+4.Pozor ovečky, černé se blíží

25. ledna 2009 v 13:51 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Tak jste se konečně dočkali. Konečně jsem přidala další kapitolku. Teď budou kapitoly přibývat pomaleji, protože píšeme velké množství písemek příští týden. Takže uvidíme, kdy budu mít čas. :) mějte se fanfárově. :)

4. Pozor ovečky, černé se blíží


Když jsme se probudily, všechny holky byly vzhůru a oblékaly se. Včera jsme s Di seděly do noci a jen jsme tak tlachaly. Až když přišla s otázkou, s kým teď vlastně chodím, jsem rozhovor utnula a šly jsme spát. Jediné, z čeho si ze mě Di dovolila utahovat, byl můj soukromý život, ostatně jako třeba teď. Konec konců byl to její nápad. Tak ať ze mne neděla vola.


"To tak se nedělej, je to Mat, nebo snad Jerry?" Zahihňala se.

"Dianno, já tě varuju." Zavrčela jsem, když jsme šly na snídani.

"Gregory, Michael, nebo snad Nicholas?" Di se zatvářila naoko zděšeně. Di byla školní drbna nejvyššího stupně. Ale tohle opravdu nikde nevyštrachala. Kluci nebyli tak pitomí, aby někomu říkali, že chodí semnou. Ale hned potom, co se semnou rozešli, to samozřejmě někomu řekli. Idioti. No nic, už to nikomu neřeknou. Uvidíme příští pololetí. Muhehehe…
Byla jsem zticha, i když si k nám přisedl Fill.

"Henry, Gazdovski nebo ještě pořád Dean?"

"Gazdovski? Kdo to je?" Zeptal se Fill.

"To pako za tebou, co se tak pořád tlemí." Odpověděla jsem nakvašeně, a když jsem dostala rozvrh, tak jsem zároveň dostala hysterický záchvat. Zítra máme sedm hodin v kuse a dneska dvouhodinovku lektvarů. S tím se bude muset něco udělat.

"Di, vidíš to, co já?"

"Bohužel…"

"Jdeme." Kývla jsem hlavou a spolu s Di jsme vypadly ze síně bez snídaně.

"Kam jdou?" Zeptal se Fill po našem odchodu Lily.

"Trochu si pozměnit rozvrh." Řekla, jakoby nic Lily.

"Trochu si pozměnit rozvrh? Jak to myslíš?" Lily se na něho podívala typem- To už ti to nedošlo?-

"Tak jak to říkám." Řekla, sebrala si věci a odešla na první hodinu Přeměňování.
Mezitím jsme mířily do kabinetu prof. McGonagallové, se stejným úmyslem, jako loni a předloni atd. Odemkly jsme si a vstoupily jsme do jejího kabinetu. Na nástěnce nad stolem vysely rozvrhy všech tříd. Jako zástupkyně ředitele měla na rozvrhy dohlížet, jenže teď a ještě zbývajících deset minut bude na snídani rozdávat okopírované rozvrhy. Vzala jsem do ruky hůlku a začala jsem si seznam měnit. Zítra budeme mít jenom pět hodin.

"Di, chceš chodit na lektvary zítra nebo dneska?"

"Dneska se mi nechce." Vygumovala jsem políčko na dnešním rozvrhu u obou dvou. Máme dvouhodinovku volno.

"Den D?"

"Čtvrtek, v pátek máme dycky tresty, ne? A ve středu nemůžeš."

"Ok, a ZD?" Zeptala jsem se.

"Pátek." Odpověděla Di a hrála i s obraceči času na profesorčině stole.

"Pátek? Jsi normální? Jak můžeš mít v pátek ZD, víš, jak budeš utahaná a ještě budeš mít večer trest."

"Mám tohle, udělala jsem to předevčírem, aby to bylo co nejčerstvější."

"Čirou?"

"Jo, s čirou barvou." Lektvar, co mi podávala, měl čirou barvu, a pokud tohle čte nějaký mudla, vysvětlím mu, že lektvar s čirou barvou je něco jako energetický nápoj v barelech.

"Fajn, takže Zastírací den máme v Pátek." Tak to by bylo. (Zastírací den jsme měly vždy jednou za týden. Byl to den, kdy jsme si vynahradily hodiny. A to tak, že jsme strávily hodiny v konzultantských hodinách. Učitelé tam do nás všechno hustili, a my jsme měly čisté svědomí, že jsme si všechno nahradily. Všechno to škádlení učitelů samozřejmě.) Ještě jsem přidělila pár hodin Pobertům navíc a bylo to. Remus sice nebyl takový, jako zbytek Pobertů, rozhodně měl smysl pro náš humor, ale jedna, dvě hodiny. Možná i tři navíc mu jen prospějí. Aby ale počet hodin odpovídal, tak na středu jsem jim všem dala po jedné hodině. No někdy volno mít musí.

"Jsem, co ty?"

"Ok."

"Čas?"

"Čas je něco magického a zároveň tajupl-" Podívala jsem se na ni a tak zmlkla. Podívala se na svoje magické digitálky.

"Tři minuty."

"Fajn. Jdeme." Se začátkem roku, což bylo přesně za čtyři minuty, se rozvrhy upevnily a nedalo se s nimi hýbat ani měnit pořadí. Což se hodilo. McGonagallová tady bude za tři minutky a to my už budeme daleko pryč. Minuta ji nebude stačit, aby si toho všimla. Trpí velikou dlouhodobou sklerózou. Takže vždycky zapomene, že jsme to udělaly i minulým rokem. Teprve až hodiny odbijí osm, zkontroluje všechny rozvrhy, pleskne se do čela a zakleje nás. Nic se nám pak nemůže stát. To, že máme, na rozvrhu volnou hodinu přece znamená, že ve škole být nemusíme. A my že porušujeme školní řád…

Vyšly jsme na chodbu a prudce jsme zatočily doleva. Před námi se totiž objevila McGonagallová. Když jsme došly do společenky, tak jsme odešly nahoru pro košťata. Venku to jen svítilo sluníčkem. S úmyslem trénovat jsme vyletěly otevřeným oknem ven. Hrály jsme jako odrážečky v Nebelvírském týmu. To že byl Potter v týmu jako kapitán, mělo sice fůru mínus, ale taky jedno velký plus. Vždycky jsme pod jeho taktikou vyhráli.

Než se slunce vyhouplo nad naše hlavy, seděly jsme s Di ve Velké síni u oběda. Zatím tady nikdo nebyl, ale to bylo jen dobře. Kdyby Di netrpěla velkým situačním stihomamem, asi by, jsme tady probírali jinčí věci, než Diannin samovzdělávací brk. Po chvilce k nám došel rozzuřený býk, teda Black.

"Jonesová, co tohle má být?" Zeptal se a těsně před oči mi dal nějaký papír, který v předstírané křeči držel v ruce.

"Rozvrh?"

"Ne, fakt, to jsem si nevšiml, protože já jsem v životě nechodil na věštění z čísel." V duchu se mírně pousmál.

"Máš co dohánět." Nadhodila jsem.

Black přivřel oči. "No počkej Josephino, Tohle si odneseš."

"Budu se těšit." Usmála jsem se. A opravdu jsem se těšila.

*

Na konci týdne, když jsem vytírala smetákem s hadrem podlahu, jsem přemýšlela. Ano přemýšlela jsem. Co první. Španělsko by mělo být na začátku, to je víc akční. Ale zase DOorS jsou zase vtipnější. Nemůžeme si totiž vybrat.

"A kterou volíš ty?" zeptala jsem se Di, která mohutně zívla.

"Já volím postel."

"Jsi nechutná."

"Děkuji."

"Teď ale vážně, já jsem asi spíš pro Španělsko, asi…"

"No já asi taky, ale víš, záleží na tom hodně věcí, pokud nám Charlie nesežene zásoby, tak budeme muset se spokojit s DOorS. Zítra mu zavolám." Kývla Di.

"Jo, volala jsem Dominice a Lauren." Oblíčej se mi roztáhl do širokého úsměvu.

"A?" Zeptala se Di, která ke mně byla otočená zády, takže můj spokojený úsměv nepostřehla.

"Prý že si na nás udělají čas." Di s otočila úplně rozzářená.

"Fakt?"

"Ne, byly hrozně naštvané, ať je už neotrvujem." Protočila jsem oči.

"Cože?" Nechápala.

"Sarkasmus…"

"Aha…Super."

"Taky mám takový pocit."

"Tento rok bude vydařenej." Prohlásila Di a vytáhla hůlku.

"Jo, jo. Naprosto s tebou souhlasím."

"Pulirexo." Řekla Di a vyčistila zbytek plochy chodby dosud ani nedotknuté hadrem.

"Tak já jdu spát, už mě to fakt nebaví, mimochodem, už vím, co dáme Lily a Tajnýmu k Vánocům." Usmála jsem se.

"Jo? A co?" Vykročily jsme chodbou vpravo.

"Myslím, že by se jím hodilo tohle." Řekla jsem a pozvedla jsem paži, aby Di viděla, na co ukazuju.

"Jo, myslím si to samý." Řekla Di a společně jsme se vydaly blouznit po hradě, aby nikomu nepřišlo divný, že máme trest tak rychle za sebou.

"Stejně nemůžu uvěřit, že to tak rychle uběhlo. Sedmý ročník…"

"No jo, a divím se, že se nám to zatím neprovalilo." Usmála jsem se.

"O tom ani nemluv."

*

Lily seděla ve spolčence, a učila se. Teda, učila se dokud za ní nepřišel Xenofilius Dunn a nezačal se jí vyptávat. To neměla ráda. Jako tajný konzultant Černých ovcí nesměla ani ceknout a to ji dělalo občas problémy.

"A proč vlastně bydlí Jo sama." Vyzvídal z jinačího konce, to bylo dočasné dobré znamení.

"V pěti jí zemřela matka a v jedenácti otec. On nebyl moc spolehlivý. Když si ji pozval Brumbál do kabinetu, neobjevila se pak další tři měsíce. Chtěli k ní sice přidělit chůvu, nebo ji dat do děcáku, ale chůva podala výpověď dva dny poté a do žádného děcáku jí nevzali." Lily se tiše uchichtla, ale Fill, který byl duší mimo si toho nevšimnul.

"A co myslí těmi operacemi?" Lily se proti své vlastní vůli musela ušklíbnout. Tohle přesně byla otázka, které by se z radostí vyhnula.

"To se prostě jednou sejdou a pár dní nevylezou z ložnice a za pár dní se zase objeví na hodinách. Týden na to pak rozjedou své první plány. Živě si vzpomínám, na jejich první operaci By očko, se to jmenovalo. To bylo ještě v době, kdy neuměly střílet. A bylo to asi měsíc po tom, co se Jo vrátila z pohřbu svého otce." Lily se musela usmívat.

"Začalo to takhle. Jednou, když byly Vánoční prázdniny, se většina lidí zdržela v Bradavicích, nevěděla jsem proč. V té době o Černých ovcích nikdo nic nevěděl a tak toho velmi velkoryse samozřejmě využily. Tou dobou jsem znala v Bradavicích málo studentů. A bavila jsem se jenom se Severusem." Lily se při té vzpomínce sevřelo hrdlo, ale pokračovala dál. " No a ten se o tyhle věci nezajímal, nebo nechtěl, abych se s takovými lidmi bavila, nebo to nevěděl a tak jsem se jednou vydala k nástěnce a přečetla jsem si velký bílý papír, kde byl uprostřed třemi řádky napsán stručný obsah historicky první operace. Myslím, že si ho holky tajně schovávají. Byla to nabídka na taneční kurz v komnatě nejvyšší potřeby. Nikdo nevěděl, kdo jsou ty Černé ovce, nikdo nevěděl, kolik jim je, jestli jsou to děvčata, nebo kluci. V té době byl známý jen spolek Luciuse Malfoye a taky už se rozrůstala parta Pobertů. Ale o Černých ovcích jsme slyšely prvně. Jako první ročník jsem samozřejmě na večírek nemohla, ale to mi bylo v tu dobu jedno. Šla jsem na ten kurz. Byla jsem zvědavá," Lily se uvnitř smála. Taky by mohla jít na ČADU, kdyby tolik nestála o místo na ministerstvu jako bystrozorka. V té době totiž věděla o Černých ovcích všechno, teda alespoň si myslela, že věděla všechno. Dodnes neví všechno. "U vchodu, co si pamatuju, stál jeden kluk z páťáku, kterého Ovečky najaly, a zaplatily mu. Vstřícně se usmíval a vybíral vstupné. Kdyby tam stály holky, tak by asi nikdo nešel dovnitř. Nikdo by totiž nechtěl věřit, že je jedenáctileté holky naučí tancovat. Ovečky jsou ale opravdu umělecky nadané, teda až na Diannin zpěv. Zpívá příšerně. No ale tančit uměly snad už od narození. Když jsem vešla, uslyšela jsem tichou, rychlou a rytmickou hudbu. Uprostřed byl velký parket a někde na stole byla nádoba s pitím a skleničky. Na parketě tančily Jo s Di. Měly zavřené oči a tančily valčík. Ani jednou s nikým nepromluvily, nikomu nic neřekly, jen tancovaly. Bezchybně. Ozvalo se pár nadávek typu- Jděte do háje, nebo ať jim vrátí prachy. Nikdo ale neodešel. Když se na ně dívali, poznali, že opravdu nejsou žádné amatérky. Když písnička skončila, zaujaly holky zase odlišné pozice a tančily Valz Postupně vystřídaly všechny tance. My, naprosto nezkušení jsme se pomalu chytaly, odkoukávaly jsme od nich kroky, úchyty, otočky atd. Po pěti hodinách jsme začali tančit tango. To bylo ze všeho nejhorší, holky se tvářily tak vážně, dodnes si to pamatuju a dodnes to umím. A nakonec, když už jsme s vysílením sotva stály na nohou. Holky otevřely oči, ušklíbly se a začaly stepovat. Pár jedinců se zvedlo a odešlo, ale většina zůstala a sledovala je. Jen jsme se dívali. Neměli jsme sílu na to, abychom se zvedli, natož abychom stepovali. Do dvou hodin byly Černé ovce proslavené po celých Bradavicích, jako výborné tanečnice. A to přesně Ovečky chtěly, aby si každý myslel, jak jsou úžasné a jací jsou to andílci. Do tří hodin bylo video a fotky uveřejněny všude a do dvou dnů se jim už každý vyhýbal a nikdo s nimi nechtěl mít nic společného. Dobrou pověst, v pravém slova smyslu, si nedokázaly udržet." Lily se ušklíbla a znova se začetla do knížky. Řekla toho opravdu hodně. Tahle vzpomínka byla jedna z těch nejlepších, které měla, pokud nepočítala milovský svět. A potřebovala to už dlouhou dobu někomu říct. Konečně měla možnost.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 25. ledna 2009 v 13:52 | Reagovat

Heh tá fotka je bombová :D a aj tákapitola nemá chibu :)

2 Dincie Dincie | 25. ledna 2009 v 14:50 | Reagovat

Tak to se ti zase povedlo!!! S těmi rozvrhy to nemělo chybu!!! Máš fakt skvělé nápady a umíš z toho udělat legraci...:-)) :-D :-)) Hmm....konečně se Černé ovce vyjasňují..:-))

3 miriela miriela | Web | 25. ledna 2009 v 16:21 | Reagovat

to s tými rozvrhmi nemalo chybu :D záver som trošku nepochopila, ale snád sa časom tie čierne ovce vyjasnia ešte trochu viac :)

4 passia passia | E-mail | Web | 28. ledna 2009 v 19:47 | Reagovat

to co jeee aj ja si chcm takto menit rozvrh tsss ale ten koniec som tiez celkom nepochopila btw

inak super kapca

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem