kirku v domě Babičky. Není to zrovna lákavé. Všechny ty vzpomínky a neumím si ani představit jak moc, by se mi stýskalo po Anglii. Po Lily, holkách a záškodnících. Nevím, co bych dělala s Miou. Asi všechno bude záležet na ní. Jestli bude chtít zůstat, tak domek v Americe prodám a koupím si něco menšího tady.

Ale nemyslím si, že by se dům prodal za nějakou strhující částku. No ještě uvidím, je to budoucnost a do ní jsou nám cesty prozatím uzavřeny. Jen malou klíčovou dírkou vidíme, co se tam děje. Celé čtyři dny většinou chodíme, jako tělo bez duše. Všichni. Celý sedmý ročník. Neumím si ani představit, jak hrozné to pro ostatní, kromě Miy musí být. Opouštět na vždy školu, ve které jste strávili sedm let. Ale i já se cítím děsně. Nevím co semnou bude. Tady jsem se cítila poprvé doma. U Babičky jsem věděla, že je to jenom dočasné. Přestože tady to taky mělo být dočasné, byl to můj domov, cítila jsem to tak. Ale teď, když už mě nic k Americe netáhne, neříkám, že je to dobře, nebo zle. Ale protože mě nic k Americe netáhne, tak jsi, nejsem jistá, jestli má cenu tam jezdit. No zanechme vytváření nesmyslných předsudků o tom, jak to bude. Jak už jsem říkala, neumím si ani představit, jak těžké to pro ostatní musí být. Bylo úterý a za necelé čtyři dny jsem měla tento nádherný hrad opustit. Navždy.

Bylo půl páté a seděli jsme pod rozložitým dubem. Já, Bella a Sirius. Balla četla knížku a Sirius se díval do dálky na Bradavice. Já jsem měla v klíně knížku, ale od té doby, co tu sedím, jsem ještě neotočila stránku. Nebylo to tím, že bych nečetla dostatečně rychle, ale spíš tím, že jsem nečetla. Spíše jsem, jako minulých sedm minut, přemýšlela. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem poslední dobou nedošla k žádnému závěru. Bylo už chladno a na rukách mi naskakovala husí kůže. Opatrně jsem zavřela knížku, abych nevytratila záložku, a rozhlédla jsem se kolem. Studenti, kteří leželi v trávě se už zvedali a svižným, někteří ospalým, tempem se vydali k hradu. Taky jsem se chtěla zvednout, ale moje záda mi to ještě nedovolovaly.

"Bello? Můžeš?" Otázala jsem se jí a hledala, proti zapadajícímu slunci, hůl v trávě. Isabela kývla, ale než se zvedla na nohy, Sirius se probral z transu a vyšvihl se na nohy rychleji, natáhl se ke mně a já mu ostýchavě podala ruce.

"Díky…" zamumlala jsem, když už jsem se opírala o hůl. Sirius kývl a za vzájemného mlčení, okouzleni pohledem na zapadající slunce za Bradavicemi, se vydali k hradu až do společenské místnosti.
Když jsme prošli portrétem Buclaté dámy v růžových mini šatičkách, tak jsem se pohodlně posadila do křesla. Ostatní se posadili na pohovku a všichni jsme unisono mlčeli. Zajímalo by mě, kde může být Lily, už od oběda jsem ji neviděla, a ostatně Jamese taky ne. Vytáhla jsem si nohy nahoru a objala je pažemi. Za nedlouho jsem usnula ovlivněna tichem kolem, teplem, které vznikalo, uprostřed krbu a tichou hudbou puštěnou ustavičně nahoře v dívčích pokojích. Myslím, že u druhaček. Pomalu jsem se přesouvala na třetí příčku, mezi skutečností a sněním. Čtvrtá, pátá, až jsem stanula na deváté, a můj mozek se konečně uvolnil. Teoreticky, je totiž vědecky dokázáno, že při hlubokém spánku člověk vnímá vše, co se kolem něj děje, a odsouvá to do podvědomí a oči se divoce pohybují. Nic z toho jsem si samozřejmě neuvědomovala. Spala jsem.

Nevím, kolik mohlo být hodin, ale když se mnou někdo slabě zatřásl a řekl "Vzbuď se." Tak světlo vycházelo jen z krbu a venku byla tma. Kolem mne stálo asi patnáct lidí. Prudce jsem si sedla a rozhlédla jsem se kolem. Někteří by raději spali nahoře ve svých postelích a někteří se zájmem vnímali, co se bude dít. Sama jsem nechápala, takže moje zvědavé to nedalo, aby se nezeptalo.

"Co se děje?" Zeptala jsem se Lily, která se usmívala a koukala na Jamese, jak stojí uprostřed a něco vysvětluje Siriusovi.

"Nevím…" Řekla a ticho prolomil Sirius.

"Takže lidi. Tohle je náš poslední, necelý týdne v Bradavicích. A my si ho chceme pořádně užít, kdo je pro?" zeptal se, jako by to nebylo více, než jasné. Ozvaly se souhlasné hlasy.

"Takže jsme se s ostatními dohodli, že by se mohl uspořádat rozlučkový večírek. Kdo je pro?" Další souhlasné hlasy.

"Takže jelikož to bylo neoficiálně odsouhlasováno, jsme se dohodli takhle. Byl by v pátek večer od sedmi do…to bude záležet na náladě. V komnatě největší potřeby. Do dneška jsme tohle naše tajemství uchovávali v tajnosti. Tohle musí každý objevit sám, takže vás prosím, aby jste o ní nikomu neříkali. Řekli jsme vám o ni z důvodu, vám jistě známého, že týden před koncem sedmého ročníku je to celkem jedno. A prosím, spíš dámy. Neberte na sebe nějaké společenské oblečení. Stačí normální neformální oblečení. Klidně sportovní, když vám to udělá radost. Třeba tady James si na sebe vezme svůj famfrpálový dres na znamení toho, že letos už po třetí se svým týmem jako kapitán vyhrál. Takže kdo je pro?" Další souhlasné a potěšené hlasy. Nikdo už se netvářil znuděně.

"Hudba se sežene až v komnatě a o občerstvení bych požádal tady Lauru, protože její mamka pracuje v Prasinkách v medovém ráji, takže občerstvení máme z krku. Pití si vezmeme na starost my. Jediný problém je, že nemůžeme s sebou vzít dostatečné množství, protože by to bylo podezřelé, kdyby nám pod hábity cinkaly flašky. Takže budeme postupně docházet pro nové. Nějaké otázky." Všichni kývali hlavou, že ne, jediná Bella se ozvala. Udivilo mě, že Lily ne.

"A není náhodou pití na škole zakázané?" zeptala se s úsměvem.

"Je." Odpověděl klidně Sirius a úsměv ji oplatil.

"Takže to by bylo všechno. Pro ty co tady nejsou, mám pozvánky." Řekl a rozdal všem jednu a Rose dal hned šest pro ostatní zbylé.

"Na večírek můžou je sedmé ročníky, takže žádné výjimky dělat nebudu. A prosil bych, abyste to taky nikomu jinému, než mezi sebou neříkali. Ani ostatním děckám. Čím méně lidí se to doví, tím je menší riziko trestu. I když pochybuju, že by, jsme dostali trest za rozlučkový večírek." Řekl.

"Z mé strany je to vše. Do pátku choďte a ptejte se. Já jdu spát. Dobrou noc." Pokynul všem. Naše oči se na chvilku střetly, ale hned poté odešel a nechal celou společenskou místnost v rozrušení.

"Tak co vy na to?" Zeptal se nás James. Usmála jsem se a taky odplachtila nahoru do ložnice. Dala jsem si sprchu a ulehla v noční košili do postele s nebesy. Zavřela jsem oči a po chvíli skutečně usnula.

***

Ráno jsem se zbudila pozdě. Bylo asi půl desáté, takže bylo jasné, že snídani už nestihnu. Vstala jsem a oblékla se. Přešla jsem do koupelny a umyla si obličej. Opřela jsem se o umyvadlo a pozorovala svůj odraz v zrcadle. Modrozelené oči byly jasné a vlasy mi ve vlnách padaly až na prsa. Teď jsem je měla vlnité. Místy jsem měla až lokny. Divila jsem se. Celý život jsem je měla rovné a teď najednou je mám dlouhé a vlnité. Vypadala jsem jinak. Nechtěla jsem ale jinak vypadat. Ne, že by se mi to nelíbilo. Ale vypadala jsem jako princezna, ale já jsem jako princezna vypadat nechtěla. Princezny jsou šťastné, ale já nejsem šťastná…Nikdy nebudu úplně šťastná. Na to už je pozdě… Po tváři mi stekla slza. Hned za ní druhá. Odvážně jsem se držela, abych nezačala brečet, ale i odvaha má své meze. Sesunula jsem se po vykachlíčkované stěně na zem. Objala jsem si kolena a naštvaná sama na sebe jsem se nekontrolovatelně rozbrečela. Nevím, jak dlouho jsem tam asi byla, ale po chvíli jsem uslyšela klepot na dveře. Utřela jsem si tvář a otevřela jsem. Stála tam Lily.

"Summer? Dobré ráno, co se stalo?" Zeptala se Lily. Zamrkala jsem. V očích mě pořád pálily slzy.

"Nic." Řekla jsem a chtěla jsem projít.

"Summer, neříkej, že nic. Vidím na tobě, že se něco děje." Řekla soucitně a já jsem sklopila oči.
Nechtěla jsem ji lhát, ale ani říct pravdu. A tak jsem zarytě mlčela.

"Pojď sem." Řekla Lily a objala mě. Objetí jsem ji obětovala, a po tvářích mi zase tekly slzy.

"To se spraví…uvidíš." Uklidňovala mě.

"Ne. Nic se nespraví." Říkala jsem své přesvědčení nahlas.

"Vždycky se všechno spravilo." Řekla a optimisticky se usmála. Ten úsměv jsem ale neviděla. Když se později odtáhla, měla jsem už na tváři vyrovnaný výraz. Do Ameriky nepojedu. Bez ní bych tam nevydržela. Nemůžu ji tady nechat. To nepřicházelo v úvahu.

"Tak teď už se učeš a pojď dolů. Zmeškala jsi snídani, tak pojď alespoň na oběd." Domlouvala mi a já ji zkroušeně poslechla. Když jsme scházely na oběd, moc lidí tam už nebylo. Bylo něco kolem půl jedné, a jelikož už nebyla škola, tak chodili na oběd brzo. Sedla jsem si s Lily vedle holek a všechny jsme mlčely. Nebylo nutno mluvit. Navíc při jídle. Lily odešla první. James se kousek dál taky zvedl. Alespoň něco vychází. Usmála jsem se a podívala jsem se na odcházející. Jim to vyjde. To jsem věděla na sto procent. Jsou si souzeni. Taky jsem se zvedla a odešla do slunečného dne. Chtěla jsem se projít. Procházela jsem kolem zapovězeného lesa. Kolem Hagridovy hájenky, kde Hagrid něco kopal na zahradě. Prošla jsem kolem jezera a tam mě poprvé opustily síly. Sedla jsem si na kámen a odpočívala jsem. Slunce si hrálo se stíny a jezero bylo průzračně čiré. Vítr mi cuchal vlasy a vůně květin dodávala této chvíli na jedinečnosti. Nechtěla jsem tady sedět pořád. Chtěla jsem toho ještě tolik stihnout. Projít celý hrad je přece jsem na déle než na jedno odpoledne. Zvedla jsem se. Ještě jednou jsem zavadila pohledem na jezero a pomalu jsem se vydávala zpět k hradu. Po cestě zpátky jsem se vydala přes famfrpálové hřiště. A vzpomněla jsem si hned na dva zápasy, které jsem tady komentovala. Došla jsem až k Dubové bráně a vešla do hradu. Prošla jsem Vstupní síní a šla jsem až kolem knihovny. Tu jsem odkládala, jak se dalo. Tady jsem chtěla jít naposled. Prošla jsem kolem ní a vyšla o patro výš. Zabočila jsem doprava a vydala se "vyšlapanou" cestou do sovince. Když jsem otevřela. Zavoněly mi tady soví pamlsky a sláma. Pohledem jsem našla svoje dvě sovy a přivolala jsem je k sobě. Z držáku, jsem vzala dvě tyčinky a postupně jsem jim je vložila do zobáku. Otevřela jsem okno a ony vzlétly a vylétly otevřeným oknem ven, se prolétnout. Když jsem se vracela zpátky dolů, tak jsem potkala Miu, jak vychází z protějšího rohu se svými kamarádkami. Usmála jsem se a ona mi úsměv oplatila. Neměla jsem ji co říct. Ona na tom byla ale jinak, a tak mě zastavila.

"Summer, nehodláš se vracet do Ameriky, že ne." Zeptala se. Jen jsem s úsměvem zavrtěla hlavou a ona si úlevně oddychla.

"To je dobře." Řekla a poté odešla zase svou cestou. Byla jsem ráda, že se zeptala ona, a nemusela jsem jí to říkat já.

Když jsem se vracela z procházky do společenky, Lily tam nebyla. Myslela jsem si to, a hodlala dnes neusnout. Sedla jsem si do křesla a postupně se tu scházely holky, pak i Remus, Peter byl už zase v tahu a Sirius prý u sebe. Připadalo mi to tak absurdní. Že tu zase sedím, ale co se dá dělat. Za necelé tři hodiny, bylo půl deváté, se portrét otevřel a do společenky dolehl smích. Nikdy bych se nespletla, komu patřil.

"Tak to ti neuvěřím." Prohlásila Lily a vpadla ruku v ruce s Jamesem do společenky. James se jen usmíval. Lily chtěla původně společenkou jen projít, ale jak jí padl pohled na mě, tak se zastavila a úsměv ji zmrzl na rtech. Usmívala jsem se. Co jsem měla taky dělat jiného. První Lilyin reflex byl, že zrudla a pustila Jamesovu ruku. Podívala se na něho, jen se spokojeně usmíval a rozhlížel se kolem.

"Tak povídej." Vyzvala jsem jí a vstala jsem, abych mohla dojít do ložnice. Lily a holky mě potom následovaly.

Sedla jsem si na její postel a ona si pak sedla ke mně. Nevím, jak jsme se tam všechny čtyři vešly, ale nějak se to asi opticky zvětšilo.

"No?" Pobídla jsem ji s úsměvem.

"No víš… My…Teda jako on… to tak něják. Je to složité…" Řekla a sklopila hlavu.

Zasmála jsem se.

"Takže spolu chodíte." Konstatovala Sarrah.

Lily na ni vyvalila oči. "Jak jsi to poznala." Zeptala se jí překvapeně. Zase jsme se rozesmály, tentokrát všechny tři.

"Myslím, že nemusí být člověk čaroděj, aby to poznal. Ta aura z vás vyzařuje, i když nejste spolu." Řekla Isabela a usmála se. Z Lily také pomalu opadala všechna nervozita a z výzvědného okamžiku se stal pohodový a příjemný večer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dincie Dincie | 8. prosince 2008 v 18:01 | Reagovat

Páni! To byla dlouhá kapitolka....:-D  Fantastický je ten nápad s večírkem na rozloučenou...to mě zajímá jak to ještě zamotáš...:-)) Hurá! Konečně se dali spolu dohromady, bylo načase! :-)) :-)) :-)) Doufám, že Summer nenecháš samotnou...jenom s Miou...to by bylo smutné...teda, já jsem napjatá, jak to ukončíš!!!! :-)) :-)) :-))

2 Baruuss Baruuss | 10. prosince 2008 v 13:50 | Reagovat

Hej bacha, já ty časy přečetla zase celý a už se nemůžu dočkat. Hele s tím večírkem jako fakt bomba a můžu se jne přidat k DinciexD

Jen ta Summer...nojo.....snad:D

P.S.Hezká hudbaxD

3 Hannah x) Admin Hannah x) Admin | E-mail | Web | 10. prosince 2008 v 22:44 | Reagovat

Diky.

Chci jenom upozornit, že budu přes víkend v Praze od zítřka, takže nevím, kdy přibyde další, ale slibuju, že před Vánocemi tady epilog bude.

Dikes Hannah x).

4 Hannah x) Admin Hannah x) Admin | E-mail | Web | 14. prosince 2008 v 21:29 | Reagovat

Řeknu vám, že ve wordu má ta moje třetí část 14 stránek. Takže to nebudou tři části, ale sedm částí. Nejspíš. Ještě nevím, jak to rozdělím, ale přimíchala jsem tam strašně hodně věcí, které tam vůbec být neměli. Je tam hodně vysvětlování a rozhovorů a přitom je to jen jeden den. Mám to už napsané a zítra to tady bude, ale musím si to ještě přečíst, abych věděla co jsem tam vlastně napsala. Takže budu předělávat nadpisy. Aby jste věděli a nemátlo vás to. Díky za trpělivost.

Vaše Admin... x)

5 passia passia | E-mail | Web | 15. prosince 2008 v 18:09 | Reagovat

krasna kapitola, ale paneboze nech uz sa da dokopy so siriusom, lebo ma porazi 8-D

6 Lili Lili | Web | 15. prosince 2008 v 18:17 | Reagovat

super!pokracko

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem