Říjen 2010

Jak by to mohlo být, kdyby autorka nebyla sklerotik...

24. října 2010 v 17:50 | Hannah Christopherová |  Jednorázové povídky
Tak jo, na Betriin nápad je tu ta jednorázovka, Nic jsem nepřidala, nic neubrala. Je to tady tak, jak jsem to před pár měsíci sesmolila. :D Ještě se za sebe stydím. Na christii to nebude, jen tady ok? :) Tak ji tam ani nehledejte.

(Kapitola desátá: Nezapomeň zavřít = původní název)

Když jsem se ráno probudila, bylo půl dvanácté. Lily mě ráno nebudila, věděla, že jsem mluvila s Brumbálem a tak mě nechala spát, abych nabrala síly. Nejspíš ji to řekla McGonagallová.
Podívala jsem se na své ruce. A zase jsem v nich viděla tu modrou věc. Krásně se zvedající mezi mým palcem a ukazováčkem. Dlouhé modré pero Siriuse Blacka.

Dva dny mě takto Brumbál otravoval. Den za dnem si mě vodil do kabinetu a mluvil a mluvil a Sirius mluvil a mluvil a bylo to horší než kdybych normálně chodila do školy a ze školy pěšky až do Londýna. Jako bych denně běžela maraton. Večer jsem se cítila tak slabá, že mě Lily poslední den už automaticky čekala před Brumbálovou pracovnou a odtáhla mě do postele. Bylo to hrozné, bylo to ponižující. A třetí den jsem se prostě rozhodla, že podepsáním už si toto odbudu a že nic než to horší být nemůže. To jsou takové ty paradoxy. Když se nám daří dobře, zapomínáme, že může být i hůř a všechny své zásoby energie, jídla nebo čehokoli čeho se nám v období krize nedostává, prostě spotřebujeme v období, kdy toho máme nadbytek. A pak si říkáme, jací jsme byli hloupí, a říkáme si, že příště to neuděláme. Ale my to uděláme, protože člověk se v těchto věcech jenom těžko poučí. A tak jsem zapomněla, jaké mému vlastnímu otci bude hrozit nebezpečí. Zapomněla jsem, že jestliže Denis uteče z vězení, a on uteče, nebo až dostuduju, co se mi stane. Chtěla jsem okamžitou úlevu. A ta se dostavila. Ale jen aby nahradila místo něčemu, co jsem nazvala "období krize". Něčemu daleko nepříjemnějšímu, hroznějšímu a strachuplnějšímu.
Denise totiž nezatkli, Denise ani hned neodvedli, Denis se procházel po Bradavicích jako by se nechumelilo. Brumbál mi sliboval a sliboval, že když to podepíšu, Denise zatknou, on mi bude muset nahradit škody, ale ani jedno ani druhé se nestalo. A mě nezbylo nic než čekat až se to Denis dozví, nebo až ho odvedou. A opět se ani jedno ani druhé nestalo. Byla jsem zoufalá. A moje smíchuplná nálada se vrátila. Ovšemže s těmi pocity hrůzy a všeho možného…

Bylo tedy půl dvanácté a já seděla v posteli. Rozhodla jsem se, že si zajdu na malou snídani do kuchyně. Věděla jsem, kde je kuchyně, protože pokaždé, když mě Sirius ráno vyzvedl a odvedl k Brumbálovi, žvanil a žvanil a nažvanil toho takovou spoustu, že jsem se rozhodla jeho chybu využít. Oblékla jsem se do uniformy a vyšla z pokoje. Jen co jsem sešla schody, vyskočil z křesla Sirius Black.
"Ahoj, nechceš jít semnou na snídani?" Zeptal se.
"Myslela jsem, že už je po snídani." Hrála jsem hloupou.
"No je, ale já myslel do kuchyně."
Jenom kvůli tomu že on tam půjde taky, nezměním své rozhodnutí. Řekla jsem si a tak jsem pokrčila rameny a vydala se za ním skrz Buclatou dámu dolů do sklepení. Teď byl zticha. Já byla taky zticha a nastalo, jak se společensky říká: trapné ticho.

CHYBA!!! :D :D

22. října 2010 v 21:36 | Hannah Christopherová
Neuvěříte co se mi stalo. :D :D Když jsem se rozhodla dopsat Malou holku, tak jsem si znovu pročetla všechny kapitoly, ale na blogu. No a tak jsem si nevšimla, že mám rozepsanou desátou kapitolu v počítači. Bylo to asi půl stránky, ale myslím že velmi dobrých půl stránky... :D A viděla jsem jen, že tam mám deset kapitol a tak jsem napsala jedenáctou i přes to, že desátá na blogu vůbec nebyla zveřejněná... :D :D To je ale trapné, co? :D Co teď s tím... 

No a když jsem ji teda přestala psát, tak jsem zapomněla, že jsem v desáté kapitole napsala něco úplně jiného, než co jsem teď vymyslela v jedenácté, teď už spravené desáté kapitole... Takže mám vlastně dva směry, které jsem vymyslela... Sranda. A nevím co s tím, protože se mi zdá, že ten před tím byl taky dobrý... :D 
Je divný to tu dávat, když v tom vlastně nebudu pokračovat? A mást vás s tím? Řekněte si sami. :) :D (Pořád se tomu musím smát... Sem tak blbá... :D :D) 

Kapitola desátá: Co je lepší?

10. října 2010 v 23:06 | Hannah Christopherová |  Malá holka z Kruvalu
:) Ahojte, tak slibovaná kapitola sesmolena. Není dlouhá, ale krátká, ale je to kapitola. Rozhodně tak vypadá. :) Další bude určitě delší... Snad se bude líbit. No a chtěla bych poprosit, jestli by tam byly nějaké nesrovnalosti, nebo nějaké chybičky vzhledem k tomu, jak dlouho jsem ji nepsala... dejte mi vědět. I kdyby to bylo stylisticky jiné. :) Díky, a teď už hurá na věc...

Kapitola desátá: Co je lepší?

Když jsem se probudila po tom blouznění, a bezesnění… připadalo mi, jako by už bylo zítra. Jako bych už všechno to mučení v Brumbálové pracovně měla za sebou a byl normální den. Jenže nebyl.

RENONC

4. října 2010 v 21:35 | Hannah Christopherová
Čaute zpět! :D :D
Takže moji milí. Jelikož jsem měla žádost od Marion dokončit Malou holku z Kruvalu, tak jsem se rozhodla, že se k vám na chvilku zase vrátím. Ale jenom na chvililinku. :)
Bude to probíhat následovně. Během následujícího týdne si pročtu Malou holku z Kruvalu. Zjistím kde jsem, navážu, pokusím se sesmolit kapitolu. Pak ji vložím sem na stránky. Pak okopíruju celou povídku na můj nový blog a i tam budu přidávat nové kapitoly. Aby ste je měli všude. :) Tak to by bylo.
Ale aby jste si nemysleli... Nejsem ochotná dokončovat všechny povídky to možná až velkým časovým posunem vpřed... Možná v nějaké blízké půlroční budoucnosti ještě bridge of depression, ale myslím si že old memories ne... Myslím, že zrovna na takovou povídku nemám už buňky...
Jinak to je vše, za týden čao. O víkendu bude kapča. Mějte se stylově. Jdu se učit!
Anouk - Michel

Layoutový blog

Soft Memories

Jsem členem