+3.Takový typický den ve stádu

16. ledna 2009 v 21:46 | Hannah Christopherová |  Old Memories


Ahojky, tak vám tady dávám další kapitolku. Měla bych už ale znova psát, protože mi zásoba kapitol pomalu ubývá. :) Napsala bych víc, ale moje mamka chce, abych ještě vyluxovala, takže to budu muset shrnout. Pište mi prosím komentáře, díky. :)

PS.: Snad se trochu posmějete. :D

3. Takový typický den ve stádu

"Tak vás milí studenti a milé studentky zase vítám v novém školním roce. Prosím, přivítejte nové studenty prvního ročníku." Jo, až tak. Až tak byl nudný, proslov Albuse bla bla bla Brumbála. Vždycky jsme s Di respektovaly Brumbála, jo, i respekt se v našem slovníku našel, takže do jeho proslovu jsme nemluvily, ale uvolnit atmosféru prvákům je snad slušnost, no ne? Prváci vešli do síně a po písni starého ušmudlaného klobouku se postupně zařazovali. Milovaly jsme umění. Hudbu obzvlášť… Když už odešel, k našemu stolu samozřejmě, poslední prvák, znovu se zvedl Brumbál. Mrkla jsem na Di, Di mrkla na mě. Mrkaly jsme na sebe. Ne dobře tak zpět k tématu.


"Prosím přivítejte našeho nového studenta sedmého ročníku Xenofiliuse Dunna. Přistěhovalého z Nizozemí." Většina, no dobře všichni vyprskli smíchy nad jeho křestním jménem. My s Di jsme byli v klidu, teda alespoň ona. Já jsem při zaznění příjmení vyprskla taky. Smíchy samozřejmě. No to je teda fakt nádhera.

Fill šel přes celou síň a hlavu měl v jednom ohni. Nebylo to tím, že by se styděl, ale spíš vzteky. Nikdo mu to nezazlíval. Síň pomalu utichla, když se dívali na okouzlujícího mladíka, Black zasténal, vím, že jsem to slyšela, který procházel síní. I Di zírala s pusou do kořán. Já, naopak od ostatních, jsem se začala smát ještě víc. Takový výtlem jsem neměla od minulé operace. Když kolem nás Fill procházel, tak mi už z očí kapaly slzy smíchu a rozplácla jsem se na stole, pořád otřásající se smíchy, a Fill se jen pobaveně usmál. Došel ke stolečku, sednul si na ni a položil si na hlavu moudrý klobouk. Po dvou minutách se otvor klobouku, kde měl ústa, otevřel a vykřikl.

"Nebelvír!" Holky začaly nadšeně ječet a kluci jen tleskali. Ha to máte za to.

Všechny se posouvaly, aby si sedl vedle nich, ale Fill už měl jasně vztyčený cíl. Přisedl si naproti mně a Di.

"Copak rytíři ztratil ses? Daleko od Londýna to jest." Zasmála jsem se svému vtipu.

"Nazdar karkulko. Představíš nás?"

"Jasně. Statečný rytíř, Prasátko, Prasátko, statečný rytíř."

"Prasátko? Josephino…!"

"Neříkej mi Josephino." Di na mě vyplázla jazyk.

Fill na nás pobaveně shlížel. Josephino?

"Tak mi neříkej Prasátko. Sama se pojmenuješ karkulka a co kdybych chtěla být karkulka já?"

"Tak máš, hold smůlu." Zašklebila jsem se pobaveně.

"Taková je pořád?" Nevím přesně, koho se Fill ptal, ale v tu chvíli to bylo přece jenom jedno.

"Ano." Odpověděly jsme svorně.

"Di Johansová Černá ovce rodiny."

"Ve skutečnosti se ale jmenuje Dianne…" Chtěla jsem vysvětlit, ale Prasátko mi skočilo do řeči.

"Di, jmenuju se Di." Křečovitě se usmála a kopla mě pod stolem.

"A tohle je Jo Jonesová…"

"Měl jsem to štěstí…"

"Černá ovce rodiny."

"Abys pochopil, co jsou Černé-"

"Nechceš rovnou sepsat přiznání?" Zabručela Di a sama se ujala vysvětlování.

"Černé ovce rodin, nebo rodiny, jak chceš, ve skutečnosti znamenají, nebo znázorňují-"

"Jo Jonesová a Di Johansová jsem opravdu přesvědčen, že můj monolog nikoho nezajímá, ale právě probírám složku školního řádu a byl bych nerad, kdyby, jste ho zrovna vy propásly. Uznávám, že vedete zajímavý rozhovor, ale jsem přesvědčen, že našeho nového žáka Černé ovce prostě nezajímají." Celý sál vybuchl smíchy, jen jsem se usmála na Di a obě jsme nahlas prohlásily:

"Souhlasíme s vámi, pane, tohle už se nebude nikdy opakovat." Naráz jsme se ušklíbly, a sál se znovu zasmál. Jo, naší slavnou větou vždy začaly školní operace Černých ovcí. A pokaždé se pro nás našla chvilka, v monologu Albuse Brumbála, kdy jsme ji mohly říct. Co se týče Černých ovcí, tahle otázka tady padala na začátku každého roku. A pokaždé jsme byly více než ochotné ji, naoko zdráhavě, sdělit všem na potkání.

"Jak už jsem říkal, školní řád visí v kabinetu školníka Filche a je volně k prohlédnutí." Ušklíbla jsem se na Di. Už není…

"A teď je čas na každoroční Bradavickou píseň. Zvolte si každý svou tóninu, svou melodii. Tři čtyři." Mrkla jsem na Di a tak jsme začaly zpívat. Nad Brumbálem se vznášela slova vyrytá ve vzduchu.

"Bradavice, Brada Bradavice,
každý z nás chce vědět víc, než ví,
ať jsme ještě hloupí jelimánci,
nebo nám už vlasy šediví.
Našim hlavám může nejvíc prospět,
když se tady něco naučí,
teď je v nich vzduch a spousta much,
prachu a starých pavučin.
Učte nás všechno, co za to stojí
a co leckdo z nás už zapomněl,
pomozte nám a každý sám
zvládne víc, než by vůbec měl.

Skončily jsme úplně poslední, s melodií velmi pomalého pohřebního pochodu. (Vtip převzat z prvního dílu HP, od J.K.Rowlingové). No jo hold, nedalo nám to.

"Tak a teď, dobrou chuť." Pronesl Brumbál slavnostně a na stolech se rozprostřelo mnoho jídel. Sama jsem sáhla po obloženém chlebu a pustila jsem se do jídla.

*

Po nějaké té hodince…

"Myslím, že si dám den, dva. Dvacet by asi nestačilo." Upozornila mě Di a nechtěně do mě vrazila ramenem.

"Myslím, že nepohrdnu ani třetím." Škytla jsem a matonožně jsem vyběhla schody jako kamzík. Dobře, tak ne jako kamzík, ale jako velmi, velmi unavený slon.

Di se otočila a zamávala na Filla. "Dobrou noc." Zašeptala, zakřenila se a vyběhla za mnou nahoru do posledního patra Nebelvírské věže, kde měli pokoj poslední ročníky.

*

Před dvaceti minutami…

"Pořád si mi ale neřekla, co jsou Černé ovce." Fill už nebyl tak tolerantní, jako zezačátku, nelíbilo se mu, že si z něho utahujem. Ale komu by se to líbilo, že? Nám…

"Tak si vezmi, viděl si někdy černou ovci?" Zeptala se Di vážně, ale všichni, až na Filla, jsme věděli, že se v duchu děsně dobře baví. Ještě ji tolik neznal, tak proč toho nevyužít?

"Ne."

"Tak vidíš."

"Co mám vidět."

Di si napíchla na vidličku brambor a ukázala na něho. "No přece to, že jsme výjimečné."

"Vy jste sestry?" Zeptal se a obě jsme se na sebe záhadně usmály.

"Jasně, pokrevné." Řekla jsem a obě jsme mu ukázaly ukazovaček a na něm maloujizvu.

"Jděte do háje." Svorně jsme se zasmály, ale on se zeptal první. Lily kousek od nás se jen tiše smála a nikdo ji neviděl. Samozřejmě až na Pottera, ale uprchlíky z Blázince nepočítáme.

"Tak ale teď fakt."

"Fajn, řekl sis o to sám." Řekla Di.

"My jsme strašně tajná organizace, pod názvem Černé ovce a naše operace jsou taky super tajné." Prohlásila Di záhadně. Samozřejmě se v duchu smála. S tou ČADU (Čarodějnická akademie dramatických umění) jsme to mysleli vážně.

"A proti komu jsou ty operace?" Zeptal se a asi ho to zaujalo, i když tu první část s tajnou organizací prokoukl hned. Jo, Brumbál taky neumí držet jazyk za zuby.

"Víš, na světě, teda spíš tady v Bradavicích jsou čtyři skupinky lidí. No možná pět, ale teď Zmijozel nepočítáme." Řekla Di a blýsklo se jí v očích.

"První jsme my. Já, Di, Lily a tj. ty normální." Fill se zasmál, nevím proč, zrovna tahle část vůbec vtipná nebyla.

"Druhá část jsou všichni holky v okruhu dvou kilometrů, tam totiž končí Bradavické pozemky, až na Beccu, která je neutrální a tj. Barbie." Pokračovala Di.

"Třetí část je Black, Debil."

"A čtvrtá je Potter, Pettigrew a Remus, Totiž totální blázni." Řekla znova Di.

"A co ostatní?"

"Ti nás nezajímají."

"Aha. A proč zrovna totální blázni, Barbie a já nevím co." Podívala jsem se na něho pohledem typu -Se přesvědč.- Ukázala jsem doprava na Blacka, který seděl a živě se bavil s Potterem a Lupin s Pettigrewem mu naslouchali, teda Peter se cpal a absolutně nedával pozor, ale to se do bláznů počítá taky, ne? V okruhu nich seděli děvčata a pohledem typu -To je ten nejsladší bonbonek, kterého jsem v životě viděla, asi ho sežeru - se dívaly na Blacka.

Fillovi to asi nepřišlo divné. "No a?"

Podívala jsem se na Di, a pohledem jsem ji naznačila, že je to beznadějný. Vstaly jsme.

"No ž. Časem na to přijdeš sám."

"Počkej, proč má Black ovázanou hlavu?" zasmála jsem se.

"Protože škemral o pití u špatných lidí." A spolu s Di jsme se dopotácely do společenky.

*

Když jsme se doplazily do postele, tak jsme, naoko, usnuly. Hned, jak byl slyšet chrápot našich spolubydlících, tak jsme otevřely oči. Posadila jsem se na koberec a pochvíli se zvedla i Di.

"Máš to?"

"Jasně, šlohla jsem to svý sousedce. Víš Niedilový. Má toho v garáži plno. Je hotová pyromanka."

"Nebo spíš její syn."

"Nebo."

"Tak ukaž." Vytáhla jsem zabalený balíček z tašky.

"To je ono?"

"Ne, asi voda po holení, ne?" Protočila jsem panenky.

"Cože?" Di se na mě nechápavě podívala. "A k čemu?"

Protočila jsem panenky. "Sarkasmus."

Di se zamračila a rozbalila balíček. "To si děláš srandu, tolik?"

Rozzářila se. "Jo jo, tolik. Nemohla jsem pobrat všechno. Bylo by to moc nápadný. A to je jenom dvacetina."

"Fajn, já mám zase tohle, dělala jsem to celý prázdniny." Řekla a vytáhla špagát.

"Super, tak tohle by, jsme měly. Máš ještě nějaký nápad?"

"Nápad?" Di se zasmála a zároveň záhadně usmála. "Máš ráda Španělsko?"
_______________
By Deviantart.com


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dincie Dincie | 17. ledna 2009 v 13:08 | Reagovat

Já jsem si to myslela, že to nebude s tím Fillem jen tak...:-)) u těch prasátek jsem se posmála...a vlastně to bylo celé legrační!!! :-)) Už se těším, co Jo s Di zase vymyslí...ty černé ovce jsou fakt skvělé!!!  :-))     :-))        :-))

2 passia passia | E-mail | Web | 17. ledna 2009 v 13:32 | Reagovat

8-D dobree tesim sa na dalsiu kapcu

3 miriela miriela | Web | 17. ledna 2009 v 19:35 | Reagovat

:D teda zaujímalo by ma kde berieš toľko šialených nápadov :D

4 AhogSnonge AhogSnonge | E-mail | Web | 25. srpna 2017 v 22:47 | Reagovat

This condition is very restricted to the reproductive system and can have several causes such as a response to injury or abnormal the flow of blood inside testicles.  Use these circumspectly however, because they may lower blood sugar levels, which is an inadequate effect in men whose blood sugar levels are properly balanced.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem