Listopad 2009

10.000

28. listopadu 2009 v 21:58 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo
A je to tady, vážení pánové a dámy... Díky!
Nevím, jak to vyjádřit jinak než srdcervoucím DÍKY! za všechnu vaši aktivitu, kterou věnujete mému blogu, všechen čas. Za všechny komentáře a názory na mou tvorbu... Prostě a jednoduše díky mnohokrát!
Za tu dobu, co byl blog založen, uběhlo hodně času... Stalo se hodně věcí, změnili jsme se, změnil se svět... Pokud si myslíte, že na mě padá sentimentalita tak ne, nepadá, jen mám pocit, že to musím nějak okomentovat a nenapadá mě jak...
A tak když už jsem poděkovala, mohla bych se zmínit o něčem aktuálním, dneska jsem byla s Dincií na New moon a musím uznat... Ten film se mi líbil mnohonásobně více, než díl první. Myslím, že to bude tím režisérem. Bylo to opravdu dojemné, místy vtipné... Prostě fakt úžasný film, překvapilo mě, že se mi to tak líbilo, protože Twilight mám opravdu níže a tak jsem si myslela, že to bude stejně působit. A hle, mýlila jsem se. Samozřejmě, jsem za to ráda. Bylo to, jak řekla Dincie: Parádní! :)
Ještě jednou děkuji za návštěvnost a teď už se věnujte kapitole pod tímto článkem... :)

Kapitola čtvrtá: Hvězda

18. listopadu 2009 v 15:35 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
No tak, klid děcka... Já vím, taky jsem ohromena... Paf. Je tady kapitola, tak rychle. Myslím, že po tom velkém skluzu přes prázdniny a na začátku školního roku mám co dohánět. Takže poděkujte Passii, že si vybrala, konečně. A přejdeme k věci. Jsem s kapitolou spokojená, ale neočekávejte žádný zázrak... Spokojená neznamená příliš nadšená. Spíš jsem ráda, že je v takové kvalitě, kterou jsem schovpa ze sebe vydat. Užijte si ji a opět vybírejte. :) Ale nebojte se, nebudu vás takto šokovat věčně. Další kapitola nebude dříve než příští týden. Ha!

Kapitola čtvrtá: Hvězda

První hodinu v úterý jsme měli bylinkářství s Havraspárem ve skleníku číslo sedm. Svítilo slunce a osvětlovalo školní pozemky jasným světlem. Každý lístek trávy se lesknul, jak na něm zůstala ranní rosa. Jezero vypadalo jako jednolité zrcadlo a stromy se vlnily v mírném vánku. Léto končilo.

1.Noc po horkém boku

16. listopadu 2009 v 22:57 | Hannah Christopherová |  Hra
Potěšeni?
No tak takhle, milí, zlatí. Vím, že kapitola je taková divná. Nejsem s ní spokojená, příští bude doufám lepší. Čekala jsem, že se někdo z vás ozve, že by nějakou kapitolu chtěl. K něčemu, co teď nepřidávám pravidelně. Ale nikdo se neozval, takže vkládám dle vlastního výběru. Mám už napsanou Malou holku, dokonce dokončenou, ale nepřidám ji tu dřív než za několik dnů. Nemůžete mít všechno najednou, že?
No a z čeho že to vlastně můžete vybírat: Old memories, Malá holka z Kruvalu, Hra, Předurčená... Toť vše. Mějte se krásně a pokud si nikdo nevybere, už se niky nezeptám!

1.Noc po horkém boku

"Proboha, co se ti stalo?" Zděsila se Emily, když otevřela dveře.
Nejspíš by se tak neptala, kdyby si všimla, že venku prší, hodně. Strhnulo se to pár set metrů před jejími dveřmi… dneska je úžasný den.

Jailed Memories

16. listopadu 2009 v 19:24 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo
Zdravím,
jistě jste si všimli změny. Chtělo to už změnu, ne že bych si tu hnědou okoukala, to ne, jen jsem cítila, že to chce změnu. Poněkud jednoduchý layout. Z jednoho obrázku, který se mi velice líbil. :) Je černý, kupodivu, protože já černou na blogu nepreferuji. Preferuji třeba právě tu hnědou, že ano. Neumím anglicky tak dobře, abych si byla jistá, že to mám napsané správně, takže se milovníkům angličtiny omlouvám. Ale já prostě asi nedokážu nadepsat layout česky... jsem poněkud odtažitá k češtině na nadpisech blogu... no, nebudu to rozpitvávat. Doufám, že se vám layout líbí a zanechte nějaký komentář. Díky mnohokrát. :)

Kapitola třetí: Pohodový odvar

14. listopadu 2009 v 14:32 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Neřešte, že je tady brzo, vím to a užijte si ji. :)

Kapitola třetí: Pohodový odvar

Napila jsem se trochu pomerančového džusu. Byl to ten nejlepší džus, co jsem kdy pila. Vlastně všechno, co jsem tady v Bradavicích jedla, byla to nejlepší, co jsem kdy jedla. Kruval nikdy své studenty příliš nerozmazloval.

Kapitola druhá: Existenční poplatek

11. listopadu 2009 v 12:58 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Tak jo, velevážené panstvo a damstvo... Nemohli jste to čekat tak rychle... že ne. Já to také nečekala. A namísto toho, abych se učila, tak jsem napsala kapitolu. Jsem totiž doma, churavá. A nudím se, protože jediné, co mi je je, že mě štípou oči z monitoru, který tak dlouho držím v posteli, a to je vše... První komentář si může vybrat. A moc bych chtěla poprosit o komentáře...

Komentujte!

Kapitola druhá: Existenční poplatek

Byla jsem doslova ohromena. Samozřejmě mě překvapila jeho přítomnost. Toto měla být druhá šance, ve které neměl být… On byl něco, co mě poutalo ke Kruvalu; to bylo špatně. To není druhá šance. Nemůžete začínat novou etapu svého života, když se ohlížíte za sebe a hned od začátku víte, že místo, aby ta stará etapa skončila, tak bude pokračovat. A chyba, kvůli které jste začala novou etapu svého života -které jste chtěla uniknout- vás pronásleduje i sem… Bylo nemožné si něco namlouvat. Byl tady, viděla jsem ho. A ještě hůř, on viděl mě. Měla bych se rozbrečet… nebo možná utéct, možná ještě chytnu zpáteční vlak.

Kapitola první: Sranda, že?

8. listopadu 2009 v 21:05 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
zdravím vás,
(nějak se mi zalíbilo nepsat velká písmena, tak se omlouvám, jestli to někomu vadí...) je zde další kapitola. věřím, že si ji užijete, protože nevím, kdy přibude další. nevím jestli je kratší, nebo je optimální, protože jsem ji psala menším písmem a nevynechávala jsem řádky, poznáte jak to myslím... no ke kapitole, je poněkud jiná, než jste zvyklí. psaná jinak. no... snad se vám bude líbit. psala se mi tak nějak dobře, jsem s ní celkem spokojená, což je co říct, protože s old memories jsem spokojená nebyla... už to příliš rozpitvávám... mějte se krásně a první si vybírá další kapitolu z :old memories, hra, bridge of depression, nebo z malé holky...

Kapitola první: Sranda, že?

"Připravte se… No tak. Do řady." Slyšela jsem, jak po nádraží řve jedna z mnoha maminek. Můj otec stál naproti mě a stejně, jako já se jen díval na strojvůdce, jak zvedl plácačku…

Tichý příchod smrti

3. listopadu 2009 v 17:12 | Hannah Christopherová |  Jednorázové povídky
Ahojte,
tak tady je dílo tohoto večera, jednorázovky píšu krátké, já to vím, ale já prostě na ty delší moc nejsem... Baví mě vymýšlet témata, tím to bude. :) Tak si ji užijte a zanechte komentář...

Tichý příchod smrti

Ležela ve vlhké trávě, padal na ní soumrak a holé prsty měla zapletené ve vlasech svého chlapce.
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem