-Nelze jinak, aneb vyčerpávající výuka-

19. ledna 2009 v 18:27 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression


Ahojky, zase další kapitola k BoD. Budu muset zase začít psát. Kapitoly mi opravdu docházejí. Inu, není čas...

-Nelze jinak, aneb vyčerpávající výuka-

Byl víkend. Dost sychravý víkend a první sníh se ladně snášel k zemi. Byla jsem strašně naštvaná. Ve středu jsem byla za Brumbálem ho ujistit, že se o sebe opravdu umím postarat, a místo toho, aby mi odvázal kotvu, která se právě táhla za mnou, mi udělal velké kázání na téma Chris. Takže teď se za mnou táhl ležérně Black, připoutaný kouzlem trvalého přilnutí na pět hodin a na deset metrů. To, že by se mi chtělo snad na záchod Brumbál zjevně přehlédl. Šla jsem co nejrychlejším tempem, a modlila jsem se, ať nebude chtít Black zůstat v Prasinkách déle, než si vybere společenský hábit. To poslední, co bych si přála, bylo sedět u Třech košťat a popíjet máslový ležák, zatímco tam Black nasává. Jak naivní představa. Najednou do mě něco neviditelného narazilo. Byla to spíš neviditelná hradba. Ihned mi došlo, co to je.


"Blacku, pohni si." Zakřičela jsem deset metrů za sebe. Black se zastavil s Potterem na kus řeči a společně se něčemu smáli. Fajn, chtěl to, tak to bude mít.

"Wirgadium leviosa." Ukázala jsem na Blacka hůlkou a on se vznesl do vzduchu. Překvapeně sebou trhnul a začal kopat nohama, jako by mu to mělo pomoct. Hůlkou jsem pohnula tak, že se ocitl o deset metrů přede mnou.

"Hej, co to děláš?"

"Snažím se pohnout tvojí kostrou, když to neumíš sám." Vysvětlila jsem. Teď vytáhl hůlku on a udělal to samé semnou. Posouvali jsme se tak až do Prasinek, takže jsme měli velký náskok před ostatními.

"Ty jsi prostě totální idiot Blacku, víš to?" Zeptala jsem se, ale v duchu jsem se smála.

"Ty jsi si, s tím začala." Upozornil Black a vstoupil, do salónu madame Malkinové, měla dvě pobočky, jednu v Londýně na Příčné ulici a jednu tady v Prasinkách.

Okamžitě jsem zamířila do dámského oddělení a Black zamířil do pánského. Krám nebyl nijak velký a tak deset metrů bohatě stačilo. Byly tam regály s šaty, hábity, sukněmi a košilemi. Podívala jsem se na regál se šaty a chňapla jsem po jedněch. Byly, překvapivě, černé, s květinovým vzorem na hrudi, vyšívaným černou nití. Bez ramínek. Vyzkoušela jsem si je a nechala jsem si je rovnou zabalit. Když jsem měla zaplaceno, podívala jsem po Blackovi. Držel před sebou dva obleky. Tmavě modrý a černý.

"Blacku pohni, nemáme na to celej den."

Black sebou trhnul. "Cože, ty už seš?"

"A vidíš, že bych snad nebyla?" nadzdvihla jsem obočí. A podívala jsem se na něho trpělivě, jako matka na půl roční děcko.

"No, většině holek to strašně trvá."

"Tak to asi nejsem většina holek." Zabručela jsem a sedla jsem si na plastovou židli.

"Tak mi poraď a všechno bude mnohem jednodušší." Zasmála jsem se.

"Ty chceš, abych ti pomohla jo. Ha ha, dobrej vtip." Zasmála jsem se. Black se na mě vražedně podíval.

"Ten černej." Přikývla jsem.

"Myslel jsem si to."

Zaúpěla jsem. "Tak když sis to myslel, tak ses nemusel tak blbě ptát." Věděla jsem, že tím, co hodlám udělat, pomůžu Blackovi, ale nemohla jsem odolat. Vytáhla jsem váček s penězi.

"Kolik to dělá?"

"Devatenáct galeonů." Řekla prodavačka a zabalila společenský oblek.

"Co to děláš?"

"Kupuju ti oblek."

"A proč jako, myslíš, že na nějaký oblek nemám?"

"To rozhodně ne." Pobaveně jsem se usmála.

"Jen, než by, jsi vytáhl peněženku, byli by, jsme tady do stmívání."

"Jen se přiznej, kdo to platil." Prokoukl mě. Ušklíbla jsem se a vešli jsme do zimy.

"Moje milovaná matička přece." Black se srdečně rozesmál.

"Aha, už je mi všechno jasné. Hele, kam jdeš?" Odbočila jsem totiž doprava, zpátky k hradu.
"Zpátky, než mi umrznou všechny končetiny."

"Tak na to zapomeň. Mám ještě hodně plánů."

"Tak na to zapomeň ty." Chtěla jsem vytáhnout hůlku z kapsy, ale nebyla tam. Poslední dobou se mi hodně ztrácí.

"Nehledáš náhodou tohle?" Zeptal se pobaveně a točil s moji hůlkou, jako s mažoretskou tyčkou.

"Zloději." Jen se zašklebil a šel k Taškáři. Naštěstí to nebylo daleko, takže bych tam teoreticky nemusela ani jít, ale jelikož tam byl Black dlouho, došlo mi, že asi úmyslně dlouho, tak jsem vešla dovnitř, aby mi neumrzly končetiny. Je to jeden velký debil.

"A hele, Zibové se zachtělo Taškáře." Ušklíbl se Black. Vedle vchodu byla jedna maličká židle a tak jsem se posadila.

"Ne, Quackenzibové je zima." Uvedla jsem na pravou míru. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla jsem různé lahvičky s lektvary, a prostě různé serepetičky. Zvadla jsem se teda a podívala jsem se do jedné vitríny. Bylo tam jedno zelené stéblo trávy na hedvábném polštářku. A pod ním byl štítek.

"Když se naše jedinečné stébelko trávy setká s půdou, vyroste vám během dvaceti minut, svěží, zelený, nezničitelný trávník. Praktické pro zahrádkáře, majitele volných ploch, nebo vlastnitele famfrpálových hřišť." Stálo tam.

Zajímavé. Vedle ve vitríně byly nápoje lásky… ty jsem přeskočila. V další vitríně byla sběratelská, miniaturní sada míčů na famfrpál, s figurkami všech hráčů Anglie a Irska, a všechny košťata dosud vyrobené. Za mastnou cenu. V další byly bomby hnojůvky a další věci, které jsem si ale nestačila prohlédnout, protože Black už zase šel jinam a nesl pod rukou objemnou krabici. Nemohla jsem jinak a tak jsem se teda otočila a pachtila jsem z krámu ven. Venku jsem zase zatočila doprava.

"Ne, ne. Teď půjdeme do Medového ráje." Zakroutil Black hlavou. A rozhodně přešel ulici. Začalo už mě pěkně namíchat, jak muselo být pořád po jeho. Ale co jsem mohla dělat jiného. Bez hůlky jsem úplně bezbranná a to mě děsilo ještě víc.

Vešli jsme a první co jsem ucítila, byla vůně pražených mandlí a potom hned všechny různé smíšené vůně. Bylo mi z toho všeho špatně. A tak jsem stála u vchodu a čekala, až si Black nakoupí. Když jsme vyšli ven, už jsem nic nenamítala a nechala se vést Blackem ke Třem košťatům. Tak jsme se nacpali k jednomu prázdnému stolu. Po chvíli tam přišli i Potter s Lily, na kterou jsem se naštvaně zamračila. Jen se omluvně usmála a sedla si. Když se Black nedíval, nebo spíš už měl v sobě dvě skleničky medoviny madame Rosmerty, a tak moc nevnímal. Vytáhla jsem mu z kabátu dvě hůlky. Jednu jsem strčila do kapsy a druhou, moji, jsem chytla do ruky.
Vstala jsem a odešla jsem ke dveřím, nadzvedla Blacka a spolu s poloopitým, protestujícím Blackem jsem se vydala k hradu. Konečně jsem měla zase nad sebou kontrolu. A toho myslím zašiju někde hluboko, aby se už nikdy neprobral. Nebo spíš, aby se odtamtud nikdy nedostal. Posadila jsem ho do jednoho přístěnku na košťata, ale pak mi došlo, že bych musela být někde poblíž. Chvíli jsem přemýšlela, a po chvíli se mi rozbřesklo. Dostala jsem geniální nápad. Jak se ho nenápadně zbavit a zároveň poškodit jeho pověst. Usmála jsem se a vyšla s ním do čtvrtého poschodí. Tam jsem zabočila doleva a vešla jsem do knihovny. Posadila jsem ho do jednoho křesla a podala jsem mu nějakou knížku. Byl asi opravdu opilý. Ti dnešní chlapi vůbec nic nevydrží. Za chvíli usnul a já jsem si v klidu otevřela rozečtenou knížku a dala jsem se do čtení. Když bylo půl druhé, tak jsem vstala a v naprostém tichu, rušeném pouze chrápáním Blacka, jsem odešla do ložnice se převléct z mokrých šatů. Když jsem konečně sešla po schodech do společenky, zašila jsem se do jednoho křesla co nejdál v rohu. Bylo tam chladno, a tak jsem si přitáhla svetr v barvě inkoustové modři víc k tělu a začetla jsem se do mého oblíbeného Shakespeara.

*

Ležela jsem na posteli a přemýšlela jsem o mém utrpení. (N/A: Ha, ha, ha… :D) V pokoji byla ještě Lily a rozčesávala si vlasy. Celou dobu sebou trhala. Jako kdyby měla nějaký tik. Jako by se nemohla rozhodnout. Po chvíli se ale otočila a upřela na mě své oči.

"Víš, já jsem to nechtěla kecnout, ale když mi to James řekl, byla jsem vyděšená. A sama víš, jak zbrkle reaguju… Promiň." Řekla a pak ještě dodala, "Můžu pro tebe něco udělat?" Málem jsem se rozesmála, ale udržela jsem, tak, tak, vážný obličej.

"Naučíš mě tančit." Tohle byl můj zásadní problém.

"Cože?" Nechápala Lily.

"Naučíš mě tančit?"

Asi si myslela, že si dělám srandu, protože se rozesmála. Našpulila jsem uraženě pusu a ona hned zmlkla. "Myslíš to vážně?"

"Smrtelně."

"Fajn, takže vstáváme."

"Teď?" Divila, jsem se, že na to jde Lily tak zbrkle.

"No jasně. Zítra už jsou Vánoce." Přikývla Lily. Poslušně jsem vstala.

"Takže dívej. Nejdřív se naučíš kroky." Řekla a ukázala mi valčíkový krok. Tak toto bude peklo…

"Á raz, dva, tři. Dva, dva, tři. Tři, dva, tři. Raz, dva tři. Dva, dva, tři. Tři, dva, tři." Opakovala pořád dokola Lily. Už mi to postupem času lezlo na mozek. Á raz, dva tři…

"Tak, teď já jsem jako chlap, takže jednu ruku mi dej na rameno a druhou ti chytím. Je to, to samé. Budu tě vést." Chytila mě a začaly jsme tančit. No. Tančit je dost nepřesný termín. Já jsem totiž tuhá jak prkno. A nevím, jestli takový tuhý prkno umí tančit.

"Uvolni se… ne tak moc, nebo se tu sesypeš." Lily byla připravená a nabitá nadšením, že pro mě může něco udělat. Kdybych tak moc nesnášela tanec, asi bych byla taky nadšená, že se to můžu konečně naučit. (N/A: Takový sarkasmus. :D)

"No vidíš. A teď zkusíme otočku."

"Ne, počkej. Nech toho… Uaa!" vyjekla jsem, když mě Lily otočila. Ne, že by, jsem spadla, právě že jsem nespadla. Nic se totiž nestalo.

"Musíš se otočit."

"Cože?" nechápala jsem.

"Dívej, prostě v tom samém tempu, v tom stejném kroku se otočíš. Takhle." Lily se otočila a totálně jsem nechápala, jak to dělá. Zmateně jsem se na ni dívala.

"Tak a teď ty."

"Ale já vůbec netuším jak-"

"No takhle…" Lily si přede mě stoupla, "Chytni mě za ramena a dívej se mi na nohy."Nemohla jsem uvěřit, že tohle podstupuju. Celých sedmnáct let jsem se tomu úspěšně vyhýbala, ale teď se hned všechno zvrtne v jediném měsíci. Black mě měl nechat zemřít. Už tohle mi připadá jako umírání…

"Lily já si nejsem jistá-" Ale to už se Lily otočila a já s ní.

"No vidíš, a teď to zkus sama." Otočila jsem se.

"Tak a teď pojď sem a zkus to semnou." Zaujaly jsme taneční pozici a začali jsme obvyklým tancem a pak se Lily pohnula tak, že jsem se otočila přibližně o sto osmdesát stupňů. Bylo to ucházející.

"Tak a teď zkusíme třeba Keiwn." (N/A: Nevím, jak se jmenoval ten tanec v HP 4, a tak jsem ho pojmenovala podle sebe. Ale jen aby, jste věděli, že je to on. J)

"Fajn, a nestačil by jeden?" Zaúpěla jsem. Ne, že bych se nechtěla naučit tančit, v rámci nutnosti, ale jeden by snad stačil, ne?

"Jeden? Ale kdepak. Pět nejméně." Nádech výdech. Fajn, ale hned po plesu to musím zapomenout. Nesnesla bych takové vzpomínky.

Na konci dne jsem už uměla všechny, s výjimkou Tanga. To nebylo možné, ale Lily tvrdila, že ten se tam stejně tančit nebude, protože ho stejně většina lidí neumí. Tak jsem se na ní zase naštvala, proč mi to řekla až po hodinové výuce Tanga. To bych si mohla odpustit pár mozolů na nohách a Lily zase pošlapané nohy. Na postel jsem lehla vyčerpáním a okamžitě jsem, ve zpoceném oblečení, usnula.

Ráno to nebylo o nic lepší, omyl. Bylo to o hodně horší. Probudila jsem se totiž ulepená potem s šílenou migrénou a bolestí páteře a dolních končetin. Bylo to k nevydržení. Moje zásoba účinných lektvarů dospěla k chudému číslu- 0. Bylo to velice depresivní.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miriela miriela | Web | 20. ledna 2009 v 17:09 | Reagovat

:D haha to jak sa navzájom levitovali bolo super :D a aj jak ju učila tancovať... tedaa :D

2 Dincie Dincie | 21. ledna 2009 v 10:50 | Reagovat

Tak se Loreline přece jenom začala učit tančit...to mě překvapila, nečekala bych, že se do toho pustí...:-D S tím Blackem a vodítkem jsi to pěkně promyslela je to legrační...pěkná kapitola...už se těším na ten ples...:-))

3 kuiki kuiki | 21. ledna 2009 v 15:39 | Reagovat

ahoj ahoj   ja by som ta chcela poprosit ci by si nemohla pisat s vacsimi pismenami allebo s inou farbou    moj zrak nieje najlepsi a hrozne ma bolia oci  po precitani tvojich poviedok  diki

4 Hannah Admin. Hannah Admin. | 21. ledna 2009 v 16:23 | Reagovat

Díky holky.

Kuiki: Vyhovuje? :)

5 kuiki kuiki | 22. ledna 2009 v 14:15 | Reagovat

moze byt

6 passia passia | E-mail | Web | 27. ledna 2009 v 18:04 | Reagovat

pekna kapitola heh chudak sirius ma poskvrnenu povest 8-D

7 Sawarin Sawarin | Web | 10. února 2009 v 20:12 | Reagovat

Krásný.. Doufám, že bude brzo pokračování..:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem