+8.Operace Španělsko

8. února 2009 v 18:29 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Tak jsem dopsala další kapitolu. Já vím, říkala jsem, že napíšu BoD, ale k psaní jsem se přes víkend nedostala. No co se dá dělat. Alespoň tohle. :)

Nech sa páči.

8.Operace Španělsko

"Tak tohle mu neprojde." Zavrčela jsem a na Tajného a na trest jsem v tu ránu zapomněla. Rozhlédla jsem se po pokoji.


Di zaskučela a svalila se na pečlivě ustlanou postel a dala se do breku. "Proč! Proč já!" Zatím co ona propadala depresi, tak já jsem tiše zuřila. No počkej… Kdybychom neměly naplánovanou na zítřek operaci, tak bych běžela za Blackem a rozmlátila mu hlavu o zeď. Tohle mu neprojde. Uklízet nám tu fakt nebude. Věděla jsem, kdo v tom má prsty. Katie. Bylo to jasné. Stela byla sice ještě daleko horší, než Katie, ale byla, vůči nám, v jisté míře rozumná. Pohled na krabici, pečlivě uloženou v mém kufru, mě dostatečně uklidnil. Ještě štěstí, že jsem kufr zamkla heslem. Jinak by se do něj Black s Potterem dostali a neumím si ani představit, co by se mohlo stát. Znechuceně jsem se rozhlédla po puntičkářsky uklizeném pokoji, vycíděném, až se vše lesklo. Tak Black má rád čistotu, jo? Jen počkej. Však ty ji budeš mít sakramentsky rád. V náhlém záchvatu afektu jsem přešla ke skříni a snažila jsem se všechno vyházet na podlahu. Všechno, aby se vrátilo do původního stavu. Opravdu jsem se snažila, ale skvěle složené oblečení se postupně vracelo zpátky do skříně, a v tu chvíli jsem postřehla, že se umyla i okna.

"Do prdele." Zaklela jsem nahlas a začala jsem zuřivě dupat nohama. Otevřela jsem krabici a začala jsem nasávat vůni. Ach ten požitek. Pak jsem krabici přistrčila pod nos Di.

"No tak, nadechni se, uklidni se…" Kroužila jsem před Di krabicí, až se po chvíli opravdu utišila.

"Ten všivej parchant."

"Španělsko… Španělsko…" Di se zhluboka nadechla a pak se fanaticky usmála a oči se ji rozšířily.

"Ten si to odskáče daleko víc, než jsme původně zamýšlely, nemám pravdu, Jo?" Zeptala se.
Přivřela jsem oči a její fanatický pohled jsem ji opětovala. "Svatou pravdu, Di. Svatou pravdu…"

*

Ráno jsem se vzbudila a chvíli jsem uvažovala, ale opravdu jen chvíli. Dnes by nebylo dobré zaspat. Vítězně jsem vymrštila ruku zatnutou v pěst, ale hned jsem se zase uklidnila a oblékla do školní uniformy. Vlasy jsem si stáhla do dlouhého ohonu a na zápěstí jsem si dala čarodigitálky. Rozhlédla jsem se, a když se proti mně usadila Di, taky už oblečená, otevřela jsem krabici. Bezeslovně jsem si dala do ucha novou vymoženost od Charlieho a na krk jsem si přilepila náplast tělové barvy. To samé udělala Di a poklepala na náplast.

"Au… Blbče." Zaklela jsem a bezděčně jsem vztáhla ruku k uchu, jako bych tomu mohla pomoct. Mikrofony, i sluchátka fungovali výborně. Charliemu musím při nejbližší příležitosti poděkovat. Pak jsem vytáhla z krabice hábit a oblékla jsem si ho. Zkontrolovala jsem kapsy. Vše bylo, jak mělo být. Tedy prozatím. Kývla jsem na Di, která bezeslovně přitakala. Podala jsem jí ruku.

"Tak jdeme Di. Máme nejvyšší čas." Obě jsme vyšly z ložnice a prošly jsme společenskou místností.

Vešly jsme do Velké síně. (Ta věta je tak uchvacující…) A naprosto normálně jsme si sedly k Nebelvírskému stolu. Nandala jsem si na talíř topinku a nevědomky jsem poklepávala stepařskou botou do kamenité podlahy.

Pak se ve Velké síni tiše ozvaly troje čarodigitálky. Tiše vibrovaly na rukách třech Nebelvírských žaček a nikdo si ničeho nevšiml. Slabě jsem se pousmála a pod stolem jsem vytáhla hůlku. Namířila jsem s ní na Lily a ta namířila svou hůlkou na Di, která zase namířila na mě. Neverbální očistné zaklínadlo bylo jedním z našich oblíbených. Pak ale přišla chvíle, kde jsem málem vzrušením vyletěla z kůže. Skryla jsem nervozitu ale pod samolibý úšklebek. Bylo to právě ve chvíli, kdy zapípaly dvoje hodinky u Nebelvírkého stolu a jedny zavibrovaly na ruce čtverky. Zavřely se dveře Velké síně a skoro všechny hlavy se otočily k nám. Jak já jsem tohle milovala. Podala jsem znova ruku Di.

"Bylo mi potěšením s vámi spolupracovat." Řekla jsem váženým tónem a postavila jsem se na stůl. V místnosti začala hrát táhlá, taneční hudba. Sklonila jsem se k Di s rukou galantně nataženou.

"Smím prosit?" Di se zaculila, jako ostýchavá dáma, která dělá drahoty, ale potom mi ruku podala a postavila se na stůl vedle mě. Už nás pozorovaly všechny hlavy v síni. Prváci nechápavě a udiveně, druháci nadšeně, třeťáci napínavě, čtvrťáci znuděně, páťáci ostražitě, šesťáci si začali balit věci a sedmáci vyděšeně. Začaly jsme tančit tango. Šlapaly jsme do jídla, do omáček, ovocných mís, košů s pečivem, ale nám to bylo jedno. Byly jsme čisté. Všechny špína, která se válela v našem bezprostředním okolí, jako by vůbec neexistovala.

Když písnička dohrála, a nám znova zavibrovaly hodinky, pustily jsme se a naráz jsme se ušklíbly. Už jsem neměla ani trochu strach, že se něco zvrtne. Všechno běželo podle plánu. Otočila jsem se k Di zády, a když začala hrát velmi rytmická hudba, začaly jsme jako na povel stepovat. Od mladších studentů jsme dostaly aplaus, a když jsme se od sebe odtančily na konec stolu a přes celý stůl jsme se na sebe podívaly, zavibrovaly nám hodinky potřetí. Aplaus sílil a hudba hrát přestala. Na snídani ještě nebyl nikdo z profesorského sboru a věděly jsme, že ještě dobrých deset minut nikdo nepřijde.

Vítězně jsem se zašklebila a obě naráz jsme sáhly do kapsy. Studenti vyšších ročníků si dávali všelijaké kapuce a kápě na hlavu. Teda až na pár, kterých nic takového nemělo. Chudinka Black… Nikdo nic neudělal. Vytáhla jsem z kapsy prak a z druhé kapsy cosi červeného a rozmňáglého (Ten výraz přímo miluju. :D) Bylo to rajče.

Vložila jsem ho do váčku, kam se, mezi mudly, s oblibou dávají kameny a napřáhla jsem, jako lukostřelec. Uvnitř jsem vítězně jásala, ale musela jsem se soustředit.

"Za Španělsko!" Vykřikly jsme najednou, já i moje kolegyně a pustili jsme prakovou gumu. Vzduchem prosvištěly dvě rajčata a s mikrometrovou přesností se rozplácly na hlavách dvou pobertů. Black s Potterem ztuhli a mezitím jim po spáncích stékal rajčatový protlak. Uvnitř jsem cítila zvláštní pocit uspokojení. Ve Velké síni nastalo ticho. Všichni sledovali reakci těch dvou. Musím uznat, že tak jsem se nebavila, ani nepamatuju.

Lily to už nevydržela a vyprskla smíchy. Začala se otřásat v rytmu záchvatu smíchu. Tím probudila i ostatní. Black se probral z šoku první a rajče, které mu pořád trůnilo na hlavě, vzal a chystal se ho po trojce mrštit. Kdyby ho Potter nechytil za zápěstí, nejspíš by to taky udělal. Black se jen hořce ušklíbl a otočil se na jiný cíl. Na mě. V duchu jsem se za břicho popadala. No jen si hoď. Hoď si, Blacku. Jen si hoď. A taky že hodil. Jen, co se rajče dotklo neviditelné hrany, asi metr od mé hlavy, proměnilo se jen ve vlahý větřík a počechral mi vlasy. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si ten pocit vítězství. Pak jsem ale zvedla prak po druhé a vzduchem se začaly míhat červené skvrny. Všechny přesně zasáhly Blackovu postavu, která se pokoušela vstát. Byl ale jako přilepený k lavici.

Zatím co jsem já střílela na dva, teď již už červené, cíle, Di vyměňovala cíle, jako krupiér karty. Její druhou ránu, odnesl Lucius Malfoy. Ne, že bychom měly něco proti Lusiusovi. Choval se k nám odměřeně, tak jako my k němu. My jsme neřešily jeho věci, on se ani náznakem nepletl mezi ty naše. Nemohly jsme si ale nechat ujít tu možnost, vychutnat si kontrast jeho bílé hřívy s rajčetem, které mu přes ni stékalo. Jako třetí cíl to snesla Belatrix Blacková, pak Severus Snape a pak už to šlo jedním vrzem. Střílela, po kom mohla a kdo se ji v tu chvíli nelíbil, nebo zprotivil.

Black vypadal jako v reklamě na kečup. A nejlepší ze všeho bylo, že nemohl nic dělat. Prostě jen nechal dopadat rajčata na své pěstované tělo a hypnotizovat dveře Velké síně.

Pak se ve vzduchu ozvalo i něco jiného, než rámus a svištění rajčat, u mladších studentů to byla i dnešní snídaně, kterou po sobě nadšeně házeli, bylo to pronikavé pípání dvou hodinek. Ztuhla jsem a rychle jsem přistála na nejbližším volném místě. Tak jako jiná osoba deset metrů ode mě.
Pak se stalo více věcí na jednou. Pípání přestalo a dveře Velké síně se rozrazily dokořán. Dovnitř vešla McGonagallová, no vešla je silné slovo. Spíš ztuhla a následně se rozeběhla ke mně. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem si jakýmsi nedopatřením sedla vedle Blacka. Asi viděla kontrast mezi mnou a Blackem, protože mě nenapadlo, jak mohla poznat, že jsem to byla já. A řeknu vám to na rovinu, já to nebyla…

"Co se to tu děje?" Prskala zlobou a oba si nás zlostně prohlížela. Bylo jí jasné, kdo v tom má prsty.

"To ona." Vyhrkl.

"Ne ne. To byl on." A abych dodala své mluvě na pravdomluvnosti, tak jsem na něho ukázala. Byl blíž, než jsem si myslela, takže jsem mu ukazováček vrazila přímo do oka.

"Hups…?!" Zašvitořila jsem.

"Au… Dávej pozor, ty krávo blbá." Zaúpěl a promnul si oko.

"Hoď se do klidu…" Zamumlala jsem, sáhla jsem do kapsy a jedno studené rajské jablíčko jsem mu připlácla na bolestivé oko.

"Slečno, co to máte v kapsách?" Zeptala se McGonagallová a zhluboka dýchala. Oči se mi rozšířily zděšením.

"HP?" Zkusila jsem. Ale pořád jsem cítila, jak mě tíha rajčat táhne dolů. Kruci, co ta Di dělá?

"Co jste to říkala?" Zeptala se nechápavě profesorka a natočila hlavu na stranu.

"HP!" Zkusila jsem to znovu a postavila jsem se. Podívala jsem se na Di, která se právě začala potichu bavit s Fillem. Kruci. Kruci, kruci, kruci!

"Dianno, copak mě neslyšíš? HP!" Křičela jsem a Di sebou polekaně škubla a promnula si ucho.

"Cože?"

"HP,HP,HP,HP!" Křičela jsem jako smyslů zbavená. Di se kroutila a tiskla si ruku k uchu.

"Josephino, dávej pozor, co děláš." Křičela teď ona a ukázala na mě roztřesenou hůlkou. Zamumlala nějaké neurčitelné zaklínadlo a obsah mých kapes se vyprázdnil. HP. Zkratka pro Help.

"Ty mi nebudeš říkat Josephino." Procedila jsem skrz zuby a pomalu jsem se začala přibližovat k Di.

"Tak ty mi neříkej Dianno." Výhružně vykulila oči a bojovně se postavila. S přivřenými vičkami jsem došla až k ní. Výhružně jsme se měřily a absolutně jsme nevnímaly, jestli McGonagallová něco říká, nebo Blackovo svědectví. Jen jsme se přeměřovaly pohledy.

"Chtělo by to Ohnivou Whisky." Zamumlala Di konečně. Pomalu jsem přikývla.

"Čteš mi myšlenky." Přikývla jsem znovu a spolu jsme vyšly z Velké síně. Pomalu se nám na tváři rýsoval úsměv. Za rohem jsme to nevydržely a zlomeny v pase jsme vybuchly smíchy.

"To… To si musíme někdy zopakovat. Viděla jsi ten jeho pohled?" Di se zhroutila k zemi a popadala dech. Já sama jsem měla co dělat, abych se udržela na nohou. Opřela jsem se rukou o zeď, ale ruka se mi podlomila a já beznadějně skončila na zemi.


"Myslím…Myslím, že bychom měly jít. Než se… Než se sem nahrnou ostatní." Prohlásila po pár minutách Di a opatrně vstala. Vzájemně se opírajíce jsme došly až do ložnice. Dneska byl opravdu perný den. Už nás vůbec nenervovaly urovnané knihy na policích a ustlané postele. Teď jsme za to byly dokonce rády. Alespoň jsme hned nesletěly k zemi, a nezakoply jsme o něco. I když to příjemné lážo plážo se mi asi líbilo víc.

Lily se šouravým krokem vydala do ložnice. To co se v ní odehrávalo, se jí ani trochu nelíbilo. Mohla puknout smíchy a zároveň se strachovat. Opravdu se dobře bavila, jenže kdyby po ní Black to rajče hodil, všem by bylo jasné, že ta Lily Evansová vlastně není, Lily Evansová, za kterou se vydává. Milá a chytrá žačka. Ale naopak tajný konzultant Černých ovcí. Ale naštěstí byl Potter takový blbec, že ho to udělat nenechal. Strachovala se, jestli po ni náhodou někdo něco nehodil a nevšiml si, že se vlastně vůbec nic nestalo. To ji ovšem ale hned přešlo, když si vzpomněla na Potterův výraz, když ho do spánku udeřilo Diino rajče. Za ten okamžik by dala všechno. Dokonce… Dokonce i svou pověst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Zdají se vám moje povídky...

Krátké
Dlouhé
Akorát

Komentáře

1 miriela miriela | E-mail | Web | 8. února 2009 v 21:24 | Reagovat

:D HP!HP!HP! :D kukám, že he? Harry Potter? :D parádna akcoška, ale teda ešteže jimmy lil tak lubi inak by mala po povesti :D chudátko :D a tá tvoja veta na začiatku nech sa páči... tá ma dostala :D super, zlaté, krásne a tak :)

2 Admin Admin | 8. února 2009 v 22:10 | Reagovat

Díky moc Miri. :)

3 Dincie Dincie | 9. února 2009 v 15:23 | Reagovat

Krásní kapitola!!! ta operace byla...UŽASNÁ!!!! Pěkně jsi to promyslela...bylo to žůžo!!! Pěkně jsem se posmála...s tím Blackem a ty rajčata...prostě paráda!!! Mmmm to bych od Lily nečekala...:-o :-)) :-))

4 Admin Admin | 9. února 2009 v 17:32 | Reagovat

:) Děkuju Dincie. :D

5 Hope Hope | Web | 10. února 2009 v 0:03 | Reagovat

já z toho nemohla :D ach bože :D bylo to skvělé :D

6 Irene Irene | Web | 10. února 2009 v 17:40 | Reagovat

ČUMIM!

8OD

fakt drsnéééééééééééééééééééééééééééééééééééé!

Naprosto!

Hotová!

nemám před sebou blog---- takže jsem se pod tím stolem fakt vocitla!

Mě teda nešetříš!!!!!

DALŠÍ!!!!!!ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!

7 passia passia | E-mail | Web | 14. února 2009 v 22:35 | Reagovat

8-D ahaaaaaa omg to je sialene tato poviedka je uplne originalna to ti povim

btw pri tom zaciatku som s nimi sucitila.. mna poriadok tiez zabija to musim hned nieco rozhadzat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem