Únor 2010

fifteen

25. února 2010 v 20:33 | Hannah Christopherová |  Co se jinam nevešlo
Someone have something to celebrate... perhaps me.

Je to tady, vážení a milí.
Jsem právně zodpovědná osoba.
A vůbec se na to necítím.
Dneska jsem oslavila svou patnáctku. (A znovu děkuju Dincii, za krásné přání! :))
Právě jsem se vrátila z Ostravy, kde jsem byla s rodinou na večeři.
Dneska jsem podala žádost na občanku, trochu opožděně, ale přece.
A trochu mě to děsí...
Jinak vše, mějte se...

Pohádka

23. února 2010 v 19:19 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Filosofie dnešního dne: Někdy je lepší ukrást za cenu maximálního, momentního štěstí.
(Dneska jsem s mamkou ukradla v orfě dvě krásné zelená peříčka).
(Dělá si tak trochu srandu...:D)

Pohádka

Otevřel si večer knížku,
na stránce se záložkou,
čekals na mne.

Já pomalu šla,
vychutnávala si chvíli,
předpohádkovou.

Četl si o bájných rytířích,
princeznách a dracích.
Co v souboji vždy prohráli.
O šťastných koncích,
kdy princezny se provdaly.
Já zavřela jsem víčka,
připravená na spánek,
ty dals mi pusu na obě líčka,
pustil dovnitř teplý vánek.
A pohádka se zavřela,
na stránce se záložkou,
když dals mi polštář do týla
a zhasl světla rukou.
Druhou pohladils mě po tváři,
já byla dětsky šťastná.
Teď já čtu dětem o snáři,
co psala jsem si s tebou, malá.

Polibek

22. února 2010 v 21:53 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Filosofie dnešního dne: Někdy se člověk snaží být tím, čím není aby mohl být někým koho obdivuje, a to má za následek to, že si člověk zoufá, protože nikdy se nemůže stát někým, koho obdivuje, protože pak by obdivoval sám sebe. A to je někdy zhola nemožné.

Polibek
Anotace: neberte to vážně, pouze verše.

Včera a dnes,
polibek
vyprodukoval
červeň.
Co dals mi
na tvář,
rudou.
Cípem luny,
otřels mi víčka,
neplakej.
Zahráls,
na magické struny
a políbil,
červeň druhou.

Záchvat

21. února 2010 v 14:14 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
PS: Všechno bude Angel.

Záchvat

Napsals mi,
že přijít bys chtěl.
O půl sedmé,
když začínal večer.
Zaťukals na dveře,
očekávals pozvání.
Kdo však ti otevře,
uslyšels sténání.
A jekot, křik.
s mým hlasem si hrály,
přišels pozdě,
později, než by si přály.
Našels mě bezvládnou,
s prázdnýma očima.
Záchvaty odpluly,
s mým životem, zaživa.

Krokem

20. února 2010 v 10:43 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Filosofie dnešního rána: Člověk by měl žít tak, aby nemusel zapomínat.

Krokem
Anotace: tak nějak na protest.

Krokem,
blížíme se k tomu,
abychom poznali,
zvuk hromu.
Už viděli jsme blesk,
hrom očekáváme.
V naději.
Na protest...

19.2.2010

Snad někdy

19. února 2010 v 17:12 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Filosofie dnešního dne: Přátelé jsou od toho, aby se pochopili, a stejně většina přátel nikdy nemůže pochopit. (Narážka na přátelské vztahy ve třídě Kvartě)

Snad někdy
Anotace: pro zamyšlení.

V tureckém sedě,
dva milenci sedí.
Vedle sebe,
na sebe hledí.

Hledí si do očí,
spoutáni láskou.
Spoutáni do krve,
oči jim zhasnou.

Poslední pohledy,
věnovali sobě.
Se svoji láskou,
leží teď v hrobě.

28.9.2008

Jak doteky motýlů

18. února 2010 v 19:12 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Filosofie dnešního dne: Člověk občas přece jen dospěje.
(narážka na to že strhla všechny plakáty ze zdi a cítila se při tom jako bůh, co bere)


Jak doteky motýlů

V trávě hebké,
motýl sídlí,
našeptává písmenka.

Napovídá,
hlas mu sílí,
dívka píše znaménka.

Zrychluje,
ruka bolí,
básně motýlí spřádá.

Už nemůže,
slzy roní,
a motýl stále našeptává...

7.2.2009

Nebo taky ne, viz. cč.

Dětské zlato

17. února 2010 v 22:23 | Hannah Christopherová |  Věty ve verších
Pár slov na úvod: Moje dnešní filosofie: Poezie je přece taky odvětví literatury.

Dětské zlato
Anotace: takový dvojsmysl.

Když spadne hvězda,
zasvítí, zabliká.
Jako čajový lístek,
když vloží se do šálku.
Jeden život ukončí,
druhý se zamíchá,
do chutí, do vůní,
čajového podšálku.

17.2.2010

Kapitola osmá: Je suis bleu

15. února 2010 v 21:39 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Zdravím, tak vás překvapím, celou kapitolu jsem sesmolila dneska. :D A na Mostu se pracuje, Angel, neboj nezapomněla jsem. Mimochodem nečetla jsem to po sobě, ale během dneška to ještě stihnu takže si ji užijte jsem sama zvědavá, kdy přibude další. :)

Kapitola osmá: Je suis bleu

Ležela jsem v posteli s hlavou zabořenou v polštáři a nemohla jsem popadnout dech, od křeči v hrudníku. Mohla za to Lily. Prostě. Rozesmála mě. Snažila jsem se ten provokativní, na nervy jdoucí smích zadržet, ale nešlo to. Jako by se tam to napětí hromadilo za spoustu měsíců a teď najednou vybuchlo. Lily jen prohodila něco vtipného a bylo to. Už tři minuty v kuse se na mě dívala, jak v křeči ležím na posteli a směju se. A mě to nebylo vůbec příjemné.

Kapitola sedmá: Chci to zkusit

6. února 2010 v 22:39 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
Zdravím, jistě jste si všimli, nová kapitola. No mám toho na srdci více, tak přejdu rovnou k věci. Vidím, že minulá kapitola to z plna odnesla... Hele, nevím, jestli se vám tak nelíbila, že jste nenapsali ani jeden komentář, nebo jste ji ještě nedočetli, ale trochu mě to mrzí, protože je to dva týdny od toho, co jsem ji přidala... Pokud nejste spokojení s tím, že přidávám pořád tu jednu povídku: Malou holku, tak se ozvěte, víte, že jsem ráda, když si napíšete kterou byste chtěli. No dobře, říkala jsem, že nepíšu ani tak pro vás jako pro sebe tak se nad tím nebudu dlouho pozastavovat. Nechci dávat limity...
Pak je tu ještě jedna věc. Přidala jsem do kapitoly písničku, u které jsem kapitolu psala je od Noah and the whale: Blue Skies a totálně jsem si ji zamilovala. :)
No a teď konečně ke kapitole. Jsem s ní spokojená. Malá holka se mi vážně nějak dobře píše. Píšu ji ráda a ráda to střídám z jejího a jeho pohledu. To mě fakt baví. :) No nic, užijte si ji a jestli tedy chcete kapitolu k něčemu jinému, tak se ozvěte...

Kapitola sedmá: Chci to zkusit

Asi týden po tom lesním incidentu mi přišel dopis od otce, ve kterém mi sděloval, co se odehrálo mezi ním a profesorem Brumbálem. Nebyl z toho moc nadšený. Prý ho ředitel dusil… Psychicky, samozřejmě. Bylo mi ho líto, tím, že jsem mu neřekla o Denisově přítomnosti, jsem mu to jen ztížila. Brumbál nám nevěřil, očividně.
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem