-Bál plný pohledů-

19. února 2009 v 20:00 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression


Ahojte, snad vás potěším další kapitolkou k mostu. Jsem ráda, že jsem se k tomu konečně dostala. Přeji příjemné počtení. První komentář si vybírá, jakoupak další kapitolu chce. :)

-Bál plný pohledů-

Bylo ráno a venku sněžilo, čemuž se v Prosinci nelze divit. Ležela jsem na posteli schoulená v klubíčku a třásla jsem se zimou. Obvykle teplé pokoje Bradavického hradu dnes byly chladné a mrazivé. Odmítala jsem proto vylézt z postele jak na snídani, tak do ošetřovny, kam mě Lily chtěla donutit jít. Nevím, kde vzala ten nápad. Za celou dobu, co jsem v Bradavicích, jsem si s lektvary a ošetřujícími kouzly vystačila sama. Teď jsem ale nemohla uvařit lektvar, natož provést nějaké kouzlo. Byla jsem ve stavu, kde by i normální uklidňující kouzlo z mých úst vyznělo jako mdloby na tebe, nebo ještě lépe Tarantallegra. A to jsem nemohla riskovat. Lily si v posteli dodělávala úkol z přeměňování a Susan byla někde v tahu. Divila jsem se, proč Lily není s ní, a jak se později ukázalo, vrhala na mě ustarané pohledy. Což bylo teoreticky nemožné, protože jsem měla zatažené závěsy, takže na mě nebylo vůbec vidět.

Po chvíli, když jsme tlumeně slyšely odbíjet jedenáctou hodinu, se Lily ozvala, a mě to donutilo se posadit a nevěřícně se na ni podívat škvírou v závěsech. "Line, mě to strašně mrzí…" Začala, zdálo se mi, že už skončila, ale zjevně ne.

"Neměla jsem tě tak utahat. Teď nebudeš moct jít na ples a všechno jsem to jenom zhoršila. Já jsem opravdu nechtěla, ale jestli jsme to měly stihnout do dneška, tak to bylo více než nutně, Line, a já jsem ti dneska zkazila celý večer. Takhle prostě nemůžeš nikam jít… Promiň." Omluvně se na mě podívala.

V tu chvíli ve mně vzplanula jiskřička naděje. "Lily, ty za to nemůžeš, ale musím uznat, že na ten ples se dneska fakt necejtím." Skousla jsem si ret a škvírou jsem pozorovala její reakci.

"Je to moje chyba, Line. Opravdu…" To jsem ale zasáhla.

"Lily, nic se neděje. Stejně jsem na ten ples moc jít nechtěla…" Chtěla jsem pokračovat, ale teď mě přerušila Lily.

"Jak moc jít nechtěla. Měla jsi tam jít s Frankem, nebo ne?" Zeptala se udiveně.

Ušklíbla jsem se. Plamínek rostl a zaplavil svým příjemným pocitem celou polovinu těla. Tu, která ještě nebyla přeležená. "Ano, měla, ale asi to odvolám. Jak jsi řekla, takhle tam jít vůbec nemůžu…" Chvíli jsem přemýšlela, a pak ještě dodala. "Mohla bys to Frankovi prosím říct? Ať si ještě najde náhradu." Pozorovala jsem, jak Lily rychle přemýšlí a pomalu kývne.

"Uvidím, co se dá dělat." Usmála se a vyběhla z pokoje. Rozpřáhla jsem ruce, a spokojeně, ačkoli bolestivě, jsem zívla. Tak Franku, kdopak tady bude tančit? Ty si tam klidně hopskej, ale já tam ze sebe králíka dělat nebudu. Odhrnula jsem závěsy a toužebně jsem se podívala ven, kde napadla čerstvá vrstva sněhu. Ale jak říkala Lily, a já jsem ji v tom jen a jen podporovala, v tomhle stavu nikam nemůžu. Radši budu tvrdnout tady, než venku a pak na plese. Ples… Nevím, co jim na tom připadá tak senzačního. V tu chvíli se vrátila Lily a tvářila se velice spokojeně. Nevěděla jsem, co si mám o jejím výrazu asi pomyslet, ale hned, jak napřáhla ruku mi bylo jasné, že bych se měla začít sakramentsky bát.

"Na, napadlo mě, že asi na tu ošetřovnu opravdu jít nehodláš, a tak jsem přinesla ošetřovnu sem." Napřáhla ruku a pak otevřela hrst, kde se jí uhnízdila malá lektvarová lahvička. Žlutá. Chvíli vyděšeně jsem pozorovala její ruku. Lily si můj strach vyložila ale úplně jinak.

"Je to jenom lektvar proti bolesti. A měly by se ti zahojit všechny ty pohmožděniny." Usmála se. Dívala jsem se všude možně, jenom ne na ni a horečnatě jsem uvažovala, co jí mám na to asi říct. Přece si to teď nevezmu. Teď, když mám tak dobrou výmluvu tam nejít. Ale na druhou stranu nemůžu Lily jen tak odbýt, co by si myslela, teď si myslí, že mi zachránila celý, dávno ztracený, svět. Namísto toho mi zkazila celý večer. Došla jsem k závěru, že si od ní lektvar vezmu, ale budu dělat, že mi nepomohl. Tak jsem se usmála, poděkovala a nalila jsem si ho do chřtánu. Pomohl. Očividně. Naštěstí se mnou Lily už nezabývala a s kabátem a čepicí vyběhla z pokoje.

Zase jsem si lehla a snažila jsem se nevnímat samé šimrání tam, kde se mi pohmožděniny uzdravovaly. Za chvíli mi opravdu pomohl a tak jsem mohla nerušeně odpočívat tak, až jsem nakonec usnula.

Probudila jsem se akorát na oběd, kde jsem šla, protože kdybych tam nešla, Lily by mi přinesla druhý lektvar a bylo by to ještě podezřelejší. Na oběd jsem si vzala těstoviny se sýrovou omáčkou a ovocný čaj. Pak jsem zase odešla do pokoje a otevřela jsem knížku. Nevěděla jsem, kolik je, dokud se dovnitř nepřiřítily Lily se Susan a další naše spolubydlící.

"Za chvíli to začne." Výskala vysoká brunetka. Gregoria měla vždycky smysl pro humor.

"Já vím. Já vím." Ozvala se menší blondýnka, z pod své postele. Nejlepší co na Gregorii a Tris bylo, je to, že ačkoli byly největší fifleny na hradě a jejich nezměrná touha být dokonalá se nedala změřit, byly to nehorázné bordelářky. Tris tedy byla pod postelí proto, že tam asi měla šaty z minulého večírku a Gregoria se dívala dokonce i nahoru na nebesa, ale žádné šaty nenašla. Jejich problémy bych fakt chtěla mít.

"Line, co je s tebou? Proč se nepřevléká Lily?" Zeptala se Susan šeptem.

"Nevím. Se jí zeptej." Odsekla Lily, když se přehrabovala ve šperkovnici.

"Line?" Lily se už taky dívala tím směrem. Jejich touha poskytnout mi péči, mě doháněla k šílenství.

"Hmm?" Zamumlala jsem neurčitě a vzhlédla jsem od rozečtené kapitoly.

"Kdy se hodláš převlíkat, je půl čtvrté. V pět to začíná." Skousla jsem si spodní ret, ale jinak na mě nebylo nic znát.

"Já vím, Susan. Necítím se ale tak dobře na to, abych skákala přes celou Velkou síň do rytmu. Promiň." Sklopila jsem oči zpátky ke knize. Neviděla jsem, ale cítila, jak se po sobě zmateně podívaly a jak se pak obrátily ke své práci. Teda alespoň jsem si to myslela. Lilyina ruka na rameni mě přesvědčila o opaku.

"Loro… Ty tam nechceš jít, viď?" Ztuhla jsem a pak jsem se po ní podívala a hned uhnula pohledem zpátky ke knize. Co jsem ji na to měla říct? Nechtěla jsem lhát, ale říct pravdu taky nechci, uvědomila jsem si, že mě Lily nějak dobře zná. Moje dlouhé mlčení, učiněné mým přemýšlením, vzbudilo v Lily pocit pravdivosti.

"Ale nechápu proč? Vždyť tam bude zábava. Budeš se bavit. A…" Zaváhala "odreaguješ se tam." Teď jsem se na ní zkroušeně podívala. Zapírat by nemělo cenu. Viděla mi to na očích.

"Lily. Opravdu si myslíš, že jsem někdy toužila tančit? Že jsem někdy alespoň náznakem prahla kroutit se v rytmu nějaké písničky před zraky celé školy?" Chvíli jsem se na ni dívala a pak jsem se otočila zpátky ke knize.

"Ne." Zašeptala Lily. "Ale to není důvod, abys tam nešla. Mluvila jsem s Frankem. Ptal se na tebe…" Zase zaváhala. "A já mu řekla, že přijdeš." Zamračila jsem se na Lily tak, že se mi mezi obočím rýsovala hluboká vráska. Teď jsem byla skálopevně přesvědčena, už abych to alespoň sobě dokázala, že na ten ples nepůjdu.

"Ty mě nemáš ráda Lily. Nikdy mě nedostaneš do těch šatů."

*

Ach ne. Myslela jsem si, že jestli tohle bude trvat ještě chvíli, můj spodní ret začne nebezpečně krvácet. Byla jsem šíleně nervózní a nesvá. V těch černých dlouhých šatech bez ramínek, s červenými volány a červenou stuhou kolem boků převázanou, jsem měla pocit vtíravého nebezpečí. Navíc podpatky, které mi Lily nekompromisně nasadila na nohy a kouzlem upevnila tak, abych si je nemohla sundat, nebo spíš abych si nijak neublížila. Šla jsem právě chodbou co nejblíže u zdi. Přede mnou na pravo bylo schodiště, které vedlo do Vstupní síně, kde se shromažďovaly páry statečnějších, než jsem byla já. Když jsem nakoukla přes roh, jeden pohled stačil na to, abych se okamžitě obrátila a vydala chodbou zpátky. Všechna rozhodnost, která poháněla mé nohy, byla ta tam. Spěchala jsem rychlým krokem zpět, běžet jsem se neodvážila.

"Loreline." Zavolal někdo pře celou chodbu. Neotáčela jsem se. "Loro, ty utíkáš?!" Pobavený podtón byl slyšet až nebezpečně blízko. Rychle jsem se podívala za sebe.

"Já nikam neutíkám, jen mi je špatně. Myslím, že si půjdu lehnout." Zamumlala jsem a chtěla jsem pokračovat, kdyby mě nechytl za předloktí a netáhl k Vstupní síni.

"Nech mě." Zavrčela jsem.

"Slíbila si mi, že dorazíš a na ty tvoje kecy o nevolnosti ti opravdu neskočím." Řekl vážně. Zatnula jsem ruby, abych nezačala vřískat. Myslím, že se mi za chvíli rozdrtí stoličky. Schovala jsem se za jeho záda, s rukou nepříjemně vykloubenou a poslušně jak na vodítku jsem vešla do Vstupní síně. Bylo mi jasné, že jestli mě někde uvidí Frank, je všechno ztracený. A Frank mě asi uviděl. Neumím si totiž jinak vysvětlit, jak by si všimnul toho jednoho pohledu, který jsem vrhla po celý síni.

"Mě ale vážně není dobře." Odporovala jsem, když mě násilně táhl dolů. Na chvilku se na nás všichni otočili a pak se zase vrátili ke svým partnerům. Zaklela jsem.

"Line." Otočil se ke mně a vážně se mi podíval do očí. "Tak strašné to nebude. Jen si sedneš a budeš sedět, co ty na to?" Ten nápad se mi líbil, ale věděla jsem, že v tom bude háček. Pomalu jsem ale přikývla.

"Fajn, prostě si sednu a budu sedět. To beru." Teď už mě za ruku netáhl, šla jsem sama, a ruku mi jen náznakem držel. Hned jak jsme vešli, tak většina studentů vykulila oči, na tu nádheru. Já jsem byla v klidu. Celá síň byla vyfocena už neděli před tím a fotka byla přišpendlena k plakátu. Všichni to už viděli, ale stejně si neodpustili otevřenou pusu.

"Půjdeme?" Ukázal na stolky za tanečním parketem. Usmála jsem se a nechala jsem se odvést. Začala hrát hudba právě ve chvíli, kdy jsme procházeli parketem, někdy si říkám, člověk má to ale štěstí. Takže místo, abychom došli k vyhlídnutému stolu, teda z mé strany vyhlídnutému určitě, tak jsme začali tančit valz.

"Zapomněl si asi, že neumím tančit." Frank se uličnicky usmál.

"Ale já jo." V plánu bylo, že kdybych se náhodou dostala do stavu, že mě bude vést někdo na parket, budu stát jako solnej sloup. V protestu. Nevím, jestli mi to dělá schválně, ale můj plán selhal. To se obvykle dělo, že mé plány selhávají. Měla bych si pomalu zvykat. Když píseň skončila, uvolnila jsem se z jeho sevření a zamířila jsem k volnému stolku co nejvíce v koutě. Frank se nabídl, že zajde pro pití. Nebránila jsem mu. Alespoň se mu ztratím a on mě nebude moct najít do konce večera. Nejradši bych se hned vytratila ven k sobě do ložnice, nebo ven, jako ven. Ale problém byl v tom, že občerstvení, nebo bar, říkejte si tomu, jak chcete, byl hned vedle dveří, takže by mě ihned viděl, a z toho, co jsem mohla na Frankovi vypozorovat, bylo to, že by mě rozhodně nenechal upláchnout. To by jeden mohl klít, jak chtěl a stejně by se spravedlnosti nedořezal.

Pozorovala jsem ty šťastné, smějící se páry a přála jsem si být neviditelná a jen se tak procházet tím cizím štěstím. Jen pozorovat smích ostatních a využívat chvíli svobody, kdy mě rozhodně nikdo nevyrušuje, neponižuje, neotravuje a… nehlídá.

Nemohla jsem pochopit, jak se to mohlo všechno tak najednou zvrtnout. Jak jsem mohla dopustit, aby se něco zvrtlo. Do teď to bylo v pohodě, nikdo se o mě nestaral. Ani o to, co mi dělal Chris ani o to, jakou nadávku na mě použil Black dneska ráno. Ale teď? Stačil jeden incident, kdy do mě Chris jenom strčil a chtěl utopit a všechno se změnilo. Black mi zachránil život a chtěl něco na oplátku. Nemohla jsem pochopit, že si myslí, že mi něco zachránil. Můj život nestál za nic. Mnohem víc mně zajímal ten druhý břeh. Co se stane po smrti. Až přestoupíte most. Až dosáhnete vykoupení. Nechápu, proč to Black není schopen pochopit. My o volovi…

"Čauec Zibová, co tady tak sama, slunce dávno za horama, lesy hnedle půjdou spát…" Měla jsem sto chutí mu odpovědět- Sama nevím kam se dát… A pak mu okusit pravou pěst. Ale úspěšně jsem se ovládla a ignorovala ho. Nevím, jak mě tenhle ubohý stopař mohl najít v této ubohé skrýši.

"Hodíme kolečko?" Právě přišel Frank s máslovým ležákem. Málem jsem se udusila, když jsem si uvědomila, že to nebyl Frank, kdo se tak debilně ptal…

"Ne, já nic házet nehodlám." Odsekla jsem a rozhlížela jsem se pro inspiraci, abych se mohla na něco vymluvit a rychle odplahočit z této trapné situace.

"Ale ona ráda půjde." Ušklíbl se zákeřně Frank. Měla jsem pocit, že moje stoličky už ten tlak opravdu nevydrží.

"Tebe se nikdo na názor neptal Franku." Procedila jsem skrz zatnuté zuby.

"To je sice pravda, Zibová, ale myslím, že mi něco dlužíš, takže bych to mohl brát jako desetinu splátky." Zvedl se a chytnul mě za loket. Vražedně jsem se na něho podívala a ruku mu vytrhla.



"Na to zapomeň, já s tebou nikdy tančit nebudu, rozumíš, nikdy!" Jeho stisk zesílil, až se stával nepříjemným. Pozorně si mě prohlédl, a když zjistil, že to myslím smrtelně vážně, spokojeně se usmál a táhl mě s sebou. Vzpírala jsem se, jak jsem mohla. Zarývala jsem podpatky do parket, nic méně on byl mnohem silnější. Naposledy jsem se otočila na křenícího se Franka, a pak jsem se už otočila s hrdě vztyčenou bradou k Blackovi. Zůstali jsme stát na parketě. Když začali hrát známou a oblíbenou klavírní melodii od Juliuse Leeho, výborného kouzelnického virtuosa. Tak mi sevřel v ruce pravou ruku tak, že jsem ji nemohla vytrhnout a chytl mě okolo pasu. Škubla jsem sebou. Teď můj plán nabyl drastičtějších rozměrů. Zůstala jsem prkenně stát a odmítala jsem se jakkoli pohnout. On mě ale nekompromisně začal vést. Na jediné na co jsem se zmohla, bylo to, že jsem mu levou ruku položila na rameno a snažila jsem se ho od sebe odstrčit, jak nejdál to šlo. Nepomohlo to. Jen se zasmál a rukou, která mu teď spočívala na mých holých zádech, mě přitlačil blíže, takže se mi levá ruka podlomila a já jsem zůstala přitisknutá na jeho hrudi v ocelovém sevření. Naprosto nepředstavitelné. Hlava mi teď spočívala nad jeho ramenem a mohla jsem si celý sál prohlížet za jeho zádama. Stoličky už nepříjemně brněly a vražedný pohled, který jsem vrhala na celý svět, hudbu nezastavil. Když přišla na řadu zvedačka, nepříjemně jsem se ošila. Nebylo to nic příjemného. Měla jsem pocit, že se mi volány na šatech roztočí tak, že z toho omdlím a vydýchaný vzduch mi v tom dvakrát nepomáhal. Pak jsme tančili dál. Ve víru tónů. Všechny ty pocity, opovrhování, nepřátelství, odpor. Mě najednou připadaly tak jasné. Porušil mou intimní zónu. A za to se tvrdě pyká. Pak jsem se musela otočit a tančit pozpátku. Když jsem se znova otočila, písnička zpomalila. Tuhle část jsem neznala, ale Black mě znova otočil zády k sobě a ruce položil na mé bříško. Ztuhla jsem, ale jeho síla mě donutila tři takty se jen kývat ze strany na stranu, tak jako ostatní páry, a pak mě s trhnutím otočil. Tahle část mi už byla dobře známá. Velice rychlé krůčky a půl krůčky dozadu. Tahle byla nejtěžší. Rychle jsem se snažila posouvat nohy. Pak rychle dopředu a zase dozadu. Pořád ty samé malinkaté a rychlé půl krůčky. Skladba měla každým krokem končit, ale zatím nekončila. Byla jsem až nepříjemně rozrušená, takže jsem si nevšimla, že ty, podle Lily nezdolatelné a nadmíru bezpečné, boty na vysokém podpatku, přišláply lem mých šatů a jelikož jsem to už nestihla vybrat, a Black, i když se považoval za dokonalého, neměl tak rychlé reakce, tak jsem mu vypadla z náručí a rozplácla jsem se na zemi. Připadalo mi, že se čas zastavil. Hlava se mi ještě odrazila od kamenné dlažby, ale pak už začala nehybně ležet. Všude bylo ticho, a pohled se mi rozostřil. Věděla jsem, že brzy omdlím, protože se mi zorničky stahovaly dovnitř, tma mě obklopovala a periferní vidění jsem ztrácela. Pomalu jsem instinktivně přivírala oči. Poslední, na co jsem byla ochotná myslet, bylo, že vlasy, které mi Lily bez mého svolení, natočila do loken, se mi zježily. A poslední, co jsem viděla, byl Blackův zděšený, a asi i naštvaný pohled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 miriela miriela | Web | 20. února 2009 v 0:45 | Reagovat

teda, krásne opísané pocity dievčaťa, čo nemá rado plesy :) ale ten koniec, au, musela sa poriadne udrieť

2 Angel Angel | 20. února 2009 v 10:20 | Reagovat

Wau, rychle pokračování. Tohle je nejlepší povídka na světě!

3 passia passia | E-mail | Web | 20. února 2009 v 22:50 | Reagovat

8-D ja umrem ja sa proste musim rehotat 8-D uz zaciatok mi prisiel vtipny, ale ten koniec ma dorazil, ked si predstavim ako tancovala a zrazu drb na zem a odpadla 8-D

ale inak pekne opisane tesim sa na pokracko tak dufam, ze nebudem musiet cakat dlho, aj ked ja mam co hovorit nom

4 wladka wladka | Web | 21. února 2009 v 9:19 | Reagovat

krasne a smiesne v tom dobra slova ymzsle papa a este toto

Tvůj blog je něco tak krásného!Tvůj blog je jeden z nejlepších!Mám ráda tvůj blog a nikdy tě neopustím!Máš hezký designy, a to už je co říct! :)

Blogaření je prostě nejlepší, co může existovat, a ty jsi jedna z těch nejlepších blogařek na světě!Nechápu a nenávidím ty lidi, kteří tvůj blog nenávidí, protože tvůj blog je prostě NEJ!Ti, co ti píšou špatný komentáře jsou ti, kteří ti chcou zkazit náladu a závidí ti, takže jsou OUT!

Pokud ty nepíšeš nikomu špatné komentáře, jsi blogařský anděl! :D

Pošli tento vzkaz všem sb, které máš nejvíc ráda!Pošli to i mě naspátek, protože já jsem taky tvoje esbéčko!Pokud to svým sb nepošleš, tak bude vidět, že o sb nemáš zájem a že je nenávidíš!!!!

5 Dincie Dincie | Web | 21. února 2009 v 11:39 | Reagovat

Teda...já jsem pořád ještě v šoku...cos to s ní zase provedla? :-o :-)..Doufám, že si moc neublíží.. to by byla škoda...chudák...to je zase napínavé...!!! :-)) Trochu mám pocit, že se na ni oba domluvili...:-))  Ten ples jsi popsala krásně...a ty šaty jsou nádherné...tak nějak jsem si je představovala....úplně Lorelin styl.....krása!!! Ten začátak byl prima...Loreline má fakt štěstí, že má Lily...:-D Krásná kapitola a pěkně dlouhá!!! :-))

6 MonikaHP ♥♥♥SB♥♥♥ MonikaHP ♥♥♥SB♥♥♥ | Web | 21. února 2009 v 12:38 | Reagovat

je to súúúúú´´uúúúúúúúúper aj som sa nasmiale nekedy :D

7 MarryT MarryT | Web | 21. února 2009 v 14:18 | Reagovat

Jsem zpátky a prozkoumávám svá SB. Těš se na mé brzké komentáře ;-)

Já na tyto komentáře moc nejsem, ale budiž. :)

......ღღღღღღ......................ღღღღღღ

..ღღღღღღღღღ............ღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღ....ღღღღღღღღღღ

ღღღღღღღღღღღღღ.ღღღღღღღღღღ

..ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

....ღღღღღღღღღღღღღღღღღღღღ

........ღღღღღღღღღღღღღღღღღ

..............ღღღღღღღღღღღღღ

....................ღღღღღღღღღ

........................ღღღღღღ

...........................ღღღღ

............................ღღღ

.............................ღღ

..............................ღ

............................ღ

.........................ღ

......................ღ

..................ღ

.............ღ

.........ღ

......ღ

....ღ

......ღ.......................ღ....ღ

..........ღ..............ღ...............ღ

..............ღ......ღ.....................ღ

...................ღ........................ღ

................ღ.......ღ..............ღ

..............ღ.............ღ....ღ

.............ღ

...........ღ

..........ღ

.........ღ

.........ღ

..........ღ

..............ღ

...................ღ

..........................ღ

...............................ღ

.................................ღ

.................................ღ

..............................ღ

.........................ღ

..................ღ

.............ღ.........ღ

.....ღ

...ღ

.ღ.............................ღ....ღ

ღ..........................ღ...........ღ

.ღ......................ღ................ღ

..ღ...................ღ..................ღ

...ღ....................................ღ

.....ღ................................ღ

........ღ.........................ღ

...........ღ...................ღ

..............ღ..............ღ

..................ღ.......ღ

.....................ღ..ღ

pošli to všem svým sbnkám at vidí jak je mášv rád/a

a můžeš to poslat i mě,pokud mě máš rád/a

8 Hannah x) Hannah x) | 21. února 2009 v 21:38 | Reagovat

Ahojte,

omlouvám se, ale asi na týden tady nebudu, jsem u babičky a dozvěděla jsem se to až ve čtvrtek večer, takže se tady všichni mějte a moc děkuju za komentáře. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem