Únor 2009

Hradba chladu

27. února 2009 v 7:00 | Hannah Christopherová |  Jednorázové povídky

Tuhle povídku jsem psala 8.2. Ale dávám jsem ji až teď. Sama nevím, proč jsem s tím tak otálela. Je to jenom jednorázová povídka, ale to mi je tak trochu jedno. Je docela krátká, ale asi už víte, že já píšu zásadně krátké jednorázové povídky. :) No nic, pěkné ráno.

Hradba chladu

Bylo mi horko. Seděla jsem na posteli, opřená o zeď a četla jsem si ve starých poznámkách. Bylo sychravé ráno ale bylo brzo. Všichni ještě spali a pokojem se neslo zvláštní, děsivé, ticho. Občas jsem vzhlédla ke dveřím, ale byly pořád zavřené. Pak jsem uslyšela něco jiného. Právě, když jsem dočítala úryvek Shakespearova Hamleta, se pokojem rozlehli tupé nárazy.

+9.Trest za všechny galeony

26. února 2009 v 16:38 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Ahojte děcka, já vám něco musím říct, ale je to děsné tajemství, takže jestli to někdo někomu řekne, tak zemře dlouhou a násilnickou smrtí! Ale já to prostě nemůžu vynechat ze svého klábosení, které nikdo nečte, ale mě je čtrnáct. :D Chápete to? Ne těch hloupých třináct let, (nic nemění na tom, že je třináctka jedno z mých oblíbených čísel) ale čtrnáct. Nečtěte to, musím si na to slovo čtrnáct zvyknout. :D Ne, ale teď vážně, nedostala jsem se tu 25. a moc mě to mrzí, pardon, ale jak jsem už říkala, byla jsem u babičky, která sice nemá wifi, ale zato jsem si sebou vzala notes a napsala jsem vám tuto obrovitananánskou kapču. Na další se pracuje, nějak mě to chytlo. ;D Ale prostě se tu do konce týdne objeví další, jestli tohle někdo čte, tleskám mu. No nicméně zítra jedu s mou druhou babičkou do Brna na Tutanchamona. Nemůžu říct, jestli se těším, nebo ne. Ani sama nevím. Ale na chvilku vypadnout bych chtěla. :) A kdyby vás zajímalo, co jsem dostala od svého milého děsného bráchy, tak je to wallpaper s Artemisem Fowlem, nevěřím, že si dal takovou práci, ale zjevně jo, protože se mi modrá obrazovka Artyho hezky vyujímá na notesu. :D No nic, konec žvanění, ála do kapitoly. A komentáře prosím. :)

+9. Trest za všechny galeony

Geografické údaje v této kapitole jsou pouhými výmysly autorky bláznivého textu, který se právě chystáte číst.

Ten pocit, který mě obklopoval, spíš souvisel s klaustrofobií, než s tím, co jsem právě cítila. Kdybych zavřela oči, a vnímala jen to svírání mého hrudníku, nejspíš bych si myslela, že jsme v nějaké děsivě malé místnosti, než v Brumbálově pracovně. Za svírání hrudníku, abych byla upřímná, mohl zadržovaný smích. Celou dobu jsem se snažila nevyprsknout smíchy a jen vážně přikyvovat. Ten pocit mi byl tak známý, že už jsem neměla potíže s dýcháním, jako tomu bylo poprvé, nebo spíše zezačátku. Když jsem se tak dívala na Brumbála, jak se zavřenými oči se opírá o své složené prsty, které měl opřené o lokty na stole, tak bylo opravdu těžké skrýt jakýkoli náznak úsměvu. Di, která seděla napjatě vedle mě, ten pocit bezpochyby snášela taky.

-Bál plný pohledů-

19. února 2009 v 20:00 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression


Ahojte, snad vás potěším další kapitolkou k mostu. Jsem ráda, že jsem se k tomu konečně dostala. Přeji příjemné počtení. První komentář si vybírá, jakoupak další kapitolu chce. :)

-Bál plný pohledů-

Bylo ráno a venku sněžilo, čemuž se v Prosinci nelze divit. Ležela jsem na posteli schoulená v klubíčku a třásla jsem se zimou. Obvykle teplé pokoje Bradavického hradu dnes byly chladné a mrazivé. Odmítala jsem proto vylézt z postele jak na snídani, tak do ošetřovny, kam mě Lily chtěla donutit jít. Nevím, kde vzala ten nápad. Za celou dobu, co jsem v Bradavicích, jsem si s lektvary a ošetřujícími kouzly vystačila sama. Teď jsem ale nemohla uvařit lektvar, natož provést nějaké kouzlo. Byla jsem ve stavu, kde by i normální uklidňující kouzlo z mých úst vyznělo jako mdloby na tebe, nebo ještě lépe Tarantallegra. A to jsem nemohla riskovat. Lily si v posteli dodělávala úkol z přeměňování a Susan byla někde v tahu. Divila jsem se, proč Lily není s ní, a jak se později ukázalo, vrhala na mě ustarané pohledy. Což bylo teoreticky nemožné, protože jsem měla zatažené závěsy, takže na mě nebylo vůbec vidět.

Diplomy pro Spřátelené blogy

14. února 2009 v 23:27 | Hannah Christopherová |  •Blog's sky
Tak, říkala jsem v sobotu? A je? Sobota. Děkuji, nemusíte tleskat, jsem si toho vědoma. :D Asi bych to tu dal dřív, kdybych nečetla celý den Stmívání. Už jsem na nějaké 255 straně. A to jenom dneska. :) No jsou to jenom takové malé výtvorky. Pro pozastavené blogy jsem nedělala. :) Je to podle abecedy. :)


+8.Operace Španělsko

8. února 2009 v 18:29 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Tak jsem dopsala další kapitolu. Já vím, říkala jsem, že napíšu BoD, ale k psaní jsem se přes víkend nedostala. No co se dá dělat. Alespoň tohle. :)

Nech sa páči.

8.Operace Španělsko

"Tak tohle mu neprojde." Zavrčela jsem a na Tajného a na trest jsem v tu ránu zapomněla. Rozhlédla jsem se po pokoji.

+7.Blbé kecy Siriuse Blacka

6. února 2009 v 14:56 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Jak se máte? No abych řekla pravdu, je mi poněkud divně. To bude tou kyselou mandarinkou. Ale to není vše, co vám chci sdělit. Vím, že se téhle povídce věnuju daleko víc, než ostatním a moc mě to mrzí a tak se hned teď vrhám do psaní BoD. I když silně pochybuju, že něco sesmolím. Jaksi nevím, jak mám teď pokračovat. Vím, že v dalších kapitolách bude ples, jenže co pak. Tuhle povídku ještě nemám tak nějak domyšlenou a tak opravdu nevím. Nápíšu ples, ale co potom. Nechci s tím seknout, to ani náhodou. Ale myslím, že mám plnou hlavu Old Memories, Late Love a teď už i Smyslu. Ke kterému vám chci v nejbližší době dát úvod. Tak uvidím, jak to bude. Ještě nevím přesně, co chci udělat, ale... No, necháme to být. Užívejte si kapitolku. :)
Vaše Hannah x)


7.Blbé kecy Siriuse Blacka

"Takže odstupte od kotlíků, ať se můžu podívat na ty vaše výtvory." Prohlásil Křiklan a všichni odstoupili. Ještě jsem tam přidala poslední přísadu a rychle zamíchala. Lektvar nabyl modré barvy. Byla bych možná i spokojená, kdyby neměl být ohnivě rudý. Do háje. Špatná přísada.

+6.Ovečky spřádají plány

3. února 2009 v 20:57 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Ahojky, tak jsem si vybrala sama. Tahle povídka, musím uznat, se mi píše strašně dobře. Jak se tak dívám na průběžný stav, bude to docela dost dlouhá povídka. Takových třicet, možná i čtyřicet kapitol. I když nevím přesně. Teď to zapralo hodně, jelikož se teprv poznávaly postavy, dějství atd. Takže možná se to zcvrkne na dvacet pět. Ale rozhodně to bude nad dvacet dva. Jak tak počítám. Chtěla bych jen říct, že další kapitoly nepřibudou k ničemu, dokud se neozve pár lidí, co si myslíte o fantasy povídce, jestli uveřejnit, nebo ne. Opravdu bych to ráda věděla, a nikdo se zatím neozval a tak chci na tu ošklívou pravdu upozornit. :)
Vaše Hannah x)

6.Ovečky spřádají plány

Současnost

"Ahojky Charlie, jaká byla cesta?" Zeptala jsem se a každou vteřinu jsem nakukovala dovnitř hradu, jestli někdo nejde. To by byl děsný průser. Hihi…!
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem