Květen 2009

Rok...

28. května 2009 v 20:31 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo
Já vím, můžu za to... Ale poslední dobou zapomínám na mnoho věcí a tohle je bohužel jedna z nich. Zapomněla jsem, na jedny z nejdůležitějších narozenin, které kdo může slavit. Můj blog…
(Bude to na delší povídání, tak kdo chce, rozklikněte si celý článek…)

+14.Pobertové versus ovečky 2/2

28. května 2009 v 17:03 | Hannah Christopherová |  Old Memories
A teď ta druhá část... :)

+14.Pobertové versus ovečky
Aneb- Ty po mě kamenem, já po tobě cihlou!

Ještě jsem zuřila. Byla to taková zuřivost, která mě nejednou potkala z ničeho nic. Třeba jen z toho, že šla Di moc pomalu, že na oběd jsme přišly pozdě a nenechaly nám naše oblíbené zapékané těstoviny, nebo prostě proto, že se mi chtělo. Ale v něčem se to lišilo. Ta zuřivost se dala určit. Byla specifická. A dala se pojmenovat jenom jedním slovem- Poberti. Už jen to slovo je samo o sobě k zlosti. Spalovala mě taková zlost, až jsem myslela, že je ze mě jen popel. Naštěstí nebyl. A lišilo se to taky ještě v jedné věci- Všude pod tím ohněm kynula další nálada- Pomstychtivost a touha. Touha po pocitu zadostiučinění. Naštěstí obě byly hodně blízko k cíli.

+14.Pobertové versus ovečky 1/2

28. května 2009 v 17:01 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Nebudu se omlouvat za dlouhou absenci, i když jsem říkala, že to tu v nejbližší době přibude a je to už týden. Celá tahle kapitola mě snad omlouvá. Nemohla jsem ji napsat kratší, protože všechno tohle mělo být v jedné kapitole, patři to do té jedné a tak je prostě nejdelší, co jsem kdy napsala. Poprve na mě dolehlo omezení. Nejvíce 20.000 znaků... To se mi stalo poprvé. Tak snad pochopíte, jak moc dlouhá je. :D Možná vás potěším, možná zděsím. Uvidíme. :) Mimochodem, normálně píšu tak na sedm stránek ve wordu. Teď je to na dvanáct... Tak si ji užijte a zanechte prosím komentář. Zase si může první vybrat, jakou chce- opakuji, ne Late love. :)

+14.Pobertové versus ovečky
Aneb- Ty po mě kamenem, já po tobě cihlou!

Zachichotala jsem se a Kratiknot mě napomenul.

"Pardon…" Zase jsem se zachichotala a Lily vedle mě taky.

"Prostě se na ni jen dívej." Zachichotala jsem se znovu. To nešlo. Drcla jsem do Lily a ona se podívala stejným směrem. Vybuchly jsme smíchy.

+13.Šampaňské? Blacku?

19. května 2009 v 16:12 | Hannah Christopherová |  Old Memories
Už to sem nemůžu nedat. Mám rozepsanou další kapitolu. A první komentář si může vybrat, jestli chce pokračování k tomuhle, Nespoutanému smyslu, nebo překvapení. Kapitola k Mostu bude muset počkat, protože ji nemám až tak promyšlenou. Mějte se krásně a užijte si dlouhou kapitolu!

+13.Šampaňské? Blacku?

"Ne, To už opravdu stačí, tolik knih ani neuneseme." Zakroutila jsem hlavou, ve snaze zdrhnout.

"Knih, paní?" Zeptal se ten nejbližší.

"No víš, Troovy, my je budeme, občasně, přeměňovat na knihy, ale nemusíš se bát, spravedlivě je rozdělíme. Jo a ještě bych chtěla poprosit o máslové ležáky. Těch zákusků opravdu stačí Hazel." Zavolala na ni Di, ve stejné snaze. Takhle to ani neuneseme. Tolik zákusků, chtěli jsme jen padesát, ne nějakých tři sta.

-Mlčenlivá-

17. května 2009 v 20:55 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression
Vítejte. Na přání Angel je tady kapitola k Mostu. Je dlouhá, tak si ji vychutnejte. V úterý sem přidám Old Memories na příání Dincie, takže něco přes týden určitě přibyde. Užijte si kapitolu a napiště komentář, díky.
Vaše Hannah x)

-Mlčenlivá-

Odpoledne přišel Brumbál. Alespoň jsem tušila, že je odpoledne, dny mi nějakým způsobem začaly slévat. Vždy bylo šero. Jen někdy trochu víc. Bylo ale asi odpoledne téhož dne. Podle toho, že se Black nehnul z místa, a ještě nespal. Nekomunikovali jsme spolu. Někdy se díval do neurčita, někdy pozoroval nějakou mapku, či plánek, nebo co to bylo a někdy si četl knihu o famfrpálu. Když přišel Brumbál, rychle plánek strčil do kapsy a postavil se.

Sleepy while

17. května 2009 v 0:38 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo
Ahojky, je tady slibovaný lay. Nemůžu si pomoct, ale zase je růžový. Pořád se snažív tu růžovou vychytat tak, aby to byla taková jahodová a pořád mi to nejde. Trošku jsem se vyřádila s okrajema a čárama. Zápatí mi prapodivně sedí a záhlaví je jen taková směsice obrázků... Většina jich je od Lary Jade. Které posílám vřelé díky a díky taky DA, kde je zveřejňuje... Kdyby se vám něco hůř četlo, nebo bylo něco špatné, napiště mi tady pod článek.
Co se týče kapitoly, mám ji rozepsanou. Angel, na dnešek to nevypadá. A na zítřek nic neslibuju. Musím se naučit fráninu a biolu. Mám toho celkem dost, takže uvidíme. Dneska jsem dělala lay, takže na kapitolu moc času nezbylo. Už se těším, až budu dělat lay na léto. Ty nejpěknější obrázky od Lary si schovávám na pak. :) Mějte se famfárově! Na závěr sem dám své malé dílko (V celém článku). To jsem si hrála zase ráno, když nás mamka hnala z postele... Takže se nedivte. Byla jsem rozespalá... Sleepy while...

-Vypadni 2/2

12. května 2009 v 21:20 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression

Tak je tu další kapitola, kterou si přála Dincie. Tak je tady druhá půlka. Doufám, že se bude líbit. Nějak mi blbne záhlaví. Pracuju na novém lay, takže to zkuste vydržet. :) Mimochodem, první si může vybrat, co dalšího chce, až na Late Love, kterou ještě nemám domyšlenou, takže u té prosím setrvejte. Dám vám sem nabídku-
Old Memories
Bridge of Depression
Předurčená
Překvapení
-Vypadni 2/2-

"Christopher? Co ten s tím má co společného?" Zeptal se překvapeně.

"Ten s tím má přece společného všechno." Připadala jsem si, jako bych se probudila do neuvěřitelně šíleného snu. Black mě hlídá, aby mi neublížil Christ, a chce mi namluvit, že se mnou tančil včera na plese. Ne, nebyl to sen. Byla to noční můra.

-Vypadni 1/2-

10. května 2009 v 19:35 | Hannah Christopherová |  Bridge of depression
Divíte se taky? Já vím, je to rychlost. Jak už jsem říkala, mám dopsané i to překvapení a další kapitolu k Old Memories. A dopisuju pokračování k téhle poloviční kapitole. První komentář si může vybrat co chce vložit první. Užijte si kapitolu a poslechněte si písničku v menu. Dream je super.

-Vypadni 1/2-

Všude byla tma. Připadala jsem si, jako bych se probudila, ale pořád jsem zůstávala v tom předprobuzení. V tom bdění. Postupně jako by se mi vracely smysly. První, co se mi vrátilo, byl sluch. Slyšela jsem vzdálené tikání hodin, dvojí pomalé oddychování a dvoje bijící srdce. Pak to byl cit v těle. Bolest v zátylku a v kotnících. Páteř jsem měla jakoby naraženou. Zasténala jsem- hlas. Ucítila jsem pach desinfekce a vlhkosti. A pak konečně zrak. Ze tmy jsem se probudila do šera. Nebyl to takový rozdíl. Pomalu jsem si zvykala na světlejší prostředí. Ach jo, tak to došlo až k ošetřovně? Zasténala jsem znovu, když jsem to tu poznala. Rozhlédla jsem se kolem sebe- špatný nápad. Chytila jsem se za hlavu a křečovitě jsem ji sevřela. Christ to tentokrát už přehnal. Už mě opravdu chce zabít. Jen ať si to udělá. Smrt by pro mě byla vysvobození.

+12.Angeli běž… Dělej ty malej Devile

7. května 2009 v 22:22 | Hannah Christopherová |  Old Memories

Čím bych asi tak měla začít. Tak snad Promiňte...
Já vím, slibovala jsem hory doly, že bude překvapení, že bude kapitola a nic pořád nebylo. Za duben je tu jen ten můj výlev ze Stmívání. Byl to prostě jen takový divný výpad. Nevím proč, ale tento měsíc byl velmi uspěchaný. Hodně jsem byla nemocná, takže jsem týden a půl nemohla vůbec vstát z postele a pak ještě všechno dohánět ve škole. Mám strašný známky z bioly, který si ještě musím opravit a je toho na mě poslední dobou moc. Nebo si to možná jen myslím. Ten duben byl velmi unavený... Doufám, že se to s blížícím Létem zpraví. Už se to lepší. Dokonce jsem vykouzlila celkem slušnou kapitolu. Rozhodně je alespoň dlouhá a doufám, že si ji užijete. Překvapení mám už skoro dodělané. Myslela jsem si, že to dodělám přes víkend, ale jedem k babičce, takže uvidím, jestli tam budu mít čas. Notes beru sebou, ale nic neslibuju. Moje babička je trochu nabubřelá, když dvě hodiny (pouhé) trávím u pc. Snad tahle kapitola bude stačit jako chabá, nějaká, omluva za moji absenci. Budu se snažit to už tak nezanedbávat. Ještě jednou se omlouvám a moc vám děkuju za komentáře k minulému článku, za vysokou návštěvnost přes mou neaktivitu a za neochvějnou podporu. Nejvíce Dincii, která je pro mě vším. Díky Vám! :)

+12.Angeli běž… Dělej ty malej Devile

"Počkej na mě Di, nechci o nic přijít." Křičela jsem šepotem, abych na sebe co nejméně upozorňovala. Jelikož jsem měla plnou náruč jedné lepenkové bedny (Od Kroutivých hádků, viz. Příští kapitola) tak jsem si neviděla na nohy a schody do sklepení byly dost strmé na to, aby mě zdržely pozadu.
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem