+6.Ovečky spřádají plány

3. února 2009 v 20:57 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Ahojky, tak jsem si vybrala sama. Tahle povídka, musím uznat, se mi píše strašně dobře. Jak se tak dívám na průběžný stav, bude to docela dost dlouhá povídka. Takových třicet, možná i čtyřicet kapitol. I když nevím přesně. Teď to zapralo hodně, jelikož se teprv poznávaly postavy, dějství atd. Takže možná se to zcvrkne na dvacet pět. Ale rozhodně to bude nad dvacet dva. Jak tak počítám. Chtěla bych jen říct, že další kapitoly nepřibudou k ničemu, dokud se neozve pár lidí, co si myslíte o fantasy povídce, jestli uveřejnit, nebo ne. Opravdu bych to ráda věděla, a nikdo se zatím neozval a tak chci na tu ošklívou pravdu upozornit. :)
Vaše Hannah x)

6.Ovečky spřádají plány

Současnost

"Ahojky Charlie, jaká byla cesta?" Zeptala jsem se a každou vteřinu jsem nakukovala dovnitř hradu, jestli někdo nejde. To by byl děsný průser. Hihi…!


Upřeně se na mě podíval. "Jestli mi hodláš pokládat takové otázky, tak se můžeš spolehnout, že se teď obrátím a jdu zpátky."

"To by ale ta cesta byla zbytečná." Usmála se ironicky Di.

"To je fakt. Tak tady to máte, mimochodem Di, Katie tě zve na Vánoce k sobě." Di na sobě nedala zdát zděšení. Pouze se ušklíbla.

"Tak to ji můžeš s klidem vyřídit, že na pozvání… jak se to říká slušně? Kašlu? Ano, to bude to správné slovo." Ušklíbla se a převzala bednu, ale málem by se s ní propadla do zemského jádra, kdybych to nevzala levitujícím kouzlem. Vděčně se usmála. Katie byla Dinina chůva. Na rozdíl od mé chůvy byla tahle svatě placená, takže by ji ani nenapadlo odejít, i kdyby to byl malý ďábel, koho by měla hlídat. Ovšem, musíme podotknout, Di nemá k malému ďáblovi daleko. Musela jsem se smát. Já jsem byla volná. Pche… Katie Seasonsová… Z Nizozemí. O té jsem se už zmiňovala, ne? No nic, teď mám daleko jinačí střed zájmu.

"Jo, tady máš to, co jsi chtěla a mimochodem, máš velmi ztřeštěné nápady. Tohle ti nemůže nikdy vyjít." Prohlásil. Se šibalským úsměvem jsem mu podávala váček galeonů.

"Ha, ha, ha… Děláš, jako by, jsi nás neznal." Pokývala jsem ironicky hlavou. V duchu jsem už rozbalovala krabici na zemi naší ložnice.

"Tak myslím, že se můžeme rozloučit. Letos se vidíme naposled, Charlie." Řekla Di opravdu smutně. Ten chlapík před námi, náš konzultant mimo Bradavice, nám bude vážně chybět.

"Jak to, copak to je všechno, co po mě chcete?" Zeptal se překvapeně. Přikývla jsem a smířlivě jsem se dívala do jeho hnědých očí.

"No jo, děláme to nerady, ale asi přijdeš o své nejlepší zákaznice." Řekla Di a objala ho.

"No Di, to bych do tebe opravdu neřekl." Pobaveně se zasmál, ale stisk opětoval. Taky jsem ho objala.

"Nicméně Di, uvidíme se v létě. Určitě se stavte, víte, kde mám ne ČADU kancelář, ne?" Tázavě se na nás podíval. Trochu jsem k němu nevěřícně naklonila hlavu a nadzvedla obě obočí. Jemu začíná harašit… Koupíme mu arašíd. Podívala jsem se na Di.

"Je to přece tam, co-"

"Charlie, byly jsme tam v srpnu, copak to nevíš?" Zeptala jsem se ho.

"V srpnu, vážně?" Nevěřícně pokýval hlavou. "No nic, vážně už musím… A Ovečky?" Už jsme šly k hradní bráně, když na nás zavolal.

"Ano?" Zeptaly jsme se unisono.

"Pozornost podniku. Nová vymoženost." Ušklíbl se a hodil po nás nějakou oválnou věc. Profesionálně jsem ji chytla a podívala jsem se na to, co to je. Pomalu se můj úsměv začal rozšiřovat.

"Tak nová vymoženost, jo?" Charlie se ušklíbl a odešel. Cestou nám ještě zamával a my se taky vydaly do hradu.

O šest týdnů a čtyři hodiny dříve

Zase jsem šla chodbou, k jasnovidecké učebně ale jak jsem tam došla, zase tam nikdo nebyl. Nechápala jsem, jak mi to mohl udělat. Slíbil to, slíbil to i minule. Zdrceně jsem se rozhlédla kolem a chtěla jsem odejít, ale zastavil mě nějaký zvuk. Prudce jsem se otočila. Nikdo tam nestál. S přimhouřenýma očima jsem rychlým krokem šmejdila po celé chodbě. Buď do něj vrazím, nebo uslyším kroky odnikud. A pak, se to stalo, prudce, nečekaně, jsem do někoho narazila. Všechno se to odehrálo v několika vteřinách. Už jsem držela v ruce hůlku a tak jsem ho okamžitě zviditelnila. Pak jsem hůlku odhodila a natáhla jsem se k Tajnému. Rukama jsem ho chtěla mlátit po hlavě, ale on se jenom smál a ustupoval dozadu. Rukama si chránil obličej, proti mým útokům a fackám, ale ne dost dobře, jelikož jsem se, po usilovné píli, dotkla jeho hlavy. Původně jsem si myslela, že ho uškrtím, rozbiju mu hlavu o stěnu, ale touha byla větší. Sakramentsky větší. Přitáhla jsem si jeho hlavu tak blízko, abych ho mohla políbit. Všecko se odehrálo tak rychle, že jsem si ani nestačila uvědomit, že jsem ho původně chtěla zmlátit. Když jsem se odtáhla, podívala jsem se do jeho očí. Do očí, které jsem tak milovala. Tajný měl na sobě dlouhý černý plášť s kápí přes hlavu a obličej mu byl jen matně vidět v měkkém světle. Když se dožadoval dalšího polibku, tak jsem se odtáhla úplně a vrazila jsem mu facku.

"Proč?" Zeptal se překvapeně a mnul si, pomalu červenající, místo.

"Proč? Ty se ještě ptáš?" S přimhouřenýma očima jsem mu dávala najevo svůj hněv.

"To jsem si nezasloužil." Zamumlal.

"Máš pravdu, zasloužíš se ještě víc." Přikývla jsem a vztáhla ruku, kterou mi ale chytnul, takže jsem s ní nemohla pohnout.

"Ty prevíte." Procedila jsem skrz zatnuté zuby.

"Ale Jo, já jsem ti přece nic neudělal." Podíval se na mě s nechápavým výrazem. Moc nechápavým na to, aby to nemyslel vážně.

"Proč jsi nepřišel." Vypálila jsem hned otázku, která mě pálila na jazyku jako deset čertů.

"Nemohl jsem, sama jsi viděla. Kluci by na to přišli. A navíc," ďábelsky se usmál, "přece si nebudeme čas kazit hádkou.

"Tajný víš moc dobře, že to není jediné, proč jsi nepřišel." Začínala jsem být zoufalá, když mi lhal.


Jeho úsměv opadnul. "Já…" Nedokázal ze sebe vypravit. "Přemýšlel jsem…" Začal.

"Nepovídej…" Ušklíbla jsem se sarkasticky.

"Ne, Jo, poslouchej. Přemýšlel jsem o nás." Úžasem jsem zapomněla zavřít ústa.

"Chceš se rozejít? Fajn." Po tváři mi stekla studená slza a obrátila jsem se k odchodu.

"Ne, Jo… Nechci se rozejít. Co tě to napadlo." Usmál se, a tak jsem se otočila. "Já se už nechci skrývat, Josephino-"

"Neříkej mi-"

"No jo, fajn. Nechci se už skrývat Jo." Díval se na mě a čekal, na mou reakci, která však nepřicházela…

"Ale pokud to tobě tak vyhovu-" Začal, a já věděla, že musím zakročit.

"Myslíš, že je mi milejší se jen týdně po tajmu scházet?" zeptala jsem se, ale to nebyla otázka.

"Ne, ale přece to po těch letech nevzdáme. Je to už jen pár měsíců Tajný. To musíme vydržet. Jak by ti potom připadaly ty roky před tím?" Věděla jsem, že tenhle argument je pádný.

"Promrhané." Zamumlal.

"Tak vidíš." Řekla jsem a znovu jsem ho nedočkavě políbila.

"Půjdeme ven, nebo chceš být tady?" Zeptal se, když se odtáhnul a podíval se mi hluboko do černých očí.

"Ven." Vyhrkla jsem bez přemýšlení.

Šťastně se usmál a společně jsme se opatrně vyplížili na školní pozemky. Začínal podzim…

O dva týdny dříve (Vzhledem ke skutečnosti)

"Můžeme? Vidíš na to dobře?"

"Dianno, ptáš se mě už po třetí a stále jsi neřekla teď." Zamračila jsem se.

"No jo, promiň. Takže. Raz, dva. Opravdu už můžeš?" Nevraživě jsem se na ni podívala.

Andílkovsky se usmála. "Promiň, teď!"

"DIANNO!" Di se plazila smíchy po podlaze. "To vůbec není vtipné. Máme už jen dva týdny." Di rychle zvážněla.

"No jo, promiň." Zase jsem všechny hodinky vynulovala.

"Odpočítávat budu já." Řekla jsem nekompromisně.

"Tři, dva, jedna, TEĎ!" A stiskla jsem jedno z nepřehledných tlačítek na mých čarodigitálkách. "Teď." Zmáčkla jsem druhé. Po pěti minutách jsem zmáčkla třetí a mezi tím zmáčkla Di tlačítka na dalších dvou hodinkách. "A TEĎ!" Naposledy jsme zmáčkly dvě hodinky současně. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená. Na stole ležely troje hodinky nastavené na přesně daný limit. Jedny jsem si natáhla zpátky na ruku a druhé si natáhla na ruku Di.

"Mimochodem, doufám, že tohle bude pro Tajného překvapení, prohlásila Di.

"Samozřejmě." Přitakala jsem, kdyby to věděl, nemělo by to smysl.

"Takže si to ještě jednou projdeme, jo?" Začala Di. "Vejdeme do síně. Máš připravené ty hábity?" zeptala se.

"Ano, už leží na dně krabice… A ty stepovací boty tam jsou taky." Řekla jsem dřív, než se na ně stačila zeptat. "Mimochodem, ten prak jsi už opravila? Od té minulé operace nebyl v nejlepším stavu." Di se ušklíbla. "Já ne, to trojka." Usmála jsem se. Abychom nemusely vyslovovat jména, jsme měly pro každého tajného konzultanta číslo. Pro hlavního jsme ale číslo neměly, to dá rozum. Jo a Lily, ač se to zdá nepravděpodobné, byla trojka. (Autor se šibalsky usměje)

"Tak to bude určitě vynikající." Uchechtla jsem se a Di na mě vrhla jeden podrážděný pohled.

"Já bych to zvládla sama, kdybys netrčela v kuchyni a necpala se žábami." Vyprskla jsem smíchy.

"Když to řekneš takhle, zní to poněkud… netradičně." Ušklíbla jsem se.

"No nic, projdeme si to ještě jednou." Začala zase Di. "Vejdem do Velký síně…"

*

"Jo, můžu s tebou mluvit?" Zeptal se kluk, který stál za mými zády. Nasadila jsem jeden ze svých 'balících' úsměvů a otočila jsem se.

"Ahoj Richi." Usmála jsem se.

"Paul, jmenuju se Paul…" Kluk na chvíli zaváhal, nicméně pokračoval. "Neměla by, jsi náhodou dneska večer čas?" Slyšela jsem Di, jak se křečovitě, zadržujíc smích, usmívá. Kopla jsem ji pod stolem.

"Jasně, moc ráda." Otočila jsem se ale dřív, než stačil cokoli jiného říct. Pohledem jsem narazila na několik pohledů, které se okamžitě otočily, ale byl mezi ním i Blackův. Samolibě jsem se ušklíbla a stočila jsem pohled zpátky na Filla, se kterým jsem se před tím bavila.

"Jak už jsem říkala-" Byla jsem ale zase přerušena.

"Paul, jmenuju se Paul…" Pitvořila se Di a následně se rozchechtala úplně. Změřila jsem si ji opovrhujícím výrazem a znovu jsem pokračovala.

"Prostě ti jen nabízím spolupráci." Dokončila jsem potichu myšlenku.

"Chceš, abych pro vás pracoval?" Zeptal se a nadzdvihl obočí.

"No, když to bereš takhle." Pokrčila jsem rameny. "Di ti určitě ráda vysvětlí podrobnosti, viď?" Šťouchla jsem do té veselé kopy vedle mě a ta pozitivně kývla.

"Fajn, takže tohle bychom měly, jdeš Dianno?" Di nasadila vážnější úsměv.

"Zajisté." Přitakala, ale uprostřed Velké síně se zohnutá v pase smála tak, že vypadala jako by si něčeho šlehla. A taky že jo. Šlehla si totiž smíchu…

*

Scházely jsme z věže dívčí, do společenské místnosti, a tamse s vážnou tváří rozešly. Každá jiným směrem. Já za trojkou, Di za čtverkou.

"Já tě mám ták moc ráda Lily." Řekla jsem a objala dívku kolem ramen. S trojkou jsme byly už domluvené, takže si vzala speciální tričko. Dvouvrstvé. Do mezivrstvy jsem jí vložila obálku.

"Jako obvykle. Plná krabice." Usmála jsem se. "Mimochodem. Předběžný dárek k Vánocům." Odtáhla jsem se a zamířila k odchodu. Nikdy jsme při žádné operaci nepoužily všechny konzultanty. Dnes to byli jen dva. Příště jich možná bude víc. Nebo míň. U Buclaté dámy se ke mně připojila Di a hned za obrazem spustila.

"Nicholas se opravdu překonává. Takový drb jsem v životě neslyšela. Black přišel o rekord." Pravila hrdě. Zamračila jsem se. Black měl tolik rekordů, že by z toho postavil K2.

"Jaký máš na mysli, drahá?" Zeptala jsem se mírně podrážděně. Di se potrhle usmála.

"David ze čtvrťáku chodil s Michel Petersnovou." Prozradila Di. Překvapeně jsem se na ni podívala.

"A to je nějaký nový rekord Blacka?" Podivila jsem se.

"Ale ne. Jde o to, víš jak je Michel odporná, no a tak ji David odkopl asi dvě sekundy po tom, co ji na to kývnul. Rekord je pět vteřin." Prohlásila Di nadšeně. Zasmála jsem se a nahlas jsem začala pokřikovat:

"Bla-ack pro-ohral! Bla-ack pro-ohral! Bla-ack pro-ohral! Bla-ack pro-ohral!" A Di pokračovala.

" A re-ekord mu se-ebral! Re-ekord mu se-ebral! Re-ekord mu se-ebral! Re-ekord mu se-ebral!" A najednou jsme vykřikly:

"DAVID! COPPERFIELD!"

________________________
Tak jsem se rozhodla, když většina vás píše, že něco nachápe, umožnit vám odpovědi. Kdyby jste něco chtěli vědět, to, co jste nepochopili, tak se do komentářů zeptejte. Popřemýšlím, jestli to tam ještě bude vysvětleno, a pokud ano, budete si muset počkat. Pokud ale usoudím, že už to tam nebude, napíšu vám odpověď. Takže se ptejte!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zdají se vám moje povídky...

Krátké
Dlouhé
Akorát

Komentáře

1 miriela miriela | E-mail | Web | 4. února 2009 v 17:01 | Reagovat

vidíš a ja som to dnes akurát začala chápať :D páčila sa mi táto kapitola a už sa teším, že čo to teda nachystali...

2 Dincie Dincie | 4. února 2009 v 18:26 | Reagovat

Krásné...!!! Pěkně dlouhá kapitolka...Zajímalo by mě, kdo je ten tajný...:-) Co asi Jo s Di zamýšlejí...a co je v té krabici...:-)) s tím rekordem je to legrační...:-)) To je tak napínavé...:-D :-D :-D

3 wladka wladka | Web | 5. února 2009 v 10:18 | Reagovat

hojky    paci sa mi tato kapitolka      

......ღღღღღღ......................ღღღღღღ

..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ

..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ

..............ღღღღღღღღღღღღღ

....................ღღღღღღღღღ

........................ღღღღღღ

...........................ღღღღ

............................ღღღ

.............................ღღ

..............................ღ

............................ღ

.........................ღ

......................ღ

..................ღ

.............ღ

.........ღ

......ღ

....ღ

......ღ.......................ღ....ღ

..........ღ..............ღ...............ღ

..............ღ......ღ.....................ღ

...................ღ........................ღ

................ღ.......ღ..............ღ

..............ღ.............ღ....ღ

.............ღ

...........ღ

..........ღ

.........ღ

.........ღ

..........ღ

..............ღ

...................ღ

..........................ღ

...............................ღ

.................................ღ

.................................ღ

..............................ღ

.........................ღ

..................ღ

.............ღ.........ღ

.....ღ

...ღ

.ღ.............................ღ....ღ

ღ..........................ღ...........ღ

.ღ......................ღ................ღ

..ღ...................ღ..................ღ

...ღ....................................ღ

.....ღ................................ღ

........ღ.........................ღ

...........ღ...................ღ

..............ღ..............ღ

..................ღ.......ღ

.....................ღ..ღ

pošli to všem svým sbnkám at vidí jak je mášv rád/a

a můžeš to poslat i mě,pokud mě máš rád/a

4 Hope Hope | Web | 5. února 2009 v 12:21 | Reagovat

jsem hrozně zvědavá, jak to bude dál, moc se mi to líbilo a těším se na další :o)

5 passia passia | E-mail | Web | 13. února 2009 v 23:47 | Reagovat

uuu jaka dlha kapitola normalne mi dalo zabrat vsetko to precitat uf, ale zvladla som to a aj ked je pre mna zahadou ako je to mozne ja tomu aj docela chapem ako nevim kto je tajny a co to chystaju a podobne, ale to tam este bude snad 8-D

6 Arne Arne | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 13:25 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem