>The second life 6/6<

17. prosince 2008 v 5:22 | Hannah Christopherová |  Ty krásnější časy

Tak to je poslední část. Nějak jsem to seskupila...:) Bude se mi těžko loučit, ale co. Co mě nezabije, to mě dorazí později...:DD Doufám, že nebudete zklamaní..:))

>The second life 6/6<
Podtitulek- Večer pravdy

Sirius sklesle seděl v křesle a vedle něho seděl James. Měli v ruce sklenici a láhev máslového ležáku. Na alkohol pro ně bylo příliš brzo.


"Tak běž." Pobídl ho James.

"Cože?" Nechápal Sirius.

"Běž, vždyť na tebe čeká." Řekl a omámenému Siriusovi to došlo.

"Kéž by." Zasmál se hořce Sirius.

"V poslední době s tebou není normální řeč. Ta holka tě změnila, víš to?" Zeptal se ho James.
Sirius jen sklopil hlavu.

"Myslím Tichošlápku, že jsi dospěl." Sirius se polekaně vzpřímil.

"Myslíš?" James se zasmál.

"Dospěli jsme všichni. Jeden do druhého. I když to nemůžu mluvit za Petera, ten s náma v poslední době moc nekomunikuje. Ale už si myslím, že naším odjezdem z Bradavic už nebudeme ti bezstarostní pobertové, kteří mají z života pouhou srandu. Brumbál měl pravdu. Čeká nás reálný život a je jen na nás, jak ho prožijeme. Pochopil si to?" Zeptal se James a pro jistotu to ještě jednou zopakoval.

"Je to jen na nás…" Sirius se postavil.

"Jen na nás…" Řekl tiše a vydal se za dívkou, která teď seděla u baru a popíjela čehokoli.

***

Lily se dívala před sebe. Netančila. Seděla se Sarrah u jednoho ze stolečků a mluvila o zvláštním stylu Lauřiných bot. Ale najednou sklapla. Dívala se právě na Lauru, jak tančí s Deanem a pak ho uviděla. Procházel parketem a mířil k baru. Tak přece jenom. Usmála se a otočila se na Sarrah. Jí to zjevně ušlo. Drcla do ní a hlavou kývla směrem ke mně. Sarrah se usmála a vstala. Přešla ke kouli a pustila pomalou písničku. Myslím, že kdybych se někdy dozvěděla, co ty dvě udělaly, nikdy bych jim to neodpustila. I když bych jim za to měla spíš být vděčná… Lily také vstala. Přešla k Jamesovi a spolu došli na taneční parket.

***

Mlčela jsem a Isabela mlčela také. Obě stále ještě myšlenkami u Bradavic, když mě někdo vyrušil a přerušil tok mých myšlenek kolem Brumbálového plnovousu.

Siriuse opustila odvaha asi pět metrů za tanečním parketem. Bylo ale už trochu pozdě se zastavit. Tempo měl v nohách a síla jeho vůle byla asi tak velká, jako muší oproti té naší. Ale došel to. Zastavil se až těsně u mě.

Ohlédla jsem se. Ucítila jsem závan známé kořeněné vůně.

"Smím prosit?" Zeptal se. Myslela jsem, že se mi to jen zdá. Instinktivně jsem zvedla ruku, kterou on uchopil. Až po pár vteřinách jsem si uvědomila, co jsem udělala. Na něco takového jsem nebyla zvyklá. Jako bych tápala v mlze a najednou jsem viděla jen svoji ruku v té jeho. Teď už se to nedalo vrátit. Druhé šance jsem se chopila a vstala z barové stoličky. A začala hrát pomalá hudba. Ne, to je na mě příliš. Moc náhod najednou. Kdo má tohle na svědomí?

Došli jsme na taneční parket. Bezmyšlenkově jsem mu omotala ruce kolem krku a začali jsme se houpat v rytmu ploužáku. Chtěla jsem si promluvit, ale slova mi docházela a v ústech jsem měla vyprahlo. Jestli jsme se houpali nevím. Ale připadalo mi, že stojíme pořád na stejném místě. Těžko se to popisovalo, když jsem měla smysly zastřené mlhou. Ani jsem si nevšimla, že písnička už skončila. Pustila jsem ho a rozhodla jsem se to už dál nerozpitvávat, rozhodně jsem od tamtud odešla a v očích mě pálili slzy, které po chvíli vyšly na povrch. Zanechala jsem ho tam ve víru tance jako solný sloup v mezičase.

***

James se na Lily usmál. Měla tak nádherný obličej. Zelené oči ji zářily štěstím a plná ústa se táhla do mírného úsměvu.

"Můžeme?" Zeptal se. Lily se usmála ještě víc.

"Jasně." James ji pustil a došel k podiu. Vytáhl hůlku a zvýšil si decibel svého hlasu.

"Prosím někoho, kdo netančí, aby zašel pro pití k nám do ložnice. Je přímo naproti dveřím v krabici. Pomalu nám dochází a nechceme mít sucho v hrdle." Sestoupil a spokojeně se usmál nad svou vychytralostí. Snad by mi došlo, o co se všichni snaží, kdybych nebyla mimo dějství. Můj mozek chápal všechny příkazy a vyslal je do těla, ale ty příkazy nějak obešly uličku mého chápání a vnímání. Poslušně jsem se zvedla a odešla jsem ke dveřím. Sirius udělal to samé. Nikomu z nás nedošlo, proč to James říkal v době, kdy jsme byli jediní, kdo netančili. Nevnímala jsem ho. Nechtěla jsem ho vnímat. Už jsem se rozhodla a nic se na tom nezmění. Je zjevně příliš pozdě.

Otevřela jsem dveře a vyšla jsem ven na chodbu. Dveře se samy zavřely a zmizely jen co z nich Sirius vyšel. Rychlým svižným krokem jsem se vydala k nebelvírské místnosti. Přece jen byla daleko a mě začínala být zima.Mikinu jsem si tam, vzhledem k mé nevnímavosti, nechala. Procházeli jsme zrovna jednou z vrchních chodeb pod astronomickou věží a hodlali jsme sestoupit dolů po schodech. Nedaleko Astronomické věže totiž byla věž nebelvírská. A Sirius se zastavil. Ušla jsem asi dva metry, když jsem se zastavila taky.

"Děje se něco?" Zeptala jsem se znepokojeně. Byla tady zima a tma. Ideální podmínky pro něco nepředvídaného.

Sirius ke mně ale přišel blíž.

"Summer, já…" Nedokončil větu, ale sklopil hlavu.

Po chvíli smutně povzdychl. "Ale…zapomeň na to." Řekl a otočil se, že bude pokračovat. Má touha ale zvítězila nad rozumem, takže moje rozhodnutí v tuto chvíli nic neznamenalo. Chytla jsem ho za ruku a on se zastavil. Po druhé.

"Promiň Siriusi, ale to nemůžu." Sirius se překvapeně a nechápavě otočil.

"Nemůžu zapomenout. Navíc… ti něco dlužím…" Řekla jsem a postavila jsem se na špičky, abych měla své oči rovnoběžné s těmi jeho. Vpíjela jsem se mu do těch bouřkových očí, jako se inkoust vpíjí do ručního papíru. Zavřela jsem oči a políbila jsem ho.

Sirius byl snad ještě omámenější, než doposud. Už jsem se chtěla odtrhnout, když Sirius polibek prohloubil a vjel mi rukou do vlasů. Pustila jsem mu ruku a přitiskla jsem ho k chladné stěně. V podbřišku se mi zrodil roj motýlů, který postupoval do těla jako krev v tepnách. Proletěl do všech končetin, dvakrát se otočil okolo srdce a srdce dvakrát vynechalo. Přiblížil se k mozku a mozek vypnul. Jako když vypnete světlo vypínačem. Kdyby mě Sirius nedržel, nejspíš by se mi podlomila kolena.

Sirius se pomalu odtáhl a chtěl něco říct. Ale předběhla jsem ho ještě dřív, než stačil otevřít pusu.

"Miluju tě Siriusi." Zašeptala jsem, i když tady nikdo, kromě nás dvou nebyl.

"A já tebe." Bylo tady tolik upřímnosti, kolik jen mohlo lidské srdce snést.

"Ale vysvětli mi jediné." Řekl Sirius.

"Jak to, že jsi změnila názor." Zeptal se a já jsem zvážněla.

"Já jsem nikdy svůj názor neměnila Siriusi." Vysvětlila jsem.

"Vždycky jsem tě měla upřímně ráda. Ale bála jsem se, že už je pozdě." Podívala jsem se někam za něho. Do minulosti.

"Pozdě na co?" Nechápal Sirius.

"Aby si pochopil." Začínala jsem být nervózní.

"Koho abych pochopil? Co abych pochopil?" Sirius pořád nechápal. Podívala jsem se mu do očí.

"Mě." Sirius se upřímně zasmál.

"Ale vždyť já tě chápu Sum." Má nervozita hraničila s hysterií.

"Ne Siriusi, nic nechápeš." Pustila jsem ho a on se přestal smát.

"Tak mi to vysvětli." Dožadoval se vysvětlení.

"Je to na dlouho." Podívala jsem se na svoje botky, ale Sirius se nevzdával.

"Máme dost času." Řekl. Podívala jsem se na něho. Aristokratické rysy měl v mírném úsměvu.
Vzdychla jsem si a dala jsem se do vyprávění.

"Nemohla jsem sis s nikým, čili ani s tebou nic začít, protože jsem si byla jistá, že se o prázdninách sbalím a pojedu zpátky do Ameriky za babičkou. A loučení by bylo mnohem těžší, kdybys byl něco víc než kamarád. No a pak přijela Mia, konal se ples. Všechno bylo tak narychlo. A ty jsi to ještě potom všechno ztížil a já jsem nevěděla co dělat. A, a, a… potom Brumbál našel další…" Zadrhla jsem se.

"Co další?" Zapomněla jsem, že to ještě neví.

" No víš…Siriusi. Od té doby co jsem byla na ošetřovně, jsem neměla příležitost ti to říct, víš no a tak…" Vykouzlila jsem na obličeji omluvný úsměv.

"Moje matka si, když ještě žila, vytvořila pár viteálů." Sirius vytřeštil oči.

"Cože? Myslíš takové to, do čeho se uchová část duše-" Přerušila jsem ho.

"Ano přesně to. No a tak, abys byl v obraze, měla jich čtyři. Teda vlastně tři. Dvě knihy a jednu malou sošku. Sošku zničila moje babička, když ještě žila. To bylo už hodně dávno. Malou knihu jsem zničila já v Brumbálově pracovně o Vánocích, a tu velkou jsme právě jeli zničit ten večer, kdy jsem odjela pryč. No a pak to už víš. Babičku jsme…našli mrtvou a díky mé neopatrnosti jsem se dostala do tohohle stavu. A moje matka se sama zabila. Jak, to ti radši ani nebudu popisovat. No ale teď mě k Americe nic netáhne a tak jsem si postupem času začala uvědomovat, co k tobě doopravdy cítím no a já…" Teď mě přerušil Sirius.

"Ale vždyť bych jel s tebou Summer." Řekl to tak ledabyle, jako by to byla samozřejmost.

"Cože?" Nechápala jsem, vždyť to nebylo v úvahu. Nemohl by semnou jet do Ameriky, vždyť by se dostal do hrozného nebezpečí. Do nebezpečí, ve kterém jsme byli v Americe všichni.

"Jel bych s tebou Summer." Řekl a usmál se. "Vždyť tě miluju." Nechtěla jsem to dál rozebírat. Jestli by jel, nebo nejel. Teď už nebyla Amerika prioritou číslo jedna. Teď mohla být vymazána ze všech priorit. I když bych byla sto krát raději, aby prioritou číslo jedna byla. To by žila babička. Ale zase bych nemohla být se Siriusem. Všechno je tak složité. Minulost je složitá. Ale budoucnost taky, takže když se budu víc zabývat minulostí, než budoucností, bude budoucnost stejně obtížná, jako minulost. Dávalo to smysl?

Usmála jsem se a objala jsem ho kolem krku.

"Já vím Siriusi. Já vím…"

Dlouho jsme tam stáli. V přepočtu na reálný čas asi čtvrt hodiny. Ale v nereálném čase. V našem čase to bylo daleko víc. Ticho přerušil Sirius.

"Summer, vezmeš si mě?" Musela jsem se usmát. Hned po škole se budu vdávat?

"Blbá otázka Siriusi." Usmála jsem se ještě víc.

"Jo. Máš pravdu. Blbá otázka." Souhlasil Sirius. Odtáhl se a podíval se mi do očí.

"Tak paní Blacková, půjdeme tu novinu oznámit ostatním?" Zeptal se a políbil mě.

"Jak si přejete, pane Blacku" Odpověděla jsem šťastně a ruku v ruce jsme vykročili zpátky. Bez alkoholu, ale to bylo celkem jedno.

Mlčky, ponořeni ve štěstí, jsme došli zpátky ke komnatě nejvyšší potřeby.

"Nedělej scény. Nemusí to vědět všichni, jasné." Sirius se zákeřně usmál.

"Jasně zlato. Nemusí to vědět všichni." Řekl a otevřel dveře, jen co se tam objevily.

Vevnitř hrála hudba a skoro všichni byli na parketě. Sirius kouzlem vypnul hudbu. Myslela jsem, že ho zabiju. No dobře, nezabiju, ale přinejmenším přiškrtím. Protočila jsem oči právě ve chvíli, když se na nás všichni podívali.

"Chtěl bych vám někoho představit." Začal Sirius a postavil se na jednu židli, aby ho bylo lépe vidět. Zatahala jsem ho za rukáv, málem sletěl, ale vyrovnal rovnováhu a pobaveně se usmál. Ale pokračoval.

"Chtěl bych vám představit…"

"Siriusi neblbni." Zašeptala jsem, aby to slyšel jenom on. Ale slyšelo to i pár lidí kolem.

"Blbnout? Já?" Sirius se zasmál.

"Jo blbneš." Zamračila jsem se a překřížila jsem ruce na prsou.

"Chtěl bych vám představit," protočila jsem oči a ironicky jsem se usmála, " Paní Blackovou." Řekl a dramaticky na mě ukázal. Nastalo ticho. Využila jsem toho a dost nechutně jsem se na Siriuse zamračila. Naopak on se nevinně usmál a ostatní se začali smát.

Lily ke mně přiběhla a objala mě.

"Já to věděla, Summer. Věděla jsem to." Výskala.

"Jo, taky jsem se s tím už smířila." Usmála jsem se. James přišel k Siriusovi a poplácal ho po rameni.

"No vidíš. A teď už si alespoň mám na co připít. Kde máš ty flašky?" Zeptal se ho.

"Flašky?" Sirius se podivil.

"Jo flašky, měli jste pro ně jít." James se taky divil.

"Ty si myslíš, že jsem v té chvíli myslel na pití?" Sirius se zasmál. James nadzdvihl obočí a usmál se.

"U tebe je možný všechno. Možná tam ale něco zbylo." Řekl a odešli spolu k baru.

***

"Tak Summer, myslím, že už nic nebudeš muset kupovat." Prohlásila Lily už asi po čtvrté skleničce šampaňského. Protože James objevil tajnou zásobu pod barem. Asi pět láhví šampaňského a dvě láhve Ohnivé whisky.

"Proč?" Zeptala jsem se ji.

"Sirius má svůj byt." Odpověděla Lily.

"Fakt?" Divila jsem se.

"Jo, jo. Odešel od rodiny a do teď bydlel u Jamese. Ale teď chce mít už vlastní." Vysvětlila Lily.

"Hej, Siriusi?" Zavolala jsem na něho. Seděl až na druhém konci stolu. Celou dobu jsme na sebe pořvávali. Vypadalo to dost divně, ale v našem opilém stavu to bylo celkem jedno. Řvali by jsme, i kdyby tady žádný bar nebyl.

"Ano zlato?"

"Můžu u tebe bydlet?" Zeptala jsem se ho.

"Ještě si to rozmyslím." Křičel Sirius.

"Fajn, počkám si… Do zítřka." Zakřičela jsem a s hlavou opřenou o barový pult jsem usnula. Usnula jsem spánkem klidným. Klidnějším, než v kómatu. Tím nejklidnějším, za celý svůj život. Budoucnost mi byla otevřená, a já jsem do ní vstoupila s tím nejbáječnějším mužem pod sluncem, i pod měsícem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Thalie tvoje SB Thalie tvoje SB | Web | 20. prosince 2008 v 7:21 | Reagovat

Ahojky,moje SB.Jak se máš??

2 Monika Monika | Web | 20. prosince 2008 v 9:35 | Reagovat

Dobré

3 Dincie Dincie | 20. prosince 2008 v 18:28 | Reagovat

Nádherný konec!!!! Tak nějak jsem doufala že to ukončíš....paráda...:-)) :-)) :-)) Konečně se dali dohromady...už jsem se chvílemi bála, že je nedáš zpátky dohromady...:-)) Sarrah s Lily to teda pěkně zařídily....:-D prostě nádhera!!!! Pak by mě zajímalo, kde bude bydlet Mia ? Asi k nim bude jezdit, že ? :-D Jenom je mi trochu líto, že to už skončilo, ale útěchou mi je, že to skončilo víc než krásně! :-))

4 monika monika | Web | 20. prosince 2008 v 21:16 | Reagovat

AHOJ.Je u mňa prihláška do SONB tak ak chceš tak sa prihlás...čawky :)

5 passia passia | E-mail | Web | 20. prosince 2008 v 22:53 | Reagovat

ach jo to je fakt koniec? kazdopadne je to krasny koniec nie nadherny uzasny prekraasny koniec... vlastne je mozno aj dobre, ze to nepokracovalo, lebo by to nedopadlo dobre heh

6 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 12:26 | Reagovat

:) Můžu tě uklidnit Pass. Bude ještě epilog, ale poprvé to nebude podle J.K.Rowlingové. Jinak děkuju za nádherné komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem