Leden 2009

The girl's pink park

31. ledna 2009 v 23:59 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo

Ahojky,
určitě jste si všimli nového laye. Jsem s ním celkem spokojelá. Ale je tady jedno velké ALE! POKUD JE TADY NĚKDO KDO BY MI BYL OCHOTEN POMOCT, AŤ SE PROSÍM OZVE DO KOMENTÁŘŮ! Text mi totiž zasahuje do okrajů stránky v pravo a do menu v levo. Nemám sílu to teď nějak zkoumat, jak se to spraví. A ani to nevím. Takže pokud je tady někdo, kdo to ví, ať se prosím ozve a vysvětlí mi, že jsem uplně blbá, že takovou primitivní věc nevím, děkuji. A jelikož je už dost hodin, nebudu měnit dneska ani klikací ikonku. Děkuji a tak se někdo ozvěte a napište, jestli se vám to líbí.
Dikes, vaše Hannah x)...

+5.Tajný rytíř má své tajemství

29. ledna 2009 v 22:57 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Achojte, tak za prvé, co Vysvědčení? No abych byla upřímná, čekala jsem to horší. Ale co jsem absolutně zvorala, byly dnešní absolventské zkoušky v klavíru. Myslela jsem, že se propadnu studem. Tak jednoduché věci od Rollin a jednu pasáž jsem tam dokonce zahrála dvakrát. I když se tam vůbec opakovat neměla. Jsem totálně zdeptaná, ale i tak myslím, že se mi tahle kapitolka celkem povedla. Jsem s ní docela spokojená. :) No nic, nebudu vám kazit kapitolku mou depresí. Čtěte, a komentujte, prosím. :) Mimochodem, k čemu chcete další kapitolu?

5.Tajný rytíř má své tajemství

Ták jsem si oddychla, když byl víkend. Včera byl, nebo to bylo už dneska, velmi vyčerpávající den. A tak se to muselo dneska dohnat. Věřím, že byste na to přišli sami, jak dohnat se to má. Ale i tak vám to s radostí povím. Ležela jsem na posteli a… spala jsem. Juchuu, tajemství je venku. Trochu jsme to s Di, včera, dneska, přehnaly. Je sice pravda, že včera, dneska, jsme se k alkoholu nedostaly, bohužel, ale to nic neměnilo na tom, že jsme měly výtlem až do dvou do rána. Což byl shodou okolností čas, kdy jsme usnuly.

+4.Pozor ovečky, černé se blíží

25. ledna 2009 v 13:51 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Tak jste se konečně dočkali. Konečně jsem přidala další kapitolku. Teď budou kapitoly přibývat pomaleji, protože píšeme velké množství písemek příští týden. Takže uvidíme, kdy budu mít čas. :) mějte se fanfárově. :)

4. Pozor ovečky, černé se blíží


Když jsme se probudily, všechny holky byly vzhůru a oblékaly se. Včera jsme s Di seděly do noci a jen jsme tak tlachaly. Až když přišla s otázkou, s kým teď vlastně chodím, jsem rozhovor utnula a šly jsme spát. Jediné, z čeho si ze mě Di dovolila utahovat, byl můj soukromý život, ostatně jako třeba teď. Konec konců byl to její nápad. Tak ať ze mne neděla vola.

Slavíme výročí

22. ledna 2009 v 17:41 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo


Mám takové jisté, velmi pravděpodobné, podezření, že dneska slaví můj blog osmiměsíční výročí. Pokud se to všechno sečte, mělo by to vyjít na osm měsíců. Ale pokud to budete brát po měsících zvlášť, tak je to měsíců devět. Je sice pravda, že žádné výročí, měsíční, ani žádné jiné můj blog neslavil, ale to je zase o jeden důvod víc, proč právě osmiměsíční výročí slavit. :) Jsem si jistá, že můj blog bude dál fungovat, takže dosáhne i desetiměsíčního výročí. A když už máme tu sváteční chvilku, tak bych mohla napsat něco o tomhle blogu navíc. I love summer byl založen už před osmi měsíci z důvodu všem známého. A to bylo uveřejnění mých skromných výtvorů. Bylo to skoro měsíc po tom, co jsem publikovala první kapitolu k "Těm krásnějším časům" na mém starším blogu. Neptejte se mě na název, protože jsem ho úspěšně zapomněla. K narození I love summer mi dopomohla Arriel, které tímto vřele děkuji. A také z části sama moje duševní situace. Měla jsem pocit, že všichni o mně všechno ví a že nemám žádné soukromí, do kterého bych se mohla uchýlit, kdyby se náhodou něco stalo. A tak jsem založila blog. Věděla jsem, že tohle bude úplně jiná branže, než na jakou jsem, u ostatních blogerů, byla doposud zvyklá. Ale právě tohle jsem potřebovala. Začala jsem psát. Ze začátku velmi pomalu, ale postupem času jsem psala víc a víc a zjistila jsem, že přesně tohle mi sedí. A tak jsem u toho zůstala až doposud. A jsem si jistá, že se, postupem času, budu věnovat i jinému zaměření, než je svět Harryho Pottera, i když je to tak fascinující. Můj blog je něco velmi osobního a chtěla bych, aby to tak zůstalo pořád. Hodně štěstí I love summer.
___________
Deviantart.com

-Nelze jinak, aneb vyčerpávající výuka-

19. ledna 2009 v 18:27 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression


Ahojky, zase další kapitola k BoD. Budu muset zase začít psát. Kapitoly mi opravdu docházejí. Inu, není čas...

-Nelze jinak, aneb vyčerpávající výuka-

Byl víkend. Dost sychravý víkend a první sníh se ladně snášel k zemi. Byla jsem strašně naštvaná. Ve středu jsem byla za Brumbálem ho ujistit, že se o sebe opravdu umím postarat, a místo toho, aby mi odvázal kotvu, která se právě táhla za mnou, mi udělal velké kázání na téma Chris. Takže teď se za mnou táhl ležérně Black, připoutaný kouzlem trvalého přilnutí na pět hodin a na deset metrů. To, že by se mi chtělo snad na záchod Brumbál zjevně přehlédl. Šla jsem co nejrychlejším tempem, a modlila jsem se, ať nebude chtít Black zůstat v Prasinkách déle, než si vybere společenský hábit. To poslední, co bych si přála, bylo sedět u Třech košťat a popíjet máslový ležák, zatímco tam Black nasává. Jak naivní představa. Najednou do mě něco neviditelného narazilo. Byla to spíš neviditelná hradba. Ihned mi došlo, co to je.

+3.Takový typický den ve stádu

16. ledna 2009 v 21:46 | Hannah Christopherová |  Old Memories


Ahojky, tak vám tady dávám další kapitolku. Měla bych už ale znova psát, protože mi zásoba kapitol pomalu ubývá. :) Napsala bych víc, ale moje mamka chce, abych ještě vyluxovala, takže to budu muset shrnout. Pište mi prosím komentáře, díky. :)

PS.: Snad se trochu posmějete. :D

3. Takový typický den ve stádu

"Tak vás milí studenti a milé studentky zase vítám v novém školním roce. Prosím, přivítejte nové studenty prvního ročníku." Jo, až tak. Až tak byl nudný, proslov Albuse bla bla bla Brumbála. Vždycky jsme s Di respektovaly Brumbála, jo, i respekt se v našem slovníku našel, takže do jeho proslovu jsme nemluvily, ale uvolnit atmosféru prvákům je snad slušnost, no ne? Prváci vešli do síně a po písni starého ušmudlaného klobouku se postupně zařazovali. Milovaly jsme umění. Hudbu obzvlášť… Když už odešel, k našemu stolu samozřejmě, poslední prvák, znovu se zvedl Brumbál. Mrkla jsem na Di, Di mrkla na mě. Mrkaly jsme na sebe. Ne dobře tak zpět k tématu.

-Jsi mi dlužná-

14. ledna 2009 v 21:09 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression





Tak po hodně dlouhé době přidávám BoD. Musím uznat, že je to po hodně, hodně dlouhé době... :) Ale snad jsem nevyšla s depresivního cvyku. :D Pište mi prosím komentáře a nepřehlédněte Druhou kapitolu k Old Memories.

-Jsi mi dlužná-

Začalo se ochlazovat. Bylo sedmnáctého prosince a ještě pořádně nesněžilo. Vždycky jen foukalo a dešťové kapky se rozbíjely o stěny skleníku. Tak tomu bylo i dnes. Právě jsme řízkovali Mimbulus Mimbletonia. Řízkování mě nebavilo. Byla to taková stereotypní práce. Uřízneš, zasadíš, zasypeš a další. Nasazovala jsem si právě ochranný plášť, rukavice z dračí kůže a chránič na obličej. Takový, který používají svářeči. Vzala jsem do ruky skalpel a odřízla jsem jeden nežit. Rostlinka ze všech ostnů začala stříkat zelené smradlavé fuj. To jsem sesbírala do kádinky a plnou kádinku jsem postavila na tácek. Nežit jsem zasadila, zasypala vzdušnou ,zalila a utěsnila. Kelímek se zasazeným nežitem jsem postavila na druhý tácek a vybrala jsem si druhou rostlinku. Byla to odporná práce. Když jsme s touhle maškarádou skončili, tak jsme se vydali, už čistí k hradu. Tím my, jsem myslela naší třídu. Mrzimor, který měl teď péči o kouzelné tvory, tak sbíhal dolů k hájence od Šafáře Rubeuse Hagrida. Havraspár tady nebyl. Tedy zatím…

+2.Poslední cesta tam

14. ledna 2009 v 17:43 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Ahojky. Tak internet nám opět jede. Přicházím s novou kapitolkou. Už tady je celkem vidět, jakého směru bude tahle povídka. Užijte si kapitolku. Musím letět. Zítra píšeme z matiky čtvrtletku, takže se budu muset ještě učit. Tyhle kapitolky k Old Memories jsou delší. Sama nevím, čím to je. Snad těmi dialogy. Neumím si to jinak vysvětlit. Na sedm stránek ve wordu u mě není normální. Mějte se nádherně. A omlouvám se za menší výpad. :)

Došli jsme k autu a po chvilce, až auto přestalo protestovat, jsme se rozjeli do širého světa. Tedy přesněji řečeno do Londýna. Kolem byla mlha a po chvíli mlhou prozařovaly slabé sluneční problesky. Bylo to okouzlující. Jeli jsme více než hodinu, když kontrolka benzínu začala blikat červeně.

+1.Zpočátku mlhavé ráno

1. ledna 2009 v 2:48 | Hannah Christopherová |  Old Memories


Nestihla jsem to dát sem v roce 2008, tak je to historicky první kapitolka u mě v roce 2009. Snad se vám bude líbit. Je to ta první k Old Memories. Tuhle kapitolku jsem měla vymyšlenou už od července. A až v lednu se sem dostala. No jo hold, tak už to asi je. Jak už jsem řekla, na nic se neptejte, vše bude vysvětleno. Příjemnou zábavu. A prosím, komentuje. Ať vidím, jestli to má cenu.
Vaše Admin... Šťastný nový rok!


1.Zpočátku mlhavé ráno

Náš příběh začíná ve Velké Británii. Přesněji řečeno v přímořském městečku Clevedon. Městečko se už od pradávna rozdělovalo, na dvě větší časti. Na zámku a podzámčí. Náš domek, přesněji řečeno vila, se nacházela na zámku. Naše vila byla stavěná ve viktoriánském slohu, měla dvě patra a její dveře, které ji dělily od rušné ulice, byly natřeny vínovou barvou. Čerstvě natřenou vínovou barvou. Vila měla mnoho oken (bílých oken, čerstvě natřených, bílých oken). Oken menších, větších, ale bylo zde i jedno enormní okno, okno, které kdysi osvětlovalo ložnici. Okno, ve vypouklé zdi. Okno, které dnes vlastnila jedna sedmnáctiletá dívka. Josephina Jonesová, se myslím jmenovala. Teda pardon, Jo Jonesová. Je na to velice háklivá…
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem